ECLI:CZ:US:2018:2.US.2830.18.1
sp. zn. II. ÚS 2830/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky TERMOMONT s.r.o., se sídlem Praha 1, Václavské nám. 823/33, zastoupené JUDr. Jindřiškou Kořínkovou, advokátkou se sídlem Melantrichova 20/477, Praha 1, proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 1 spočívajícím v tom, že ve sporu vedeném proti stěžovatelce pod sp. zn. 27 C 191/2017 odmítl postoupit odvolání stěžovatelky proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 27 C 191/2017-97 ze dne 24. 4. 2018 odvolacímu soudu k projednání a na rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 27 C 191/2017-97 ze dne 24. 4. 2018 vyznačil právní moc, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ve své ústavní stížnosti domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že postupem Obvodního soudu pro Prahu 1 spočívajícím v tom, že ve sporu vedeném proti stěžovatelce pod sp. zn. 27 C 191/2017 odmítl tento soud postoupit odvolání stěžovatelky podané prostřednictvím právní zástupkyně stěžovatele proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 27 C 191/2017-97 ze dne 24. 4. 2018 odvolacímu soudu k projednání a naopak na rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 27 C 191/2017-97 ze dne 24. 4. 2018 vyznačil právní moc, bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces dle článku 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Stěžovatelka sdělila Ústavnímu soudu ve své ústavní stížnosti, že je právnickou osobou, která vystupovala jako žalovaná ve sporu žalobce společnosti STEBAU Jaroměř s.r.o., IČ 25945947 se sídlem Husova 149, Jaroměř, o zaplacení 588.240 Kč s příslušenstvím, spor byl veden Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 191/2017. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem č. j. 27 C 191/2017-97 ze dne 24. 4. 2018 rozhodl tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit žalobci částku 220.205 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 220.205 Kč od 25. 8. 2017 do zaplacení, dále částku 368.035 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05% ročně od 6. 10. 2017 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Dále přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 108.865 Kč k rukám jeho právního zástupce. Rozsudek byl stěžovatelce doručen do datové schránky dne 1. 5. 2018.
3. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 27 C 191/2017-97 ze dne 24. 4. 2018 podala stěžovatelka dne 15. 5. 2018 prostřednictvím své právní zástupkyně odvolání, které právní zástupkyně stěžovatelky zaslala emailem s elektronickým podpisem. Dne 20. 7. 2018 obdržela právní zástupkyně stěžovatelky sdělení Obvodního soudu pro Prahu 1 o tom, že k podanému odvolání nebude tento soud přihlížet, neboť toto mělo být učiněno formou emailu bez zaručeného elektronického podpisu a nedošlo ani k jeho řádnému doplnění do tří dnů ve smyslu §42 odst. 1, 3 o. s. ř. Obvodní soud pro Prahu 1 také na rozsudku vyznačil právní moc, neboť žalobce se ihned dožadoval plnění stěžovatelky dle tohoto rozhodnutí.
4. V průběhu řízení v souvislosti s komunikací o stavu soudního spisu Ústavní soud zjistil, že v postupu Obvodního soudu pro Prahu 1 došlo ke změně a že stěžovatelčino podání postoupil k vyřízení Městskému soudu v Praze. Z veřejně dostupné webové aplikace "infosoud" lze ověřit, že obecné soudy uznaly, že stěžovatelka podala opravný prostředek, o němž bylo 23. 10. 2018 zahájeno řízení, které je vedeno Městským soudem v Praze pod sp. zn. 28 Co 354/2018.
5. K dotazu Ústavního soudu sdělila stěžovatelka Ústavnímu soudu, že na své ústavní stížnosti trvá. Potvrdila však, že Obvodní soud pro Prahu 1 stěžovatelkou podané odvolání postoupil odvolacímu soudu, tímto ovšem své pochybení a zásah do stěžovatelčiných práv podle jejího názoru zcela nenapravil. Obvodní soud pro Prahu 1 totiž původně označil své rozhodnutí doložkou právní moci, což stěžovatelka vnímá jako zásah do svých ústavně zaručených práv.
6. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností, zjistil výše uvedené skutečnosti a dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
7. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že není oprávněn zasahovat do jurisdikce obecných soudů, neboť není vrcholným článkem jejich soustavy (čl. 80 a čl. 90 Ústavy). Dále zdůraznil subsidiární charakter ústavní stížnosti jako prostředku ochrany základních práv a svobod i princip minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů veřejné moci [srov. nález sp. zn. I. ÚS 177/01 ze dne 3. 6. 2003 (N 75/30 SbNU 203); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní soud k zásahu do pravomoci obecných soudů přistoupí pouze v případě, že na podkladě individuální ústavní stížnosti zjistí zásah do základních práv a svobod jedince. Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy], pokud již proti nim není jiné možnosti ochrany.
8. Ústavní soud setrvale chrání právo účastníků řízení na soudní ochranu v případě odmítnutí spravedlnosti, tedy pokud obecné soudy nevedou řízení, ačkoli by měly. V nyní posuzovaném případě však obecné soudy samy napravily svou chybu spočívající v nesprávném posouzení odvolání a jeho formy a došlo k zahájení odvolacího řízení, přičemž je patrno, že věc je soudy vedena jako dosud neukončená. Je tedy zřejmé, že stěžovatelce aktuálně nehrozí žádný zásah do jejích práv a že o jejím odvolání bude městským soudem rozhodnuto. Případná prodleva v rozhodování soudu či nepříjemnosti a náklady vzniklé neoprávněným vyznačením právní moci na příslušném prvostupňovém rozhodnutí soudu nejsou řešitelné formou ústavní stížnosti, neboť právní řád poskytuje jiné prostředky ochrany práv stěžovatelky. V takovém případě se uplatní zásada subsidiarity ochrany práv Ústavním soudem, stěžovatelka tedy není oprávněna požadovat ochranu svých práv od Ústavního soudu, pokud má možnost se jich domoci jinou cestou. Ústavní soud též neshledává důvodným požadavek konstatování neústavnosti postupu obecných soudů, pokud svůj postup napravily a vedou příslušné odvolací řízení.
9. Z důvodů výše uvedených tedy dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost stěžovatelky postrádá ústavněprávní dimenzi, a proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. prosince 2018
Ludvík David, v. r.
předseda senátu