ECLI:CZ:US:2018:3.US.1052.18.1
sp. zn. III. ÚS 1052/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. Bohuslava Vránka, CSc., Mgr. Milady Vránkové a Jakuba Vránka, všech zastoupených JUDr. Danou Novákovou, advokátkou, sídlem Nádražní 2229/54, Žďár nad Sázavou, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 31. ledna 2018 sp. zn. 72 Co 307/2017 a usnesení soudního exekutora Mgr. Petra Jaroše, Exekutorský úřad Chrudim, ze dne 10. října 2017 č. j. 129 EXDC 4/17-6, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti uvedených rozhodnutí, za účasti Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě a soudního exekutora Mgr. Petra Jaroše, Exekutorský úřad Chrudim, sídlem Škroupova 150, Chrudim, jako účastníků řízení, a Mgr. Martina Horáka, sídlem Svatopetrská 35/7, Brno, insolvenčního správce dlužníka Ing. Bohuslava Vránka, CSc., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zásada rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny, jakož i právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 Listiny.
2. Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 31. 1. 2018 sp. zn. 72 Co 307/2017 odmítl odvolání stěžovatelů, jímž brojili proti usnesení soudního exekutora Mgr. Petra Jaroše, Exekutorský úřad Chrudim (dále jen "soudní exekutor"), ze dne 10. 10. 2017 č. j. 129 EXDC 4/17-6, kterým byla určena cena nemovitostí blíže specifikovaných v tomto usnesení a kterým soudní exekutor dále rozhodl o tom, že zanikají věcná břemena zřízená ve prospěch stěžovatelů Ing. Bohuslava Vránka, CSc., a jeho manželky Mgr. Milady Vránkové k pozemkům v tomto usnesení rovněž blíže specifikovaným. Důvodem pro odmítnutí odvolání stěžovatelů byla skutečnost, že bylo podáno osobami neoprávněnými [§55c odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a §201 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.")], neboť s ohledem na soudní praxi nemohli být účastníky tohoto řízení.
3. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají porušení shora uvedených ústavně zaručených práv. Vyslovují přesvědčení, že jsou účastníky řízení (podle §255 odst. 1 a 2 o. s. ř.) a krajský soud měl jejich odvolání řádně projednat. Rovněž zastávají názor, že za situace, kdy nedošlo k vypořádání společného jmění Ing. Bohuslava Vránka, CSc., a jeho manželky Mgr. Milady Vránkové, nebyl vedlejší účastník řízení (Mgr. Martin Horák) oprávněn realizovat dražbu majetku náležejícího do společného jmění.
4. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V posuzované věci k takovému závěru nedospěl.
5. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Takovým procesním prostředkem se podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Z uvedeného vyplývá, že pojmovým znakem ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje ve zmíněném požadavku předchozího vyčerpání všech poskytovaných procesních prostředků a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.
6. Stěžovatelé v ústavní stížnosti brojí proti usnesení krajského soudu, jímž bylo odmítnuto jejich odvolání proti usnesení soudního exekutora. V této souvislosti stojí za připomenutí, že úkony soudního exekutora se považují za úkony soudu (srov. §28 věta druhá exekučního řádu). Podle §52 odst. 2 exekučního řádu platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, je exekutor oprávněn vykonat všechny úkony, které občanský soudní řád a další právní předpisy jinak svěřují při provedení výkonu rozhodnutí soudu, soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci soudu. Z uvedeného plyne, že v případech, kdy je exekutor povolán k rozhodování, je jeho rozhodnutí postaveno na roveň rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. §45 odst. 1 exekučního řádu). Podle §229 odst. 4 o. s. ř. může účastník řízení žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
7. Přestože stěžovatelé ústavní stížností brojí proti rozhodnutí krajského soudu, kterým bylo rozhodnuto o odmítnutí jejich odvolání, a proti němuž je tedy s ohledem na výše uvedené znění §229 odst. 4 o. s. ř. přípustná žaloba pro zmatečnost, z podané ústavní stížnosti nikterak nevyplývá, že by stěžovatelé právě tohoto mimořádného opravného prostředku v nyní posuzované věci využili. Žaloba pro zmatečnost přitom patří právě mezi opravné prostředky, které jsou stěžovatelé povinni před podáním ústavní stížnosti uplatnit [srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 (ST 26/51 SbNU 839)].
8. Ústavní soud uzavírá, že stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon ochraně jejich práv poskytuje, a proto je třeba ústavní stížnost považovat za nepřípustnou a jako takovou ji musel soudce zpravodaj podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
9. Vzhledem ke způsobu vyřízení věci odmítnutím ústavní stížnosti ztratilo rozhodování o návrhu stěžovatelů na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí svoje opodstatnění.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 30. května 2018
Jiří Zemánek v. r.
soudce zpravodaj