ECLI:CZ:US:2018:2.US.1445.18.1
sp. zn. II. ÚS 1445/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové, soudce Vojtěcha Šimíčka a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Anny Bajtošové, zastoupené Mgr. Zdeňkem Tomášem, advokátem, sídlem třída Míru 92, Pardubice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. února 2018 č. j. 26 Co 41/2018-185 a usnesení JUDr. Jana Bohutínského, soudního exekutora, Exekutorský úřad Trutnov, ze dne 5. prosince 2017 č. j. 158 EX 1037/15-169, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zásada, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví, zakotvená v čl. 2 odst. 2 Listiny, zásada, že soudce je při rozhodování vázán zákonem, zakotvená v čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky, právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny, jakož i zákaz nelidského a ponižujícího zacházení dle čl. 7 odst. 2 Listiny.
II.
2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh, jakož i spisového materiálu vedeného JUDr. Janem Bohutínským, soudním exekutorem (dále jen "soudní exekutor") pod sp. zn. 158 EX 1037/15, který si Ústavní soud vyžádal, zjistil Ústavní soud následující skutečnosti.
3. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 31. 3. 2015 č. j. 16 C 202/2014-22 byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit Ing. Františku Hlaváčkovi (zde vedlejší účastník) částku ve výši 13 000 Kč s příslušenstvím, jakož i povinnost k úhradě nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Soud tak učinil s odůvodněním, že stěžovatelka jako pronajímatelka uzavřela s vedlejším účastníkem nájemní smlouvu na nájem bytové jednotky, na jejímž základě vedlejší účastník složil k rukám stěžovatelky vratnou kauci, kterou však stěžovatelka po ukončení nájemního vztahu vedlejšímu účastníku nevrátila.
4. Na základě rozsudku nalézacího soudu stěžovatelka uhradila vedlejšímu účastníku částku ve výši 11 740 Kč, přičemž zbylou část, tj. částku ve výši 3 260 Kč, dle svého tvrzení započetla oproti své pohledávce na úhradu škody, která byla způsobena vedlejším účastníkem na bytovém zařízení v době trvání nájemního vztahu. S tímto postupem stěžovatelky však vedlejší účastník nesouhlasil, a proto podal návrh na nařízení exekuce pro částku 3 260 Kč s příslušenstvím a náklady nalézacího řízení, jejímž provedením byl pověřen soudní exekutor.
5. Exekučním příkazem ze dne 18. 8. 2015 č. j. 158 EX 1037/15-8 soudní exekutor rozhodl o provedení exekuce prodejem nemovitých věcí stěžovatelky, mj. též bytové jednotky č. X1 v domě č. p. X2 v Hradci Králové spolu se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a pozemcích k této bytové jednotce přináležejících (dále jen "předmětná bytová jednotka"). K prodeji předmětné bytové jednotky došlo na základě usnesení soudního exekutora ze dne 5. 12. 2017 č. j. 158 EX 1037/15-169, jímž soudní exekutor udělil příklep vydražitelce Kristýně Chudé za podání ve výši 1 480 000 Kč (výrok I.). Soudní exekutor současně rozhodl o tom, že lhůta k zaplacení nejvyššího podání se stanoví do 60 dní ode dne nabytí právní moci usnesení o příklepu a že na nejvyšší podání se započítává vydražitelkou složená jistota ve výši 200 000 Kč (výrok II.), jakož i o tom, že dražitelům, kterým nebyl udělen příklep, se vrátí zaplacená jistota po skončení dražebního jednání. Soudní exekutor dále uložil stěžovatelce, aby nejpozději do 15 dnů od nabytí právní moci tohoto usnesení nebo doplacení nejvyššího podání, nastalo-li později, vyklidila vydražené nemovité věci (výrok IV.) a upozornil účastníky, že, nejde-li o osoby uvedené v §336h odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"), může každý do 15 dnů ode dne zveřejnění usnesení o příklepu soudnímu exekutorovi písemně navrhnout, že vydražené nemovité věci chce nabýt alespoň za částku o čtvrtinu vyšší než nejvyšší podání s tím, že minimální předražek činí 1 850 000 Kč a musí být učiněn do 20. 12. 20017 (výrok V.).
6. Proti usnesení o příklepu podala stěžovatelka odvolání, o němž bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") ze dne 26. 2. 2018 č. j. 26 Co 41/2018-185, jímž krajský soud napadené usnesení soudního exekutora potvrdil.
III.
7. Usnesení soudního exekutora o udělení příklepu, jakož i rozhodnutí krajského soudu, jímž bylo toto usnesení potvrzeno, stěžovatelka napadla ústavní stížností. V ní namítla, že obecné soudy nevzaly vůbec v potaz její argumentaci, že vedlejšímu účastníku ničeho nedluží, neboť částku ve výši 3 260 Kč, kterou vedlejšímu účastníku na základě exekučního titulu neuhradila, použila na uhrazení jím způsobených škod. Soudy tak učinily přesto, že stěžovatelka disponuje fakturou ze dne 7. 10. 2014 znějící na částku 3 590 Kč, z níž se dle jejího názoru jasně podává, jaké opravy na jejím bytovém zařízení musely být po skončení nájemního vztahu s vedlejším účastníkem provedeny. Dále uvedla, že podávala návrh na zastavení exekuce, který soudní exekutor z pro ni zcela nepochopitelných důvodů posoudil jako opožděný, aniž by se jím zabýval, čímž jí způsobil psychické trauma z možnosti ztráty střechy nad hlavou. K napravení tohoto pochybení došlo až na základě usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 10. 2016 č. j. 26 Co 342/2016-95, který usnesení soudního exekutora o odmítnutí návrhu stěžovatelky na zastavení exekuce pro opožděnost změnil tak, že návrh stěžovatelky na zastavení exekuce se neodmítá. Stěžovatelka porušení svých ústavně zaručených práv dále spatřovala ve skutečnosti, že přestože byla dlouhodobě nemocná, řádně se omlouvala ze soudního jednání a žádala o opakované odročení jednání, Okresní soud v Hradci Králové dne 11. 1. 2017 jednal v její nepřítomnosti, ač přítomna být chtěla a soud o této skutečnosti věděl. Stěžovatelka konečně namítla též to, že na základě rozhodnutí o příklepu, které bylo krajským soudem potvrzeno, přišla o střechu nad hlavou, a to přesto, že její dluhy jsou v porovnání s hodnotou vydražené bytové jednotky zcela bagatelní a stěžovatelka tuto skutečnost v řízení opakovaně namítala.
8. Stěžovatelka Ústavnímu soudu zároveň navrhla, aby odložil vykonatelnost usnesení soudního exekutora ze dne 5. 12. 2017 č. j. 158 EX 1037/15-169, neboť tímto rozhodnutím je podstatně zasahováno do jejího vlastnictví a způsobuje jí nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení jeho vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
IV.
9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, jež byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
V.
10. Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti, jí napadených rozhodnutí, jakož i exekučního spisu vedeného soudním exekutorem pod sp. zn. 158 EX 1037/15 dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
11. Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným, a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.
12. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti vznesla řadu námitek, které však nesměřují přímo proti ústavní stížností napadeným rozhodnutím, ale proti celému průběhu exekučního řízení. Ústavní stížností je však napadána jen fáze exekučního řízení, v níž byl udělen příklep vydražitelce Kristýně Chudé na předmětnou bytovou jednotku, která byla původně ve vlastnictví stěžovatelky. Exekuce prodejem nemovitých věcí má přitom několik fází, přičemž v každé z nich se řeší samostatné otázky. Námitky, které stěžovatelka v rámci své ústavní stížnosti vznesla, však měly být uplatněny v rámci jiné fáze řízení a v jiných opravných prostředcích, a to konkrétně v návrhu na zastavení exekuce. Této skutečnosti si je stěžovatelka patrně vědoma, neboť - jak bylo Ústavním soudem zjištěno - návrh na zastavení exekuce také podala, a to dokonce opakovaně. V podrobnostech uvádí Ústavní soud k námitkám stěžovatelky následující.
13. Jde-li o námitku, že vedlejšímu účastníku ničeho nedluží, neboť částku ve výši 3 260 Kč, kterou vedlejšímu účastníku na základě exekučního titulu neuhradila, použila na uhrazení jím způsobených škod, a exekuční řízení by proto mělo být dle názoru stěžovatelky zastaveno, pak tuto stěžovatelka vznesla ve svém návrhu na zastavení exekuce, který byl usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 2. 2017 č. j. 31 EXE 2276/2015-82 zamítnut a toto rozhodnutí bylo následně potvrzeno usnesením krajského soudu ze dne 5. 9. 2017 č. j. 20 Co 179/2017-123. Proti těmto rozhodnutím však stěžovatelka ústavní stížnost nepodala. Námitkou, jíž je zpochybňována věcná správnost těchto rozhodnutí, proto Ústavní soud nyní není oprávněn se blíže zabývat.
14. Stejný závěr je nezbytné přijmout též jde-li o námitku stěžovatelky, že přestože byla dlouhodobě nemocná, řádně se omlouvala ze soudního jednání a žádala o jeho opakované odročení, Okresní soud v Hradci Králové dne 11. 1. 2017 jednal v její nepřítomnosti, ač jednání přítomna být chtěla a soud o této skutečnosti věděl. To proto, že dne 11. 1. 2017 okresní soud jednal právě o výše uvedeném návrhu stěžovatelky na zastavení exekuce. Pokud tedy stěžovatelka měla za to, že jí v důsledku postupu tohoto soudu bylo upřeno právo účastnit se jednání soudu a být soudem slyšena, měla tuto skutečnost namítnout včasnou ústavní stížností, jíž by napadla právě rozhodnutí soudů o jejím návrhu na zastavení exekuce. To však stěžovatelka neučinila. Vznáší-li tuto námitku stěžovatelka až nyní, musí Ústavní soud konstatovat, že tak činí opožděně.
15. Opodstatněné není ani tvrzení, že soudní exekutor stěžovatelce způsobil psychické trauma tím, že její (v pořadí první) návrh na zastavení exekuce posoudil jako opožděný, aniž by se jím zabýval. Je tomu tak proto, že jak stěžovatelka sama uvedla, toto pochybení soudního exekutora bylo následně napraveno krajským soudem, který usnesení soudního exekutora o odmítnutí návrhu stěžovatelky na zastavení exekuce pro opožděnost změnil tak, že návrh stěžovatelky na zastavení exekuce se neodmítá. O porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky tak ani v této souvislosti v žádném případě hovořit nelze.
16. Důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu nemůže být konečně ani námitka, že stěžovatelka na základě rozhodnutí soudního exekutora o příklepu, které bylo krajským soudem ponecháno v platnosti, přišla o střechu nad hlavou, a to přesto, že její dluhy jsou v porovnání s hodnotou vydražené bytové jednotky zcela bagatelní. To proto, že - jak již vysvětlil krajský soud - soudnímu exekutorovi nelze vytýkat, že exekuci částečně nezastavil podle §336 i odst. 2 občanského soudního řádu. Podle věty první právě uvedeného ustanovení totiž platí, že soud (resp. soudní exekutor) zastaví výkon rozhodnutí prodejem nemovité věci, ve které má povinný místo trvalého pobytu, pokud výše pohledávek oprávněného, těch, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a přihlášených věřitelů povinného k okamžiku zahájení dražebního jednání nepřesahuje 30 000 Kč bez příslušenství. Jak však krajský soud uvedl, do okamžiku zahájení dražebního jednání své pohledávky za stěžovatelkou přihlásili i další věřitelé. Přihlášené pohledávky a jistina pohledávky vymáhané v tomto řízení pak v součtu činily 51 367,83 Kč, což převyšuje zákonem stanovenou hranici.
17. Ústavní soud se rovněž ztotožnil s názorem krajského soudu, že měla-li stěžovatelka za to, že soudním exekutorem zvolený způsob exekuce není přiměřený, měla takovou námitku vznést v návrhu na zastavení exekuce. Ten stěžovatelka sice podala, avšak tento (v pořadí již druhý) návrh na zastavení exekuce neobsahoval všechny zákonem požadované náležitosti, když nebyl stěžovatelkou podepsán (srov. §42 odst. 4 občanského soudního řádu). Jak se podává z obsahu exekučního spisu, byla stěžovatelka soudním exekutorem o této skutečnosti řádně poučena a byla jí stanovena lhůta k odstranění této vady. Na tuto výzvu však stěžovatelka nereagovala a soudnímu exekutorovi tak nezbylo, než její návrh podle §55 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout. Pokud stěžovatelka tuto svou námitku vznesla znovu až ve svém odvolání proti usnesení o udělení příklepu, je Ústavní soud nucen přisvědčit krajskému soudu, že tak učinila opožděně, neboť touto otázkou se krajský soud v dané fázi řízení již nebyl oprávněn zabývat, a to s ohledem na §336k odst. 4 občanského soudního řádu, jenž stanoví taxativní výčet důvodů, pro které je odvolací soud oprávněn změnit usnesení soudního exekutora o udělení příklepu. Právě nastíněný důvod, tedy tvrzená nepřiměřenost zvoleného způsobu exekuce, však žel mezi těmito důvody chybí. Za těchto okolností nemohl Ústavní soud dospět k závěru, že by krajský soud v ústavní stížností napadeném usnesení pochybil, když ponechal usnesení soudního exekutora o udělení příklepu v platnosti.
VI.
18. Ze shora uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
19. Ústavní soud nerozhodoval samostatně o návrhu stěžovatelky na odklad vykonatelnosti rozhodnutí soudního exekutora o udělení příklepu, a to s ohledem na posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. září 2018
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu