ECLI:CZ:US:2018:2.US.2344.18.2
sp. zn. II. ÚS 2344/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů P. S. a J. S., obou zastoupených Zuzanou Candigliotou, advokátkou, se sídlem Burešova 6, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2018 č. j. 16 Co 13/2018-597, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení, Okresního soudu Brno - venkov a nezletilé E. S., zastoupené opatrovnicí Mgr. Annou Šabatovou, Ph.D., veřejnou ochránkyní práv, L. Š. a T. Š. a V. K., jako vedlejších účastníků řízení, o návrhu stěžovatelů na odklad vykonatelnosti rozhodnutí, takto:
Vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2018 č. j. 16 Co 13/2018-597 se odkládá do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně, a to pro porušení svého práva na rodinný život a práva na spravedlivý proces, jakož i práva nezletilé vedlejší účastnice - dcery stěžovatelů, aby nejlepší zájem dítěte byl předním hlediskem rozhodování (dle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte). S ústavní stížností stěžovatelé spojili také návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně.
2. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně byl potvrzen předchozí rozsudek Okresního soudu Brno-venkov, jako soudu prvního stupně, ze dne 17. 10. 2017 č. j. P 141/2016-483 ve výrocích I., II., III. IV. a VI. a bylo určeno, že žádný účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedenými výroky citovaného rozsudku Okresního soudu Brno-venkov bylo rozhodnuto, že nezletilá vedlejší účastnice se svěřuje do společné pěstounské péče manželů L. Š. a T. Š. (výrok I.); dosavadní pěstounská péče na přechodnou dobu u pěstounky V. K., o níž bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 20. 6. 2017 č. j. P 141/2016-369, se zrušuje (výrok II.); tímto se mění rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 20. 6. 2017 č. j. P 141/2016-369 (výrok III.); návrh stěžovatelů jako rodičů na svěření nezletilé vedlejší účastnice do jejich péče se zamítá (výrok IV.); a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.).
3. Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, namítají, že v daném řízení obecné soudy i orgán sociálně-právní ochrany dětí postupovaly v rozporu s nejlepším zájmem nezletilé i s právem stěžovatelů a nezletilé na rodinný život. Stěžovatelé upozorňují, že nezletilá vedlejší účastnice již během svého dvouletého života pobývala u několika osob, přitom od dubna 2017 o ni pečovala pěstounka paní K. (dále též "krátkodobá pěstounka") se svým manželem a s ní má nyní nezletilá citovou vazbu (a také se svou matkou, stěžovatelkou). Též z psychologického posouzení nezletilé z března 2018 vyplývá jasné doporučení ji nepřesouvat z rodiny krátkodobé pěstounky do jiné rodiny, a to kvůli ozdravení jejího emocionálního vývoje. Stěžovatelé dále poukazují na svůj pozitivní vztah s krátkodobými pěstouny, kteří chápou situaci stěžovatelů a v podstatě jim nabízejí pomoc a podporují jejich kontakty s nezletilou dcerou. Naproti tomu u nových pěstounů manželů Š. (dále též "dlouhodobí pěstouni") stěžovatelé vyjadřují obavu z tzv. skrytého osvojení dítěte, neboť tito se snaží nezletilé poskytnout zcela novou rodinu a omezovat kontakt nezletilé se stěžovateli jako biologickými rodiči. Závěrem stěžovatelé zdůrazňují, že všichni odborníci zainteresovaní na případu se shodují na nutnosti stability pro nezletilou; přesto však napadeným rozhodnutím krajského soudu byla nezletilá vytržena z rodiny, na kterou si navykla a k níž si vytvořila vazbu.
4. Před rozhodnutím o návrhu stěžovatelů na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí Ústavní soud vyzval k vyjádření k tomuto návrhu všechny ostatní v řízení dotčené subjekty. Nezletilé vedlejší účastnici byla k zastupování v řízení o ústavní stížnosti ustanovena opatrovnice, a to veřejná ochránkyně práv (usnesení Ústavního soudu č. j. II. ÚS 2344/18-20 ze dne 18. 7. 2018).
5. Krajský soud v Brně ve svém vyjádření odkázal v plném rozsahu na písemné odůvodnění svého napadeného rozhodnutí, a co se týče návrhu na odklad jeho vykonatelnosti, rozhodnutí o tomto návrhu ponechal na úvaze Ústavního soudu. Okresní soud poukázal na předchozí průběh řízení, svůj rozsudek ze dne 17. 10. 2017 i zákonné omezení trvání pěstounské péče na přechodnou dobu na dobu maximálně jednoho roku. Okresní soud zdůraznil, že jak on, tak krajský soud se vážně zabývaly dalším osudem nezletilé za situace, kdy její rodiče dosud nebyli schopni sami zajistit řádnou péči o ni a bylo zapotřebí nezletilé zajistit bezpečné a stabilní prostředí, které bylo shledáno u dlouhodobých pěstounů. Proto okresní soud nesouhlasil ani s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně.
6. Dlouhodobí pěstouni manželé Š. poukázali na odůvodnění napadeného rozsudku a návrh na odklad jeho vykonatelnosti shledali nedůvodným.
7. Ústavní soud kontaktoval také krátkodobou pěstounku V. K., která mimo jiné sdělila, že je ochotna o nezletilou vedlejší účastnici pečovat i nadále, což údajně několikrát zmínila i v průběhu soudního řízení.
8. Ústavní soud si rovněž vyžádal stanovisko Města Kuřim - orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále též "OSPOD"), který v řízení před Okresním soudem Brno-venkov vystupuje jako opatrovník nezletilé vedlejší účastnice. Ten se ztotožnil se závěry napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně a k návrhu na odklad jeho vykonatelnosti se nepřiklání. Dosavadní úprava poměrů nezletilé je podle jeho názoru plně v zájmu nezletilé. K současné situaci nezletilé OSPOD uvedl, že je již plně adaptovaná v rodině pěstounů a jakákoliv změna by podle něj byla v současné době vážným ohrožením zdravého vývoje nezletilé.
9. Ústavní soud se seznámil také se spisem Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. P 141/2016 a spisem Města Kuřim - orgánu sociálně-právní ochrany dětí sp. zn. Om 24/16 k nezletilé vedlejší účastnici. Z těchto spisů se mimo jiné podává, že po vyhlášení napadeného rozsudku krajského soudu byl zahájen proces postupného předávání nezletilé vedlejší účastnice z pěstounské péče na přechodnou dobu do pěstounské péče u dlouhodobých pěstounů, který probíhal od 22. 4. 2018 do 28. 5. 2018, kdy byla nezletilá definitivně předána dlouhodobým pěstounům. Mimoto probíhal také styk nezletilé se stěžovateli jako jejími biologickými rodiči a v současné době k němu dochází zhruba jednou za tři týdny v rozsahu 1,5-2 hodin v prostorách Města Židlochovice (městského úřadu) jako orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Ze zpráv Mgr. Jitky Doleží, psycholožky Spolku Pěstoun, s nímž dlouhodobí pěstouni spolupracují, ohledně asistovaného kontaktu dne 21. 6. 2018 a dne 11. 7. 2018 vyplývá, že nezletilá se v nové pěstounské rodině úspěšně adaptuje a integruje a posiluje zejména svoji vazbu k pěstounce, kterou oslovuje "mami". Podle psycholožky je u nezletilé nastartován proces budování bezpečné, zdravé vztahové vazby k pěstounce a častý kontakt s biologickými rodiči by jej znesnadňoval a vedl ke zmatenosti a znejistění nezletilé, kam patří a kdo jsou její lidé. Psycholožka tedy považuje častý kontakt se stěžovateli za nepříznivý pro nezletilou a doporučuje jejich styk maximálně jednou do měsíce v rozsahu dvou hodin, v neutrálním prostředí v blízkosti bydliště pěstounů a za přítomnosti pěstounky.
10. Opatrovnice nezletilé vedlejší účastnice, veřejná ochránkyně práv, ve svém vyjádření vyšla též z poznatků nabytých z prostudování spisové dokumentace OSPOD, komunikace s Městem Židlochovice - orgánem sociálně-právní ochrany dětí v bydlišti dlouhodobých pěstounů, návštěvy nezletilé vedlejší účastnice za účasti dlouhodobé pěstounky, rozhovoru s dlouhodobou pěstounkou, návštěvy stěžovatelů a telefonického rozhovoru s krátkodobou pěstounkou. Opatrovnice poukazuje na to, že se změnou pěstounské péče z přechodné na dlouhodobou došlo k zásadnímu omezení práva dítěte na kontakt s rodiči, a to navíc z podnětu a na doporučení orgánů sociálně-právní ochrany dětí (orgánů státní správy) a doprovázející organizace pěstounů, nikoliv z rozhodnutí soudu. Tuto situaci opatrovnice považuje za nevhodnou, nesprávnou a neoprávněnou. Zdůrazňuje právo nezletilé vedlejší účastnice na rodinný život a na navázání a udržování vzájemného a pravidelného styku s rodiči podle Listiny základních práv a svobod, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, Úmluvy o právech dítěte a Úmluvy o styku s dětmi; tomu pak odpovídá i zákonná úprava občanského zákoníku (§960 odst. 2 a §967 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů) a zákona o sociálně-právní ochraně dětí [§47a odst. 2 písm. h) zákona č. 359/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů]. Dále opatrovnice poukazuje i na psychologické hledisko kontaktů a rozvoje vztahu mezi rodiči a jejich dětmi vyrůstajícími v pěstounské věci - děti tak mají šanci lépe poznat svoji minulost, lépe se orientovat ve svém životě a vytvořit si reálný obraz o rodičích. Svěření nezletilé do dlouhodobé pěstounské péče v daném případě opatrovnice pokládá za nevhodné, nesprávné a nevyhovující zájmu nezletilé, a to tím více existují-li v posuzovaném případě negativní, nespolupracující vztahy či dokonce antipatie a antagonismus mezi stěžovateli jako rodiči nezletilé a dlouhodobými pěstouny jako jejími každodenními pečovateli. Připomíná silnou vazbu nezletilé se stěžovateli jako jejími rodiči, jakož i jejich zájem a prokazatelné úsilí k převzetí nezletilé zpět do jejich péče, což je provázeno i zlepšováním jejich rodinných poměrů a spoluprací s několika odborníky. V neposlední řadě pak opatrovnice poukazuje na psychologické závěry k nezletilé (zpráva klinické psycholožky ze dne 29. 3. 2018) jednoznačně nedoporučující změnu pečující osoby o nezletilou (tedy osoby krátkodobé pěstounky) nejméně do jejího věku tří let.
11. Ústavní soud konstatuje, že podání ústavní stížnosti zásadně není spojeno se suspenzivním účinkem a že rozhodnutí, jímž Ústavní soud vykonatelnost ústavní stížností napadeného rozhodnutí odloží, je vázáno na striktní splnění podmínek zakotvených v §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle uvedeného ustanovení může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění přiznaného rozhodnutím třetí osobě znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
12. Možnost odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí je stanovena pro mimořádné případy, kdy účinky napadeného rozhodnutí jsou nereparovatelné či jen velmi obtížně reparatovatelné, respektive kdy by výkon napadeného rozhodnutí měl nezvratné osobní důsledky, nezhojitelné ani prostřednictvím právní odpovědnosti [srov. nález sp. zn. I. ÚS 636/05 ze dne 21. 8. 2006 (N 153/42 SbNU 249); všechna rozhodnutí Ústavního soudu citovaná v tomto usnesení jsou dostupná z http://nalus.usoud.cz]. Smyslem odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí je předejít situaci, kdy by po eventuálním zrušení napadeného rozhodnutí Ústavním soudem bylo již nemožné či neúměrně obtížné vrátit stav věci do podoby před takovým protiústavním rozhodnutím orgánu veřejné moci (usnesení sp. zn. II. ÚS 1355/13 ze dne 8. 8. 2013); respektive vytvořit časový prostor pro posouzení ústavní stížnosti tak, aby před rozhodnutím Ústavního soudu nedošlo k nevratným krokům, po nichž by se rozhodování Ústavního soudu stalo jen akademickým cvičením a ochrana ústavně zaručených základních práv a svobod by byla toliko iluzorní (usnesení sp. zn. IV. ÚS 581/06 ze dne 11. 10. 2006).
13. Ústavní soud posoudil návrh stěžovatelů a dospěl k závěru, že podmínky dle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu jsou v projednávaném případě naplněny.
14. Ústavní soud předně konstatuje, v posuzovaném případě jsou ve hře ústavně zaručená práva stěžovatelů, především pak jejich právo na rodinný život a jejich rodičovská práva, včetně práva na styk s nezletilou, a dále - a v kontextu rozhodování o odkladu vykonatelnosti napadeného rozsudku především - práva a zájmy nezletilé vedlejší účastnice. Napadené pravomocné a vykonatelné rozhodnutí Krajského soudu v Brně, svěřující nezletilou do pěstounské péče dlouhodobých pěstounů, může vést k zásadnímu poškození vazby mezi nezletilou a stěžovateli (především stěžovatelkou jako matkou nezletilé), což by mohlo mít podstatný a jen obtížně reparovatelný dopad na celý další život nezletilé, její vztah s biologickými rodiči (stěžovateli) a potenciálně i vnímání sebe sama. Ústavní soud zdůrazňuje, že nezletilá je ve věku dvou a půl roku, přičemž až donedávna měla trvale zachovaný stálý a poměrně častý kontakt s biologickými rodiči, a to i v období svěření do pěstounské péče na přechodnou dobu (až dvakrát týdně, výjimečně byly v dohodě mezi stěžovateli a krátkodobou pěstounkou realizovány i víkendové pobyty, jak vyplývá ze spisu OSPOD i z vyjádření opatrovnice), stěžovatelku bez pochybností považovala za svou matku a tak ji také oslovovala. Již po několikatýdenním pobytu u dlouhodobých pěstounů však v rozlišování jednotlivých osob znejistěla a jako "mami" oslovuje dlouhodobou pěstounku. Souběžně dochází ke snižování a větší formalizaci kontaktů mezi nezletilou a stěžovateli, jež probíhají převážně v prostorách Městského úřadu Židlochovice, za účasti dlouhodobých pěstounů a zástupců jejich doprovázející organizace. Patrným se zdá také postupné ochlazování vazby mezi nezletilou a stěžovatelkou. Za této situace je pak navíc ze strany doprovázející pěstounské organizace aktuálně navrhováno ještě další omezení kontaktů mezi nezletilou a stěžovateli.
15. Ústavní soud připomíná, že jakákoli pěstounská péče má vždy punc dočasnosti a zásadně musí probíhat za rozvíjení vztahů a prohlubování sounáležitosti mezi dítětem a jeho rodiči, jakož i dalšími příbuznými (srov. i §967 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů).
16. Ústavní soud zároveň vážil také zájem nezletilé na pobytu ve stabilním prostředí a správném emocionálním vývoji a její potřebu rozvíjet pevnou a bezpečnou vztahovou vazbu ke konkrétní (pečující) osobě, kterážto potřeba má zásadní význam v nízkém věku nezletilé s ohledem na její dosavadní historii a prožitou několikerou změnu pečující osoby. V tomto ohledu je třeba na jedné straně uznat, že nezletilá v současné době po dobu dvou měsíců žije u dlouhodobých pěstounů, kde se podle zpráv psycholožky doprovázející pěstounské organizace zdárně adaptuje, na druhou stranu ale nelze přehlédnout, že doposud nejdelší dobu ze svého života, a to dobu třinácti měsíců, strávila u krátkodobé pěstounky (období věku patnácti až dvaceti osmi měsíců), kde rovněž dobře prosperovala a na krátkodobou pěstounku si vytvořila vazbu.
17. Za těchto okolností je podle Ústavního soudu zřetelně v nejlepším zájmu nezletilé vedlejší účastnice, a spolu s tím i v zájmu ústavně zaručených práv stěžovatelů, odložení vykonatelnosti, a tedy pozastavení účinků a důsledků napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně, jímž byla nezletilá vedlejší účastnice svěřena do pěstounské péče dlouhodobých pěstounů. Přetrvávající výkon tohoto rozhodnutí by pro nezletilou vedlejší účastnici znamenal nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout komukoli jinému (dlouhodobí pěstouni k nezletilé nemají jiné oprávnění než založené napadeným rozhodnutím a jejich případné zájmy, jako osob pečujících o nezletilou, v žádném případě nemohou převážit nad zájmy samotné nezletilé). Odkladu vykonatelnosti a sistaci účinků napadeného rozhodnutí přitom neodporuje ani žádný důležitý veřejný zájem.
18. Ústavní soud též zdůrazňuje, že odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí nebrání ani sama skutečnost, že nezletilá již byla předána do pěstounské péče dlouhodobých pěstounů. Touto skutečností totiž napadené rozhodnutí není plně konzumováno, nýbrž nadále vyvolává, respektive zakládá účinky a důsledky v právní sféře dotčených osob. Ostatně Ústavní soud již ve své rozhodovací praxi vícekrát rozhodl o odkladu vykonatelnosti rozhodnutí, které upravovalo péči o dítě či styk rodiče s dítětem (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 868/12 ze dne 13. 3. 2012, usnesení sp. zn. III. ÚS 791/16 ze dne 23. 3. 2016 či usnesení sp. zn. II. ÚS 1191/17 ze dne 23. 5. 2017). Mimo kontext rodinněprávních případů pak byla Ústavním soudem dokonce odložena vykonatelnost rozhodnutí prezidenta o odvolání předsedkyně Nejvyššího soudu z její funkce (usnesení sp. zn. II. ÚS 53/06 ze dne 9. 2. 2006).
19. Odkladem vykonatelnosti napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně tedy dochází k suspenzi jeho účinků - v projednávaném případě tak fakticky přestává platit režim svěření nezletilé vedlejší účastnice do pěstounské péče dlouhodobých pěstounů manželů Š. a stejně tak přestává platit i zrušení předchozího režimu svěření nezletilé do pěstounské péče na přechodnou dobu pěstounce V. K., založeného rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 20. 6. 2017 č. j. P 141/2016-369, který nabyl právní moci dne 8. 8. 2017. Tento režim přitom v souladu s §27a odst. 9 zákona o sociálně-právní ochraně dětí může trvat obecně nejdéle jeden rok. Bude tedy nyní na Okresním soudu Brno-venkov jako příslušném soudu prvního stupně, aby bezodkladně rozhodl o další péči o nezletilou vedlejší účastnici, a to prostřednictvím předběžného opatření upravujícího poměry dítěte na návrh orgánu sociálně-právní ochrany dětí.
20. Ústavní soud přitom připomíná, že výše bylo shledáno, že pobyt v pěstounské péči dlouhodobých pěstounů vytváří situaci, kdy by mohlo dojít k nezvratitelnému neúměrnému zásahu do práv stěžovatelů a zejména do práv a nejlepšího zájmu samotné nezletilé vedlejší účastnice. S přihlédnutím ke konkrétním okolnostem posuzovaného případu, jakož i ke smyslu institutu odkladného účinku se tedy nyní jako nejvhodnější možnost péče o nezletilou jeví přetrvávající pěstounská péče (na přechodnou dobu) V. K. V této souvislosti pak Ústavní soud dodává, že jakkoli podle §27a odst. 9 zákona o sociálně-právní ochraně dětí může pěstounská péče na přechodnou dobu zásadně trvat nejdéle jeden rok; nelze při ústavně konformním výkladu tohoto ustanovení vyloučit možnost, že v mimořádných případech, kdy na tom existuje důležitý zájem nezletilého dítěte, lze takové dítě svěřit do pěstounské péče na přechodnou dobu téže osobě opakovaně. Takové stanovisko se ostatně objevuje též v doktríně - podle komentáře k zákonu o sociálně-právní ochraně dětí, k §27a odst. 9 sice soud nemůže dobu trvání této péče prodloužit nad lhůtu stanovenou zákonem, "může však před uplynutím lhůty 1 roku rozhodnout o opětovném svěření dítěte do pěstounské péče na přechodnou dubu stejné osobě v evidenci, je-li to v důležitém zájmu dítěte a jsou-li nadále naplněny podmínky pro svěření dítěte do pěstounské péče na přechodnou dobu dle odst. 7 ... jde o řešení situace, kdy by dodržení zákonem stanovené lhůty znamenalo vážný zásah do zájmů dítěte a přesun do jiného výchovného prostředí z ‚administrativních' důvodů" (Trubačová, K. in Macela, M. et al. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí : komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2015; dostupný z právního informačního systému ASPI). V témže komentáři se rovněž uvádí, že ve výjimečných případech může dojít rozhodnutím soudu též ke změně pěstounské péče na přechodnou dobu na obecnou "dlouhodobou" pěstounskou péči, přičemž osoba v evidenci (tj. pěstoun na přechodnou dobu) může být zároveň osobou pečující. Ústavní soud ověřil, že krátkodobá pěstounka nadále souhlasí s tím, aby jí nezletilá vedlejší účastnice byla svěřena do pěstounské péče, ať na přechodnou dobu, či dlouhodobé pěstounské péče.
21. Tímto rozhodnutím Ústavní soud nepředjímá meritorní rozhodnutí o podané ústavní stížnosti. Jeho účelem je toliko zabránit vzniku stavu, kdy by v důsledku trvání účinků napadeného pravomocného rozsudku krajského soudu bylo významnou měrou negativně zasaženo do základních práv stěžovatelů a zejména nezletilé vedlejší účastnice (jakož i do jejího emocionálního a vztahového vývoje) nevratným způsobem, a to ve fázi před provedením přezkumu Ústavního soudu. S ohledem na okolnosti případu však Ústavní soud bude v posuzované věci každopádně postupovat s urychlením.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. srpna 2018
Ludvík David, v. r.
předseda senátu