ECLI:CZ:US:2018:2.US.1628.18.1
sp. zn. II. ÚS 1628/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele ENROLL CZ spol. s r.o., IČ: 25460161, se sídlem Nová Ves 190, zastoupeného Mgr. Zuzanou Nedomlelovou, advokátkou, se sídlem Vysoká ul. 149/4, Liberec, proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 23 C 283/2015-158 ze dne 13. 10. 2016, rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 23 C 283/2015-163 ze dne 25. 10. 2016 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č. j. 83 Co 530/2016-198 ze dne 11. prosince 2017, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Svou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení svého ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 a na ochranu vlastnictví ve smyslu článku 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Ústavní soud z podané ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjistil, že na základě smlouvy o dílo uzavřené mezi stěžovatelem a ASTRO Vlašim spol. s r.o. (dále jen "vedlejším účastníkem") ze dne 2. 2. 2010 vedlejší účastník pro stěžovatele zhotovil dílo - balicí stroj. Stroj byl stěžovateli dodán a ten jej převzal ve dnech 6. - 7. 12. 2010. Podle stěžovatele stroj už od převzetí vykazoval velkou poruchovost. V srpnu 2012 se stěžovatel měl již po několikáté obrátit na vedlejšího účastníka s požadavkem na opravu stroje. Po telefonické a e-mailové konzultaci se dne 2. 8. 2012 ke stěžovateli dostavil pracovník vedlejšího účastníka, aby vadu odstranil. Stěžovatel má za to, že se mu vadu nepodařilo odstranit, protože ani po zásahu tohoto pracovníka balička-stroj nefungovala. Stěžovatel toto oznámil emailem dne 3. 8. 2012 vedlejšímu účastníkovi, proto se dne 6. 8. 2012 dostavili na pracoviště stěžovatele další pracovníci vedlejšího účastníka, aby stroj zprovoznili. Vedlejší účastník poté za obě návštěvy vystavil faktury, první č. 11201155 na částku 21793,20 Kč, která obsahovala položky odpracovaný čas, čas strávený cestou, náhradu za použití vozidla na cestu, cenu použitého materiálu relé brzdy, nelepící teflon, lepicí teflon, kanthalový pásek, tlumič hluku a el. mag. ventil a druhou č. 11201164 na částku 14247 Kč skládající se z odměny za odpracovaný čas, čas na cestě a náhrady za použití vozidla. Stěžovatel faktury doporučeným dopisem vrátil vedlejšímu účastníkovi. Vedlejší účastník na to podal žalobu k Okresnímu soudu v Liberci, který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně.
3. Okresní soud v Liberci rozsudkem (dále jen "soud prvního stupně") č. j. 23 C 283/2015-158 ze dne 13. 10. 2016 ve spojení s rozsudkem č. j. 23 C 283/2015-163 ze dne 25. 10. 2016 žalobě vedlejšího účastníka vyhověl, kromě zamítavého výroku II., který se týkal daně z přidané hodnoty a výroku I. doplňujícího rozsudku, kdy byl zamítnut i nárok na úrok z prodlení z této částky. Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci jako odvolací soud napadeným rozsudkem č. j. 83 Co 530/2016-198 ze dne 11. prosince 2017 závěry okresního soudu potvrdil, jen změnil nákladový výrok soudu I. stupně.
4. Porušení svých základních práv spatřuje stěžovatel v tom, že došlo k extrémnímu nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry z nich vyvozenými, podle stěžovatele obecné soudy svůj výsledný právní názor řádně nezdůvodnily, citovaly pouze zákonná ustanovení a formálně je vykládaly, ačkoli dle názoru stěžovatele se měly zabývat smyslem těchto ustanovení a zákonodárcem zamyšleným účelem a také argumentací stěžovatele. Stěžovatel se domnívá, že soudy obou stupňů se nezabývaly dostatečně tím, zda vůbec došlo k řádnému ukončení díla a dílo tak bylo předáno bez vad, s čímž souvisí skutečnost, zda následně mohla být uzavřena další smlouva o dílo a nejednalo se tak pouze o uplatnění práva z vadného plnění. Dodává, že nelze učinit závěr, zda balička opravdu splňovala oba tyto požadavky, neboť oprava probíhala nějakou dobu, přičemž vedlejší účastník předložil k důkazu pouze stěžovatelem podepsaný montážní deník, který svědčí o skutečnosti, které konkrétní díly byly opraveny nebo vyměněny. Jeho podpisem však nedochází ke stvrzení skutečnosti, zda oprava byla provedena v pořádku a stroj řádně funguje. Skutečnost, zda stroj funguje, mohl stěžovatel zjistit až při zahájení plného provozu následující den, což byla nejbližší stěžovatelova příležitost vzhledem ke složitosti stroje a vynaložení odborné péče, které je ke zjišťování takové skutečnosti zapotřebí.
5. Ústavní soud zvážil obsah ústavní stížnosti i napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
7. V projednávané věci Ústavní soud konstatuje, že hodnocení skutkového stavu případu a interpretace podústavního práva jsou doménou obecných soudů.
8. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že není oprávněn zasahovat do jurisdikce obecných soudů, neboť není vrcholným článkem jejich soustavy (čl. 80 a čl. 90 Ústavy). Dále zdůraznil subsidiární charakter ústavní stížnosti jako prostředku ochrany základních práv a svobod i princip minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů veřejné moci [srov. nález sp. zn. I. ÚS 177/01 ze dne 3. 6. 2003 (N 75/30 SbNU 203); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní soud k zásahu do pravomoci obecných soudů přistoupí pouze v případě, že na podkladě individuální ústavní stížnosti zjistí zásah do základních práv a svobod jedince.
9. Ústavní soud posoudil argumenty stěžovatele i odůvodnění napadených rozhodnutí a shledal, že celá polemika stěžovatele se závěry obecných soudů je založena na jeho nesouhlasu s posouzením skutkového stavu a podústavního práva, byť i namítá zásah do svého práva na ochranu vlastnického práva a spravedlivý proces. Podstata stěžovatelovy argumentace tak reálně nedosahuje ústavněprávní roviny.
10. Ústavní soud tudíž dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, pročež jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. června 2018
Ludvík David, v. r.
předseda senátu