ECLI:CZ:US:2018:2.US.2791.18.1
sp. zn. II. ÚS 2791/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Ing. Václava Bartoše a Mgr. Boženy Bartošové, zastoupených Mgr. Ondřejem Tejnorou, advokátem, sídlem Janáčkovo nábř. 57, Praha 5, proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 24 Co 128/2017-640 ze dne 5. 4. 2018, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť se domnívají, že jím došlo k porušení jejich práv zaručených čl. 1, čl. 3 odst. 3, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiloženého spisového materiálu, stěžovatelé podali u Okresního soudu v Příbrami žalobu na určení, že jsou dědici ze zákona po zesnulé Heleně Teifertové. Okresní soud rozsudkem č. j. 13 C 80/2011-519 ze dne 28. 12. 2016 žalobě vyhověl. Ústavní stížností napadeným rozsudkem ovšem k odvolání žalované Krajský soud v Praze prvostupňové rozhodnutí změnil a žalobu zamítl. Následně stěžovatelé podali ústavní stížnost.
Ústavní stížnost je nicméně nepřípustná. Stěžovatelé totiž proti napadenému rozsudku nepodali dovolání, resp. navzdory §34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu z ústavní stížnosti neplyne, že by tak učinili. Z volně přístupného informačního serveru justice.cz se sice podává, že stěžovatelé dovolání podali, nicméně o něm doposud nebylo rozhodnuto. V každém případě stěžovatelé v rozporu s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně práva poskytuje, neboť požadavek vyčerpat opravný prostředek z logiky věci předpokládá i vyčkání na výsledek o něm (a uplatnění všech práv v probíhajícím řízení), nikoli jeho pouhé podání.
Podle posledně citovaného ustanovení musejí stěžovatelé před podáním ústavní stížnosti vyčerpat i mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na uvážení. To může být případ právě civilního dovolání, pakliže není nepřípustné ze zákona (bez ohledu na povahu uplatněných námitek, pakliže je jimi namítáno porušení základních práv). Stěžovatelé přitom byli krajským soudem řádně poučeni, že dovolání ze zákona nepřípustné není (resp. že dovolání je přípustné, shledá-li Nejvyšší soud naplnění jedné z podmínek uvedených v §237 občanského soudního řádu), a opačný závěr ani Ústavnímu soudu ze zákona nevyplývá. Ani v ústavní stížnosti stěžovatelé nikterak s právním názorem krajského soudu stran přípustnosti dovolání nepolemizují.
Za dané procesní situace se tedy Ústavní soud nemůže podanou ústavní stížností meritorně zabývat. Jestliže nicméně stěžovatelé dovolání řádně a včas podali, budou se moci na Ústavní soud po skutečném vyčerpání všech opravných prostředků znovu obrátit.
Ze všech výše uvedených důvodů se tudíž jedná o návrh nepřípustný podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. září 2018
Milada Tomková v. r.
soudkyně zpravodajka