ECLI:CZ:US:2018:2.US.1552.18.1
sp. zn. II. ÚS 1552/18
Usnesení
,Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky SILVER INVEST, a. s., se sídlem Tyršova 885/24. Moravská Ostrava, právně zastoupené JUDr. Jaroslavem Brožem, MJur., advokátem se sídlem Marie Steyskalové 767/62, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2018 sp. zn. 10 Co 307/2016 a usnesení soudního exekutora JUDr. Vlastimila Porostlého, Exekutorský úřad Ostrava, ze dne ze dne 6. 11. 2017 č. j. 069 EX 2361/14-228, o zastavení exekuce, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Včas podanou, jakož i jinak formálně bezvadnou ústavní stížností, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, když tvrdí, že jimi došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Dne 20. 11. 2015 soudní exekutor JUDr. Vlastimil Porostlý vydal dražební vyhlášku č. j. 069 EX 2361/14-94, na základě níž se dne 7. 1. 2016 konala opakovaná elektronická dražba nemovitostí zapsaných na LV č. X pro k. ú. Poruba. V dražební vyhlášce bylo stanoveno, že dražební jistota má být složena na bankovní účet 3 pracovní dny před konáním dražby, tj. dne 4. 1. 2016. Dražební jistota byla stěžovatelkou uhrazena na bankovní účet dne 5. 1. 2016, v důsledku čehož soudní exekutor nepřipustil účast stěžovatele v dražbě.
3. Dne 7. 1. 2016 soudní exekutor vydal usnesení o příklepu č. j. 069 EX 2361/14-102. Dne 23. 2. 2016 soudní exekutor vydal usnesení o předražku č. j. 069 EX 2361/14-151. Proti usnesení o příklepu podala stěžovatelka řádně a včas odvolání, a to z důvodu, že jí postupem soudního exekutora bylo odňato právo dražit příslušnou nemovitost, a to přes to, že byla řádně registrována a složila dražební jistotu. Dle názoru stěžovatelky zákon neumožňoval soudnímu exekutorovi stanovit jinou než zákonnou lhůtu pro složení dražební jistoty. S ohledem na skutečnost, že soudní exekutor tak neučinil, stanovil lhůtu pro složení dražební jistoty odlišně a nepřipustil účast stěžovatelky v dražbě, zkrátil tak stěžovatelku na jejích právech. Odvolání stěžovatelky bylo odmítnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 8. 2016 č. j. 10 Co 307/2016-172.
4. Proti usnesení o odmítnutí odvolání podala stěžovatelka žalobu pro zmatečnost. O ní bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2017 č. j. 10 Co 307/2016-230 tak, že se žaloba pro zmatečnost zamítá. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 8. 2017 č. j. 4 Co 14/2017-275 bylo usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2017 č. j. 10 Co 307/2016-230 změněno tak, že se usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 8. 2016 čj. 10 Co 307/2016-172 o odmítnutí odvolání stěžovatelky proti usnesení o příklepu zrušuje.
5. Rozhodnutím ze dne 6. 11. 2017 č. j. 069 EX 2361/14-228 soudní exekutor exekuci zcela zastavil. Usnesením ze dne 31. 1. 2018 č. j. 10 Co 307/2016 pak Krajský soud v Ostravě zastavil řízení o odvolání stěžovatelky proti příklepu z důvodu, že zde není podmínka řízení spočívající v existenci probíhajícího exekučního řízení.
6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že po celou dobu řízení tvrdí, že byla registrovaným dražitelem, postupem soudního exekutora jí však bylo znemožněno se dražby fakticky účastnit a činit příhozy. Z tohoto důvodu bylo podáno odvolání do rozhodnutí o příklepu, které se považuje rovněž za podání odvolání do rozhodnutí o předražku. Soudní exekutor nevyčkal do právní moci rozhodnutí o předražku a exekuci zastavil.
7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti rovněž uvedla, že usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2018 čj. 10 Co 307/2016 napadá jak touto ústavní stížností, tak žalobou pro zmatečnost, která bude podána v delší lhůtě 3 měsíců.
8. V souvislosti s žalobou pro zmatečnost, kterou bude stěžovatelka podávat, se však dovolává možnosti Ústavního soudu věc projednat, neboť ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky (§75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu), když definuje vztah dvou řízení o dvou odlišných právních otázkách v rámci jednoho exekučního řízení. Jedná se o vztah exekučního řízení vedeného exekutorem - kde bylo rozhodováno o příklepu a následném zastavení exekuce a soudního řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí soudního exekutora - kde bylo řešeno, zda příklep "byl platný". V konkrétní věci exekutor zastavil exekuci v době, kdy věděl o rozhodnutí vrchního soudu se závazným právním názorem stran "neplatnosti" příklepu. Otázkou je, zda soudní exekutor je oprávněn konat - skončit exekuční řízení bez zohlednění výsledků/průběhu soudního řízení; resp. zda skončení exekuce není zneužitím práva v rozporu s čl. 1 a čl. 2 Ústavy, neboť fakticky odklízí soudní přezkum rozhodovací činnosti exekutora.
9. Ústavní soud následně zjistil, že žaloba pro zmatečnost byla stěžovatelkou skutečně podána, nebylo o ní dosud rozhodnuto a dle informací o průběhu řízení bylo Krajským soudem v Ostravě nařízeno jednání na den 22. 10. 2018.
10. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
11. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje. Ústavní stížnost tedy může, nestanoví-li zákon jinak, směřovat toliko proti pravomocnému rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Jelikož za dané situace existovala možnost domáhat se ochrany práv prostřednictvím uplatnění žaloby pro zmatečnost a z podané ústavní stížnosti i zjištěných informací vyplývá, že stěžovatelka tohoto mimořádného opravného prostředku využila, Ústavní soud ústavní stížnost posoudil jako návrh nepřípustný (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 16. ledna 2017 sp. zn. I. ÚS 4233/16, ze dne 18. ledna 2018 sp. zn. IV. ÚS 3335/17 a ze dne 30. ledna 2018 sp. zn. III. ÚS 4119/17).
12. K návrhu stěžovatelky na možný postup podle §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud konstatuje, že řízení podle tohoto ustanovení zákona o Ústavním soudu má být "toliko výjimkou z obecného pravidla, což značí, že takové ustanovení nelze vykládat rozšiřujícím způsobem" (srov. nález sp. zn. II. ÚS 193/94). To nakonec vyplývá i z dikce samotného ustanovení, které vyžaduje, aby stížnost svým významem podstatně přesahovala zájmy stěžovatele. Stěžovatelka sice tento svůj návrh odůvodnila, nicméně přesah vlastních zájmů nijak podrobněji nevymezuje, neuvádí, komu a jak mělo být do základních práv zasaženo, a svoje tvrzení ani ničím nedokládá. Její argumentace se opírá především o výklad podústavního práva, což však je úkolem obecného soudu. Stěžovatelce však zůstává otevřena možnost podat novou ústavní stížnost, a to po rozhodnutí soudu o žalobě pro zmatečnost.
13. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. října 2018
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj