ECLI:CZ:US:2018:2.US.3581.17.1
sp. zn. II. ÚS 3581/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida a soudce Vojtěcha Šimíčka (zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. G., zastoupeného Mgr. et Mgr. Patrikem Tauerem, advokátem se sídlem Vinohradská 126, Praha 3, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 7. 2017, č. j. 5 Co 223/2017-1472, takto:
Řízení se přerušuje.
Odůvodnění:
1. Včas podanou ústavní stížností (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práva a základních svobod.
2. Předmětem řízení před obecnými soudy byla úprava výchovných poměrů (výživného) nezl. M., jejichž otcem je stěžovatel a matkou N. B. M. S.
3. Z obsahu ústavní stížností napadeného rozsudku se podává, že krajský soud jím k odvolání matky nezl. změnil výroky I. a II. rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 11. 2017, č. j. 11 Nc 152/2007-23, tak, že se výživné pro nezletilého zvyšuje z částky 25.000 Kč měsíčně od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2017 na částku 40.000 Kč měsíčně a od 1. 7. 2017 na částku 36.000 Kč měsíčně. Současně krajský soud stanovil stěžovateli povinnost uhradit dluh na výživném a rozhodl o nákladech řízení.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítaný zásah do svého práva na spravedlivý proces spatřuje v tom, že krajský soud svůj právní názor založil na nedostatečně zjištěných skutkových okolnostech a na nesprávném hodnocení provedených důkazů, resp. proces dokazování zatížil vadou v podobě tzv. opomenutého důkazu. Stěžovatel nicméně v úvodu ústavní stížnosti Ústavnímu soudu sděluje, že "spolu s ústavní stížností podal i dovolání proti napadenému rozsudku k Nejvyššímu soudu", a to i přesto, že byl krajským soudem poučen o tom, že proti jeho rozhodnutí není dovolání přípustné. Stěžovatel je nicméně považuje za nesprávné, neboť se v daném případě jedná o řízení s mezinárodním prvkem (obecnými soudy bylo aplikováno singapurské hmotné právo (zákon č. 18/1961, zákon o ženách), a proto by ani otázka přípustnosti dovolání neměla být dle stěžovatele posuzována podle občanského soudního řádu, tj. na daný případ neaplikovatelného rozhodného práva.
5. Ústavní soud dotazem na Nejvyšší soud zjistil, že v databázi Nejvyššího soudu se skutečně nachází dovolání stěžovatele, jímž se domáhá zrušení ústavní stížností napadeného rozsudku a které je vedeno pod sp. zn. 21 Cdo 918/2018, přičemž Nejvyšší soud o něm dosud nerozhodl.
6. Za této situace, kdy souběžně s řízením o ústavní stížnosti probíhá dovolací řízení, jehož výsledek může mít význam pro rozhodnutí Ústavního soudu o této ústavní stížnosti, Ústavní soud postupoval podle ustanovení §63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s §109 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu a rozhodl o přerušení řízení o podané ústavní stížnosti, a to do doby, než bude Nejvyšším soudem rozhodnuto o přípustnosti dovolání stěžovatele. Toto rozhodnutí primárně náleží Nejvyššímu soudu. Ústavní soud totiž respektuje zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je prostředkem ultima ratio k ochraně práva, nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány již není standardním postupem možná.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. dubna 2018
Ludvík David v. r.
předseda senátu