ECLI:CZ:US:2018:2.US.2573.17.1
sp. zn. II. ÚS 2573/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele M. Z., zastoupeného Mgr. Alešem Koubkem, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem Renneská tř. 393/12, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2017 č. j. 38 Co 321/2016-237, rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 22. 8. 2016 č. j. 0 Nc 511/2015-179, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2017 č. j. 38 Co 320/2016-247 a rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 22. 8. 2016 č. j. 0 Nc 511/2015-176 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost, v níž tvrdil, že v řízení před obecnými soudy bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v důsledku čehož mělo být rovněž porušeno jeho základní právo na rodinný život garantované čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny. Stěžovatel namítá, že obecné soudy při rozhodování zcela ignorovaly jeho tvrzení o protiprávním postupu matky, která měla nezletilou dceru bez svolení soudu i souhlasu stěžovatele (otce) svévolně přestěhovat a zajistit přestup nezletilé na Základní školu v O.
2. Okresní soud v Hodoníně shora označeným rozsudkem č. j. 0 Nc 511/2015-176 rozhodl tak, že nezletilá K. nastoupí základní školní docházku ve školním roce 2015/2016 a 2016/2017 do Základní školy O., kdy stěžovatel (otec) je povinen strpět realizaci této školní docházky. Krajský soud v Brně shora označeným rozsudkem ze dne 8. 6. 2017 rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I. jen tak, že soud nahrazuje souhlas otce s docházkou nezletilé K. do Základní školy O., příspěvková organizace, ve školním roce 2015/2016 a ve školním roce 2016/2017. Konstatoval, že v nejlepším zájmu nezletilé dcery je zachování nyní již ustáleného stavu, kdy nezletilá od listopadu 2015 navštěvuje Základní školu v O. Současně byla soudním rozhodnutím svěřena do péče matky a je nelogické, aby navštěvovala Základní školu v H., zatímco trvalé bydliště má v O. u matky.
3. Okresní soudu v Hodoníně shora označeným rozsudkem č. j. 0 Nc 511/2015-179 rozhodl tak, že nezletilá K. se po dobu před rozvodem a po rozvodu manželství svěřuje do péče matky a otci uložil povinnost přispívat částkou 6 000 Kč měsíčně na její výživu. Odvolací soud rozsudkem ze dne 4. 5. 2017 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Uvedl, že nezletilá je dobře adaptovaná v novém rodinném prostředí ve výlučné péči matky, o čemž svědčí i obsah znaleckého posudku. Současný stav jí vyhovuje a nic měnit nechce, resp. nepřeje si stěhovat se do H. a realizovat tak střídavou péči. O rozsahu styku nezletilé se stěžovatelem soud rozhodnout nemohl, jelikož tato otázka nebyla předmětem řízení před soudem prvního stupně.
II.
4. Ústavní soud předně připomíná, že podle čl. 83 Ústavy je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Nástroji ústavněprávního přezkumu vykonávaného tímto soudem jsou vedle materiálních a institucionálních garancí fungování demokratického právního státu zakotvených v Ústavě též základní práva, jejichž katalogem je Listina základních práv a svobod. Ústavní soud zdůrazňuje, že se cítí být vázán doktrínou minimalizace zásahů do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu, event. porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
5. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů však Ústavní soud neshledal. Polemika stěžovatele s napadenými rozsudky se odehrává pouze na úrovni podústavního práva a skutkových zjištění obecných soudů. Ústavní soud dále zdůrazňuje, že se v souzené věci jedná toliko o výklad běžného práva, který (až na výjimky) věcí Ústavního soudu není.
6. V nyní posuzované věci je stěžejní otázkou nesouhlas stěžovatele s tím, jak obecné soudy rozhodly o péči o jeho nezletilou dceru, resp. o tom, jakou základní školu bude nezletilá navštěvovat. Obecné soudy v obou řízeních průběžně zkoumaly aktuální stav, resp. vývoj nezletilé, její potřeby, postoj k celé situaci, udržování rodinných vazeb či právo dítěte na zdraví a vzdělání. V tomto směru nelze z pohledu Ústavního soudu shledat pochybení obecných soudů, které při rozhodování vycházely z dostatečného množství provedených důkazů, včetně postoje samotné nezletilé. Jejich rozhodnutí jsou dostatečně odůvodněná a nelze v nich spatřovat ani libovůli v rozhodování.
7. Ústavní soud uzavírá, že v posuzované věci nelze dospět k závěru o porušení základních práv stěžovatele. Proto Ústavní soud podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. února 2018
Ludvík David, v. r.
předseda senátu