ECLI:CZ:US:2018:2.US.2078.18.1
sp. zn. II. ÚS 2078/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. L., zastoupeného JUDr. Klárou A. Samkovou, advokátkou, AK se sídlem Španělská 742/6, Praha 2, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 3. 2018 č. j. 10 Co 31/2018-1531 a rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 9. 10. 2017 č. j. 21 Nc 3849/2015-1238, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Včas podanou ústavní stížností, která splňuje zákonem stanovené podmínky řízení [§75 odst. 1 a contrario; §30 odst. 1, §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů] se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušena jeho právo na rodinný život [čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva")], právo na péči o děti a jejich výchovu (čl. 32 odst. 1 Listiny) a právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy).
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených listin, Okresní soud v Mostě (dále jen "okresní soud") ústavní stížností napadeným rozsudkem k návrhu matky na úpravu výchovných poměrů k nezletilým rozhodl tak, že nezletilé D. a D. svěřil do péče matky, a to pro dobu před a po rozvodu. Běžný styk (mimo období prázdnin) otce s nezletilými upravil tak, že otec je oprávněn se s nezletilými stýkat v každém sudém týdnu od pátku po skončení vyučování do 17:30 hod. následujícího pondělí, každé sudé pondělí od skončení vyučování do 17:30 hod. a každý lichý čtvrtek od 15 hod. do 18 hod.
3. Své rozhodnutí okresní soud odůvodnil na základě rozsáhlého dokazování tím, že ačkoli jsou oba rodiče schopni poskytovat nezletilým náležitou péči, společná i střídavá péče jsou vyloučeny, neboť rodiče nejsou schopni bez asistence třetích osob kooperovat na žádné záležitosti, která se týká nezletilých. Jako další důvod pro vyloučení střídavé péče okresní soud uvedl chování otce v době, kdy mývá nezletilé u sebe, konkrétně konstatoval, že otec nezletilým odebírá mobilní telefony a znemožňuje jim telefonický kontakt s matkou. Upozornil rovněž na obstrukce otce během soudního jednání a procesní taktiku, která zjevně nebyla v nejlepším zájmu nezletilých, neboť otec konstantním odmítáním součinnosti se znalkyní vystavil nezletilé riziku traumatického zážitku předvedení policejním orgánem. Styk s otcem nicméně okresní soud nastavil v co nejširším rozsahu, aby se jejich vzájemný vztah prohloubil natolik, aby v budoucnu bylo možné umožnit rodičům podílet se na výchově nezletilých stejnou měrou. Přebírání a předávání nezletilých soud stanovil v co největší možné míře ve školském zařízení, aby byla eliminována nutnost osobního kontaktu rodičů.
4. Proti rozsudku okresního soudu podali stěžovatel i matka odvolání ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud"), který v záhlaví označeným rozsudkem po doplnění dokazování upravil běžný styk stěžovatele s nezletilými tak, že je s nimi oprávněn se stýkat každý sudý týden od pátku 17 hod. do neděle 17 hod. a každou středu od 15 hod. do 18 hod. Ztotožnil se se závěrem okresního soudu o nevhodnosti střídavé péče vzhledem k absolutní neschopnosti rodičů spolu vzájemně komunikovat a spolupracovat na výchově nezletilých. Střídavou péči nedoporučila ani ustavená znalkyně, ani opatrovník nezletilých. Stěžovatelem oslovený znalec označil za největší problém velmi intenzivní konflikt rodičů. Nezletilí spontánně zájem o změnu péče směrem ke střídavé péči neprojevili, naopak při pohovoru s opatrovníkem dali najevo zájem o zúžení rozsahu prodlouženého víkendového styku s otcem. Nezletilí byli v době rozhodování v poměrně útlém věku, závislejší patrně víc na matce než na otci (zejména nezletilý D. i při pobytu u otce vyhledává denní telefonický kontakt s matkou) a svěření do péče matky nepřinese žádnou změnu výchovného prostředí. K rozsahu styku stěžovatele s nezletilými, krajský soud z vyjádření rodičů a zprávy opatrovníka zjistil, že dobře funguje středeční odpolední kontakt. Pokud jde o víkendový pobyt, krajský soud konstatoval problémy při výměně informací o školních povinnostech, jakož i náročnost přípravy nezletilých na víkendový pobyt zahrnující jak volnočasové, tak i školní aktivity. Ani pro otce nebyl nastavený široký styk (včetně čtvrtečního odpoledne) bezproblémový s ohledem na to, že se dle provedených důkazů nemohl několikrát předávání osobně zúčastnit.
5. Ve své ústavní stížnosti stěžovatel nejprve rozsáhle brojil proti chování matky během řízení před obecnými soudy a upozornil na rozsáhlé dokazování a konání ústního jednání až do večerních hodin (ke kterému však dodal, že proti tomuto časovému rozložení on ani jeho právní zástupkyně nic nenamítali). Uvedl, že celé řízení zásadně ovlivnila skutečnost, že matka je soudkyní, na začátku své kariéry působila u okresního soudu a nyní je místopředsedkyní krajského soudu. Během řízení před obecnými soudy podal námitku podjatosti proti všem soudcům okresního a krajského soudu, byla však shledána nedůvodnou. Někteří soudci se však z rozhodování vyloučili sami. Původní zákonná soudkyně odešla do důchodu "dle drbů kolujících po M. proto, aby daný případ nemusela soudit". Stěžovatel dále brojil proti tomu, že bylo vyhověno námitce podjatosti vznesené matkou proti soudkyni Mgr. Jitce Hašlarové.
6. K meritu věci stěžovatel uvedl, že obecné soudy v rozporu s judikaturou Ústavního soudu neodůvodnily nevhodnost střídavé péče, krajský soud pak rovněž nijak neodůvodnil zúžení styku stěžovatele s nezletilými. Stěžovatel opakovaně namítal podjatost soudní znalkyně Mgr. Bouškové, která z velké části působí v obvodu krajského soudu, a má proto profesní vztah k matce. Okresní soud se nevypořádal s rozpory mezi znaleckými závěry Mgr. Bouškové a znaleckým posudkem doloženým stěžovatelem, rozsudek okresního soudu je proto nepřezkoumatelný. Dále stěžovatel upozornil na vady v argumentaci matky v řízení před obecnými soudy, se kterými polemizoval.
7. Matka nezletilých ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedla, že během řízení k žádnému porušení práva na spravedlivý proces nedošlo. Rozhodnutí ve věci, ke kterému obecné soudy dospěly po rozsáhlém dokazování, zcela odpovídají poměrům v rodině a nejlepšímu zájmu nezletilých, k jejichž stanovisku bylo v souladu s judikaturou Ústavního soudu okrajově přihlédnuto. Upozornila na nepravdivost řady tvrzení stěžovatele v ústavní stížnosti. Původní zákonná soudkyně Mgr. Pospíšilová byla nucena přerušit výkon své funkce z důvodu velmi vážného onemocnění, neodešla do důchodu. Stěžovatel proti matce podal řadu očerňujících podání k různým orgánům veřejné moci, všech však byla po velmi nepříjemném a ponižujícím řízení "zproštěna". Matka je správní soudkyní a záruku naprosto nezávislého soudního řízení považuje za základní neopominutelnou hodnotu české demokratické společnosti, kterou bez výhrad ctí. Mimo svou práci se věnuje pouze péči o děti a na nic jiného nemá čas, energii ani chuť. Své očerňování ze strany stěžovatele proto považuje za lidsky velmi nízké. Podle matky stěžovatel upřednostňuje sebe nad zájmy nezletilých, což se ukázalo například jeho nerespektováním badmintonového soustředění nezletilých během letošních letních prázdnin.
8. Předseda okresního soudu k ústavní stížnosti konstatoval, že matka nezletilých působila u okresního soudu před více než patnácti lety jako justiční čekatelka, bezprostředně po svém jmenování soudkyní nastoupila ke krajskému soudu na správní úsek, kde do současnosti působí. Je pravdou, že s některými soudci okresního soudu matka udržuje přátelské vztahy, řada soudců, včetně Mgr. Jitky Hašlarové, která věc vyřizovala, matku nezletilých u okresního soudu nezažili a osobně se s ní nijak neznají. Mgr. Blanka Pospíšilová neodešla do důchodu, na svou funkci rezignovala ze zdravotních důvodů. V řízení u okresního soudu i přes jeho celkovou délku neshledal zaviněné průtahy na straně soudců. Je pravdou, že matka se opakovaně ve své věci obracela (zejména prostřednictvím emailu) na různé osoby včetně některých soudců, což bylo těmito soudci vnímáno jako nevhodné. Rovněž se o některých soudních osobách vyjadřovala způsobem, který by mohl být vnímán jako nátlak či zastrašování. Předseda okresního soudu proto tyto skutečnosti opakovaně oznámil předsedovi krajského soudu jakožto kárnému žalobci, který s matkou její chování řešil.
9. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního a ve které může Ústavní soud rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.
10. Podle čl. 83 Ústavy České republiky je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. V řízení o ústavní stížnosti je tudíž jeho pravomoc založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněná práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové nedostatky však v projednávané věci shledány nebyly. Ústavnímu soudu naopak nenáleží posuzovat správnost aplikace podústavního práva či hodnotit důkazy provedené obecnými soudy v příslušných řízeních.
11. K námitce týkající se porušení práva na spravedlivý proces Ústavní soud uvádí, že v řízení neshledal žádné pochybení, natož pochybení dosahující ústavně právní roviny. Ve věci bylo provedeno rozsáhlé dokazování, oběma rodičům byl dán široký prostor pro vyjádření a především rozsudek okresního soudu je velmi podrobně odůvodněn co do skutkových i právních závěrů. Ačkoli Ústavní soud rozumí subjektivní obavě stěžovatele z možného ovlivnění řízení z důvodu matčiny profese, skutečnost, že matka před více než patnácti lety působila jako soudní čekatelka na okresním soudu a nyní je místopředsedkyní pro správní úsek na krajském soudu, nemůže sama o sobě založit podjatost všech soudců působících na obou soudech. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §17 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci lze proto jen z velmi závažných důvodů. Obecné soudy se uplatněnými námitkami podjatosti řádně zabývaly a dospěly k závěru, že v posuzované věci nebyly prokázány žádné osobní vazby ani ovlivňování ze strany vedení soudu (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 22. 12. 2009 ve věci Parlov-Tkalčić proti Chorvatsku, č. 24810/06). Stěžovatel ostatně sám žádné konkrétní důvody podjatosti neuvádí. Napadá-li stěžovatel usnesení ze dne 29. 5. 2018 č. j. 8 Nc 5314/2018 - 1571 o vyloučení Mgr. Jitky Hašlerové z projednání věci, pak Ústavní soud konstatuje, že v rozhodnutí je řádně odůvodněn posun v okolnostech zakládajících podjatost soudkyně ve vztahu k předmětu řízení; bylo totiž prokázáno, že soudkyně nevhodným způsobem a bez jakéhokoli důvodu informovala účastníky jiného řízení o průběhu posuzované věci. Oba znalecké posudky okresní soud řádně vyhodnotil, přičemž přihlédl i k průběhu jejich pořizování, skutečnosti, že stěžovatelem oslovený znalec nevyslechl matku nezletilých, jakož i k tomu, že posudek předložený jedním z účastníků představuje pouze listinný důkaz. Ke znalkyni Mgr. Bouškové okresní soud konstatoval, že byla vybrána stěžovatelem a jako soudkyně v oboru dětské psychologie nemá žádný profesní vztah k matce, která působí jako správní soudkyně.
12. Ohledně merita věci v řízení před obecnými soudy Ústavní soud konstatuje, že v rámci přezkumu řízení týkajících se úpravy výchovných poměrů k nezletilým zdejší soud vždy posuzuje, zda řízení před soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna v nejlepším zájmu dítěte (ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), zda byly za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromážděny veškeré potřebné důkazy a zda byla veškerá rozhodnutí náležitě odůvodněna. Za tímto účelem Ústavní soud ve své judikatuře vymezil ústavněprávní kritéria pro svěřování dětí do péče, jejichž naplnění v rámci přezkumu rozhodnutí obecných soudů s ohledem na konkrétní okolnosti daného individuálního případu vždy zkoumá: (1) existence pokrevního pouta mezi dítětem a o jeho svěření do péče usilující osobou; (2) míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče té které osoby; (3) schopnost osoby usilující o svěření dítěte do péče zajistit jeho vývoj a fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby; a (4) přání dítěte [srov. nález sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. 5. 2014 (N 105/73 SbNU 683)].
13. Prizmatem těchto kritérií Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí, přičemž dospěl k závěru, že jak okresní soud, tak i krajský soud při svém rozhodování vzaly do úvahy uvedené ústavní požadavky a kritéria a konfrontovaly je s konkrétními skutkovými okolnostmi projednávaného případu. Právní závěry, na jejichž základě upravily styk stěžovatele s nezletilými dětmi výše uvedeným způsobem, považuje Ústavní soud za ústavně konformní. Ohledně namítaného rozporu závěrů obecných soudů s judikaturou Ústavního soudu je třeba zdůraznit, že závěry soudu stran střídavé péče nelze paušalizovat a zobecňovat na úkor jedinečnosti každého individuálního případu a v nich zkoumaného zájmu a potřeb nezletilého dítěte. V posuzovaném případě obecné soudy s důkladnou znalostí spisu, vývoje rodinné situace a bezprostředního kontaktu s účastníky řízení řádně odůvodnily, proč střídavá péče není v tomto konkrétním případě vhodným řešením úpravy výchovných poměrů. Ústavní soud nemůže vzhledem ke svému postavení hrát roli jakéhosi konečného univerzálního rozhodce či dokonce předjímat, komu má být dítě svěřeno do péče a jakým způsobem (co do rozsahu i konkrétního vymezení časového harmonogramu) má být rozhodnuto o styku rodičů s nezletilým dítěte.
14. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že naříkaná základní práva stěžovatele dotčenými rozhodnutími porušena nebyla. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2018
Ludvík David, v. r.
předseda senátu