ECLI:CZ:US:2018:2.US.2633.18.1
sp. zn. II. ÚS 2633/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a v nepřítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Danuše Korczynské, bez právního zastoupení, proti usnesení soudního exekutora JUDr. Vlastimila Porostlého, Exekutorský úřad Ostrava, ze dne 9. 4. 2018, č. j. 069 EX 1594/13-247, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 6. 2018, č. j. 10 Co 437/2018-262, za účasti Krajského soudu v Ostravě a JUDr. Vlastimila Porostlého, soudního exekutora Exekutorského úřadu Ostrava, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 8. 2018, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených usnesení a odkladu vykonatelnosti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 6. 2018, č. j. 10 Co 437/2018-262, s tvrzením, že jimi došlo k porušení Ústavou České republiky a Listinou základních lidských práv a svobod zaručených práv a jistot, zejména co se týká rovnosti účastníků před soudem, lidské důstojnosti, spravedlivého procesu, zákonnosti a svévole rozhodování soudů.
2. Než se Ústavní soud může zabývat věcnou argumentací stěžovatelky, musí zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny procesní předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelčina ústavní stížnost tyto předpoklady nesplňuje, neboť v rozporu s §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nebyla stěžovatelka při podání ústavní stížnosti zastoupena advokátem a v rozporu s §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu k nim nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva.
3. O povinnosti být zastoupena již při podání ústavní stížnosti advokátem na základě zvláštní plné moci byla stěžovatelka v minulosti mnohokráte poučena v jiných svých řízeních před Ústavním soudem (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 387/09 ze dne 22. 4. 2009, usnesení sp. zn. II. ÚS 3276/07 ze dne 30. 1. 2008, usnesení sp. zn. I. ÚS 2360/08 ze dne 10. 11. 2008, usnesení sp. zn. IV. ÚS 9/11 ze dne 31. 1. 2011, usnesení sp. zn. II. ÚS 1373/09 ze dne 21. 7. 2009 a mnohá další). Stěžovatelka byla rovněž již v minulosti v mnoha řízeních před Ústavním soudem poučena o možnosti obrátit se na Českou advokátní komoru s žádostí o ustanovení zástupce k řízení, jíž několikráte při podávání svých ústavních stížností i využila.
4. Je tedy zřejmé, že stěžovatelce je smysl a podstata povinnosti dle §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu známa a že ji chápe. Přesto v nynější věci stěžovatelka tuto povinnost nesplnila. Jak již Ústavní soud rozhodl mnohokrát, a to v řadě případů i v řízeních o ústavních stížnostech nynější stěžovatelky (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2250/17 ze dne 9. 8. 2017 či usnesení sp. zn. III. ÚS 1878/17 ze dne 27. 6. 2017, usnesení sp. zn. I. ÚS 219/13 ze dne 21. 1. 2013, usnesení sp. zn. I. ÚS 3480/11 ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. I. ÚS 784/10 ze dne 31. 3. 2010, usnesení sp. zn. IV. ÚS 1548/09 ze dne 9. 7. 2009, usnesení sp. zn. IV. ÚS 2817/09 ze dne 10. 11. 2009, usnesení sp. zn. III. ÚS 240/10 ze dne 11. 3. 2010, usnesení sp. zn. II. ÚS 3381/11 ze dne 16. 11. 2011, usnesení sp. zn. II. ÚS 3633/11 ze dne 13. 12. 2011, usnesení sp. zn. II. ÚS 3479/11 ze dne 25. 11. 2011, usnesení sp. zn. II. ÚS 3396/11 ze dne 16. 11. 2011, usnesení sp. zn. IV. ÚS 2818/11 ze dne 3. 10. 2011, usnesení sp. zn. II. ÚS 1414/11 ze dne 8. 6. 2011, usnesení sp. zn. IV. ÚS 2840/12 ze dne 7. 8. 2012 aj.; z poslední doby např. usnesení sp. zn. III. ÚS 2401/18 ze dne 31. 7. 2018), jestliže jsou konkrétnímu stěžovateli či stěžovatelce již při podání ústavní stížnosti prokazatelně známy všechny vady, pro něž může být jejich ústavní stížnost odmítnuta dle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, zejména byli-li opakovaně o povinnosti tyto vady odstranit poučeni, nemusí být zvláště vyzváni k odstranění těchto vad, jimiž další jejich ústavní stížnost trpí, a Ústavní soud může rovnou přiměřenou aplikací ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu takovou ústavní stížnost odmítnout.
5. V nynější věci není dán žádný důvod, pro nějž by Ústavní soud měl postupovat odlišně. Nedošlo ke změně relevantní právní úpravy řízení před Ústavním soudem ani relevantní rozhodovací praxe, z podání stěžovatelky neplyne, že by se tato nyní nacházela v nové, neočekávané či jinak odlišné situaci, jež by ji činila zranitelnější oproti jejím předchozím řízením před Ústavním soudem, v nichž byly její ústavní stížnosti přiměřenou aplikací ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuty bez výzvy k odstranění vad v přiměřené lhůtě. Naopak, stěžovatelka v textu ústavní stížnosti avizovala, že tuto doplní s advokátem ustanoveným Českou advokátní komorou, čímž dala najevo, že si je vědoma povinnosti být již při podání ústavní stížnosti řádně zastoupena.
6. Ústavní soud proto ověřil ze serveru https://infosoud.justice.cz, že stěžovatelce bylo napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě doručeno dne 20. 7. 2018 a aniž stěžovatelku vyzval k odstranění výše zmíněných vad podání, vyčkal uplynutí lhůty dvou měsíců od tohoto doručení a přiměřené lhůty, v níž by mu mohlo být doručeno podání stěžovatelky odstraňující výše zmiňované vady, odeslané ještě v této dvouměsíční lhůtě. Ke dnešnímu dni však stěžovatelka vady své ústavní stížnosti neodstranila.
7. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl pro neodstranění vad ve lhůtě k tomu stanovené. Procesní osud stěžovatelčiny ústavní stížnosti sdílí i její návrh na odklad vykonatelnosti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 6. 2018, č. j. 10 Co 437/2018-262.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. října 2018
Jaroslav Fenyk v. r.
soudce Ústavního soudu