ECLI:CZ:US:2018:2.US.3617.17.1
sp. zn. II. ÚS 3617/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky Kumegas PB s.r.o., IČO: 27772101, sídlem Dolní novosadská 750/67a, Nové Sady, Olomouc, zastoupené Mgr. Pavlem Kandalcem, Ph.D., LL.M., advokátem sídlem Moravské náměstí 629/4, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. září 2017 č. j. 7 Afs 209/2017-30 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 27. dubna 2017 č. j. 65 Af 51/2015-117, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci a argumentace stěžovatelky
1. Včas podanou ústavní stížností (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") a splňující (po výzvě ze dne 18. 12. 2017) též ostatní zákonem stanovené podmínky řízení [§75 odst. 1 a contrario; §30 odst. 1, §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu] se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozsudků, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na ochranu vlastnictví dle čl. 11 Listiny.
2. V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdila, že byla nucena uhradit spotřební daň k jedněm a těm samým výrobkům dvakrát. Vysvětluje zejména rozdíly mezi propanem, butanem a propan-butanem a rovněž nesprávnost závěrů správních orgánů i soudů při hodnocení tabulek nákupů a prodejů těchto plynů, ale nijak konkrétně neuvádí, jak mohlo být tímto postupem zasaženo do jejích ústavně zaručených práv. Stěžovatelka tak přehlíží roli Ústavního soudu jako ochránce ústavnosti a přistupuje k němu, jako kdyby byl dalším stupněm v systému soudnictví, tj. odvolacím soudem.
3. Stěžovatelka jak v řízení před správními orgány, tak i následně v řízení o podané žalobě, resp. kasační stížnosti, setrvale brojila jednak proti rozhodnutí krajského soudu, který měl zrušit rozhodnutí Generálního ředitelství cel pro nepřezkoumatelnost a nikoli dovysvětlovat, co mělo být smyslem těchto rozhodnutí. Nejvyšší správní soud neposkytl ochranu veřejným subjektivním právům stěžovatelky, nenapravil předchozí pochybení soudů, řádně se jejími tvrzeními nezabýval a jen konstatoval, že Generální ředitelství cel se doklady zabývalo (bod 17).
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti na podporu svého tvrzení ohledně porušení práva na spravedlivý proces předkládá v podstatě argument, a to, že Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí nijak nereflektoval právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2008 č. j. 9 Afs 47/2007-172. V této věci se Nejvyšší správní soud zabýval nesouladem mezi údaji uvedenými na jednotlivých dokumentech a přisvědčil daňovému subjektu, že se jedná o stejný výrobek a zrušil nepříznivé rozhodnutí správce daně i krajského soudu (jednalo se o slitinu zlata o určité ryzosti a o ryzí zlato). Stěžovatelka je tak toho názoru, že Nejvyšší správní soud měl k citovanému rozhodnutí přihlédnout, a její kasační stížnosti vyhovět (tento rozsudek, stejně jako všechna ostatní citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu i krajského soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).
5. Stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí v uvedeném rozsahu zrušil, neboť soudní řízení i napadená rozhodnutí byla zatížena podstatnými vadami, které dosáhly takové intenzity, že byly porušeny ústavně zaručená základní práva a svobody stěžovatelky.
II.
Rekapitulace předchozího řízení
6. V řízení předcházejícím nyní podané ústavní stížnosti Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl kasační stížnost stěžovatelky, jíž se domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 27. 4. 2017 č. j. 65 Af 51/2015-117, kterým byla jako nedůvodná zamítnuta její správní žaloba směřující proti rozhodnutím Generálního ředitelství cel o přezkoumání rozhodnutí žalovaného Celního úřadu pro Olomoucký kraj (dále jen "správce daně") ze dne 19. 10. 2015 č. j. 43909-9/2015-900000-304.4; 43913-7/2015-900000-304.4; 43928-7/2015-900000-304.4; 43911-7/2015-900000-304.4; 43910-6/2015-900000-304.4; 43941-7/2015-900000-304.4; 43912-7/2015-900000-304.4; 43923-7/2015-900000-304.4; 43917-7/2015-900000-304.4; 43918-7/2015-900000-304.4, ve věci doměření spotřební daně z minerálních olejů.
7. Rozhodnutími byla zamítnuta odvolání žalobce a potvrzena rozhodnutí (platební výměry) vydané správcem daně na doměřenou spotřební daň z minerálních olejů za zdaňovací období listopad 2013 - říjen 2014 dne 15. 5. 2015 č. j. 32642/2015-580000-31, 32645/2015-580000-31, 32647/2015-580000-31, 32648/2015-580000-31, 32649/2015-580000-31, 32650/2015-580000-31, 32651/2015-580000-31, 32652/2015-580000-31, 32654/2015-580000-31, 32656/2015-580000-31.
8. Uvedenými platebními výměry byla žalobci doměřena daň na základě výsledku daňové kontroly, která proběhla ve dnech 7. 11. 2014 až 21. 4. 2015, jejímž předmětem bylo zjištění daňového základu z minerálních olejů podle §60 zák. č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, v celkové výši 9 361 549 Kč s tím, že doměřená daň činí za zdaňovací období listopad 2013 částku 94 959 Kč, za zdaňovacího období prosinec 2013 částku 726 680 Kč, za zdaňovací období leden 2014 částku 654 730 Kč, za zdaňovací období únor 2014 částku 790 333 Kč, za zdaňovací období březen 2014 částku 911 074 Kč, za zdaňovací období duben 2014 částku 973 726 Kč, za zdaňovací období květen 2014 částku 733 966 Kč, za zdaňovací období červen 2014 částku 706 364 Kč, za zdaňovací období červenec 2014 částku 867 289 Kč, za zdaňovací období srpen 2014 částku 944 337 Kč a dále bylo žalobci vyměřeno 20% penále dle §251 odst. 1 písm. a) zák. č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen "d. ř."), to vše na základě zprávy o daňové kontrole ze dne 21. 4. 2015 č. j. 717-30/2015-580000-52 s tím, že žalobce nakupoval butan, který nebyl použit v kontrolovaném období pro účel daný §45 odst. e), f), g) zákona o spotřebních daních, došlo k jeho smíchávání s propanem a vznikl tak nový výrobek propan-butan, který podléhá daňové povinnosti.
III.
Řízení před Ústavním soudem
9. Ústavní soud konstatuje, že je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost je přípustná (ze strany stěžovatelky byly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až §31 zákona o Ústavním soudu).
10. Ústavní soud vyzval, v souladu s §42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, Nejvyšší správní soud a Krajský soud v Ostravě - pobočku v Olomouci, jako účastníky řízení, aby se vyjádřily k projednávané ústavní stížnosti.
11. Nejvyšší správní soud se ve stanovené lhůtě vyjádřil tak, že dle jeho názoru se stěžovatelka ústavní stížností nedovolává porušení ústavně zaručeného práva či svobody zakotveném v čl. 11 a čl. 36 Listiny, ale přistupuje k tomu jako by šlo o podání dalšího odvolání. Poukázal na obsah otázek v ústavní stížnosti, které jsou odlišné od stručné kasační stížnosti, kde poukazoval na chybné a tendenční hodnocení důkazů a nepřihlédnutí k předloženým listinám, na dvojí zdanění stejného zboží a na špatný výpočet výše doměřené daně. Nejvyšší správní soud vznesl návrh, aby ústavní stížnost byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná, potažmo zamítnuta jako nedůvodná.
12. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci ve svém vyjádření odkázal na závěry uvedené v rozsudku ze dne 27. 4. 2017 č. j. 65 Af 51/2015-117 napadeném ústavní stížností, na kterých není důvodu ani ve světle podané ústavní stížnosti cokoli měnit. Nesouhlasil s návrhem stěžovatelky na zrušení napadených rozhodnutí a má zato, že ústavní stížnost není důvodná.
13. Ústavní soud vyjádření účastníků zaslal k replice stěžovatelce, která využila svého práva a ve stanovené lhůtě na ně obšírně reagovala tak, že setrvala na svém návrhu, aby Ústavní soud zrušil napadená rozhodnutí.
14. Ústavní soud v dané věci nenařídil ústní jednání, neboť od něj již neočekával další objasnění věci (§44 zákona o Ústavním soudu).
V.
Vlastní posouzení
15. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatelky a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů či správních orgánů však Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal.
16. Jak již bylo zdůrazněno výše, Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva; jeho úkolem je v řízení o ústavní stížnosti ochrana ústavnosti [čl. 83 a čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy], nikoli "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů ve stejném rozsahu, jako činí obecné soudy, v posuzovaném případě konkrétně Nejvyšší správní soud v řízení o stěžovatelkou podané kasační stížnosti, resp. krajský soud v řízení o jí podané správní žalobě, anebo dokonce správní orgány (zde celní úřad) a posouzení otázky zákonnosti jejich procesního postupu (zejména daňové kontroly) ústícího do vydání předmětných platebních výměrů, jejichž zákonnost byla stěžovatelkou rovněž setrvale zpochybňována. Navíc, po důkladném seznámení se s napadeným rozhodnutím (i jemu předcházejícím rozhodnutím krajského soudu), Ústavní soud konstatuje, že jak krajský soud, tak i Nejvyšší správní soud se s uvedenými námitkami stěžovatelky řádně a (s ohledem na jejich rozsah) i velmi podrobně vypořádaly, při rozhodování přihlédly ke všem okolnostem, které vyšly v řízení najevo, věc po právní stránce hodnotily přiléhavě, v souladu s ustanoveními soudního řádu správního a rovněž daňového řádu, která upravují průběh řízení a do nichž se promítají principy obsažené v hlavě páté Listiny.
17. Pokud stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že Nejvyšší správní soud porušil její právo na spravedlivý proces, neboť ve svém rozhodnutí nijak nezohlednil otázky, kterými se stěžovatelka nyní obsáhle zabývá v ústavní stížnosti, jsou navíc odlišné od těch, které uváděla ve své kasační stížností. Před Nejvyšším správním soudem stěžovatelka poukazovala na chybné a tendenční hodnocení důkazů a nepřihlédnutí k určitým, z její strany předloženým, listinám, dále na dvojí zdanění, když podle jeho názoru bylo všechno zboží řádně zdaněno (ačkoliv o tomto zdanění stěžovatelka nepředložila žádný důkaz) a na špatný výpočet výše doměřené daně. Námitky vznesené stěžovatelkou v ústavní stížnosti se týkají skutkového stavu a hodnocení důkazů, přičemž v předcházejícím řízení se soudy ve svých rozhodnutích řádně se skutkovým stavem vypořádaly, stejně jako zhodnotily správní spis a provedené důkazy.
18. Jestliže tedy nyní stěžovatelka argumentuje, že se Nejvyšší správní soud otázkami povahy propan-butanu v napadeném rozsudku dostatečné nezabýval, pak je třeba poukázat na vázanost Nejvyššího správního soudu kasačními námitkami. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.] a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Se všemi námitkami se přitom řádně vypořádal. Nadto je z tabulek nákupů a prodejů zkapalněných ropných plynů, tak jak jsou součástí správního spisu, podle Nejvyššího správního soudu zřejmé, že k saldu opravdu došlo a postup správce daně byl správný. Ostatně saldo mezi prodejem a nákupem zkapalněných ropných plynů dříve uznala i sama stěžovatelka.
19. Ústavní soud uzavírá, že v předmětné věci jde pouze o výklad a aplikaci běžného práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Učiněné právní závěry jsou tedy výsledkem interpretace a aplikace právních předpisů, jež jsou v mezích ústavnosti, a Ústavní soud považuje za nadbytečné se k věci samé duplicitně vyjadřovat a na závěry obecných soudů odkazuje.
20. Ostatně námitky stěžovatelky, směřující výlučně proti tomu, že se soudy nezabývaly otázkami povahy propan butanu, nejsou přípustné; jedná se o nová tvrzení, která stěžovatelka v nalézacím, odvolacím ani dovolacím řízení nevznesla; tzv. "nova", jež mohla být uplatněna v předchozím řízení, nemohou být vznášena až v řízení u Ústavního soudu (nova ex post) [k tomu srov. např. nález ze dne 10. 7. 1997 sp. zn. III. ÚS 359/96 (N 95/8 SbNU 367), usnesení ze dne 19. 9. 2002 sp. zn. III. ÚS 577/02, usnesení ze dne 5. 12. 2002 sp. zn. III. ÚS 604/02], proto není možné se jimi meritorně zabývat v řízení o ústavní stížnosti. Všechna uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
21. Ústavní soud se tak neztotožňuje s tvrzením stěžovatelky, že ze strany Nejvyššího správního soudu a krajského soudu došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces a ochranu vlastnického práva, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2018
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu