ECLI:CZ:US:2018:3.US.1162.18.1
sp. zn. III. ÚS 1162/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelů Jaroslava Hofmana a Mgr. Aleny Hofmanové, zastoupených Mgr. Ing. Pavlem Knoppem, advokátem, sídlem Pekařská 26, Brno, proti výroku II. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. prosince 2017 č. j. 14 Co 614/2013-1243, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a společnosti Železářství Fiala s. r. o., sídlem náměstí Svobody 1551/4, Znojmo, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelé domáhají zrušení výroku II. v záhlaví uvedeného rozsudku s tvrzením, že jím byla porušena jejich základní práva, zejména právo na soudní ochranu vyplývající z čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách, dále právo na soudní ochranu dle čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy a právo na ochranu majetku vyplývající z čl. 11 Listiny.
2. Výrokem I. rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 7. 12. 2017 č. j. 14 Co 614/2013-1243 byl rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 17. 12. 2012 č. j. 9 C 1111/2000-550 v části o uložení povinnosti stěžovatelů zaplatit vedlejší účastnici částku 392 165 Kč s příslušenstvím a) potvrzen co do příslušenství z částky 381 370 Kč a b) ve zbývajícím rozsahu změněn tak, že se žaloba zamítá. Výrokem II. bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před obecnými soudy.
3. Ústavní soud podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost není přípustná.
4. Stěžovatelé v ústavní uvádějí, že v rozsahu výroku I. písm. a) a v rozsahu výroku II. rozsudku krajského soudu podali dovolání.
5. Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Z hlediska funkce ústavního soudnictví je proto nežádoucí, aby stejné rozhodnutí souběžně a na sobě nezávisle přezkoumával příslušný orgán a zároveň také Ústavní soud. Jestliže stěžovatelé využijí možnosti podat mimořádný opravný prostředek - dovolání, o němž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, je souběžně podaná ústavní stížnost předčasná. V platném právu je tato zásada vyjádřena v §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle nějž je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V civilním řízení soudním to znamená, že je v prvé řadě na obecných soudech, aby poskytly ochranu základním právům a svobodám stěžovatele (srov. čl. 4 Ústavy České republiky).
6. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. května 2018
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj