ECLI:CZ:US:2018:1.US.498.18.1
sp. zn. I. ÚS 498/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti monti okna s.r.o., se sídlem Horní 1681/26, Žďár nad Sázavou, zastoupené JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem, se sídlem Nádražní 600/21, Žďár nad Sázavou, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. listopadu 2017 č. j. 21 Cdo 2592/2017-294 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. ledna 2017 č. j. 15 Co 370/2015-264, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka v ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 7. února 2018, podle ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Stěžovatelka namítala, že napadenými rozhodnutími byla porušena její ústavně zaručená základní práva, konkrétně právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
2. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 17. ledna 2017 č. j. 15 Co 370/2015-264 změnil rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 8. září 2015 č. j. 10 C 147/2012-186 tak, že se určuje, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobce Aleše Havelky ze dne 23. dubna 2012, dané stěžovatelkou, je neplatné. Nejvyšší soud pak dovolání podané stěžovatelkou, usnesením ze dne 14. listopadu 2017 č. j. 21 Cdo 2592/2017-294 odmítl, neboť z námitek uvedených stěžovatelkou nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. a nejsou tedy způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř.
II.
Argumentace stěžovatelky
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že předmětem řízení bylo posouzení platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru žalobce Aleše Havelky ze strany stěžovatelky, přičemž bylo nutné posoudit, zda z jeho strany jako zaměstnance došlo k porušení povinnosti, která je vymezena ustanovením §106 odst. 4 písm. e) zákoníku práce, tedy jestli požil alkohol v pracovní době i mimo pracoviště.
4. Podle názoru stěžovatelky zákon blíže nikterak neupravuje a nespecifikuje, jak by měl zaměstnavatel při zjišťování, zdali je zaměstnanec pod vlivem alkoholu, postupovat. Stejně tak zákon nedefinuje, co je myšleno pod pojmem "zjištění", zda se jedná o dechovou zkoušku, odběr krve či jiný způsob.
5. Stěžovatelka zejména napadla důkazní řízení provedené Krajským soudem v Brně, vyslovila nesouhlas se závěry, které ve věci učinil a má za to, že tento soud se nevypořádal se všemi skutečnostmi, které byly v rámci řízení zjištěny, jak mu ukládá §132 o. s. ř. Dále odvolacímu soudu stěžovatelka vytýká, že si nevšímal a nehodnotil i chování účastníků a jejich přednesy, řádně nehodnotil výpověď jednatele stěžovatelky ani vyslechnutých svědků.
6. Odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu považuje stěžovatelka za nepřesvědčivé, nepředvídatelné a porušující zákaz libovůle.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až §31 zákona o Ústavním soudu).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud vzal v úvahu tvrzení předložená stěžovatelkou, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou a dospěl k závěru, že k porušení namítaných základních práv v posuzovaném případě nedošlo a ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
9. Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že právo na soudní ochranu a spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy je porušeno, pokud je komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud soud odmítá jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud zůstává v řízení bez zákonného důvodu nečinný. V této souvislosti Ústavní soud dodává, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není tedy součástí soustavy obecných soudů a nenáleží mu ani výkon dohledu nad jejich rozhodovací činností. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace jsou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, pokud právní závěry obecných soudů jsou v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, nebo pokud porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. uplatněním přepjatého formalismu při aplikaci práva), zakládá porušení základního práva nebo svobody.
10. V posuzovaném případě Ústavní soud žádná výše naznačená pochybení neshledal. Předmětná ústavní stížnost představuje polemiku se závěry, učiněnými ve věci odvolacím soudem, vedenou v rovině práva podústavního. Odvolací soud se celou věcí řádně zabýval, zopakoval výslech ve věci slyšených svědků a při svém rozhodování vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu, jež mu poskytl dostatečnou oporu pro skutkové a právní závěry na jeho základě přijaté, které též logickým přezkoumatelným způsobem odůvodnil. Rozvedl, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil a podle kterých zákonných ustanovení postupoval. Ústavní soud považuje odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu za ústavně konformní a srozumitelné a nemá důvod učiněné závěry jakkoli zpochybňovat.
11. Odvolací soud dovodil, že stěžovatelka neprokázala požití alkoholického nápoje Alešem Havelkou dne 23. dubna 2012 v restauraci Nové Dvory. Pokud to byl jediný důvod, pro který s ním okamžitě zrušila pracovní poměr, přičemž tento nebyl prokázán, odvolací soud za této situace dospěl k závěru, že jsou zde podmínky pro změnu rozhodnutí soudu prvního stupně a to tak, že určil, že předmětné okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné.
12. Ve vztahu k rozhodnutí Nejvyššího soudu Ústavní soud poukazuje na skutečnost, že je-li rozhodnuto o odmítnutí dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř., Ústavní soud by jako orgán ochrany ústavnosti mohl (a musel) napadené rozhodnutí dovolacího soudu zrušit pouze v situaci, kdyby rozhodnutí vykazovalo rysy protiústavnosti, např. pro svévoli, nedostatek odůvodnění či jiných ústavní úrovně dosahujících vad vytyčených dostupnou a konsolidovanou judikaturou Ústavního soudu. To se však v nyní projednávaném případě nestalo, neboť odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu obsahuje zřetelné důvody, proč bylo odmítnuto. Pokud stěžovatelka zpochybnila závěry učiněné odvolacím soudem nastolením otázky, která podle jejího názoru nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešena, a to, jaký je "postup zaměstnavatele při zjišťování alkoholu zaměstnance", pak podle závěru učiněného dovolacím soudem přehlédla, že napadený rozsudek odvolacího soudu na vyřešení této otázky nezávisí.
13. Ústavní soud v minulosti opakovaně uvedl, že mezi základní principy právního státu patří neoddělitelně zásada právní jistoty. Její nezbytnou součástí je jak předvídatelnost práva, tak i legitimní předvídatelnost postupu orgánů veřejné moci v souladu s právem a zákonem stanovenými požadavky, jež vylučuje prostor pro případnou svévoli [srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. března 2005 sp. zn. II. ÚS 329/04 (N 39/36 SbNU 427)]. Za porušení právní jistoty a legitimního očekávání však nelze považovat případy, kdy soudy aplikují ustanovení, která jsou součástí právního řádu, jejich rozhodnutí vyplývají z provedených důkazů a jsou řádně odůvodněna tak, jak tomu bylo v předmětném případě.
14. Ústavní soud ve výsledku kvalifikovaný exces či libovůli nespatřuje a mimořádný odklon od zákonných zásad ovládajících postupy soudů v řízení soudním, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti, obsažených v judikatuře Ústavního soudu (jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah), zde zjistitelné nejsou.
15. Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. září 2018
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu