ECLI:CZ:US:2018:3.US.1258.18.1
sp. zn. III. ÚS 1258/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Jaroslava Vaculína, zastoupeného Mgr. Bc. Josefem Václavem Martinkem, advokátem, sídlem Bryksova 818/48, Praha 9 - Černý Most, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2018 č. j. 62 Co 389/2017-62 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2. května 2017 č. j. 27 C 123/2016-26, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva obrany, sídlem Tychonova 221/1, Praha 6 - Hradčany, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal, aby byly zrušeny rozsudky Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") označené v záhlaví, neboť je názoru, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu dle čl. 36 Listiny.
2. Obvodní soud zamítl žalobu, jíž se stěžovatel domáhal zaplacení částky 76 800 Kč jakožto přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobeného nesprávným úředním postupem, a to na základě zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci"). Obvodní soud posuzoval, zda Ministerstvo obrany dodrželo lhůtu k rozhodnutí o stěžovatelově žádosti o vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu dle zákona č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu. Poznamenal, že po dobu nezbytnou k opatření odborných stanovisek a podkladů (v dané věci od 18. 4. 2012 do 15. 6. 2015) neběžela dle §71 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, lhůta pro vydání rozhodnutí a dospěl k závěru, že tato lhůta byla překročena o 63 dní. Vyhodnotil, že odškodnění ve výši 39 581 Kč, které již vedlejší účastnice stěžovateli vyplatila, zcela pokrývá nemateriální újmu stěžovatele a žalobu zamítl.
3. Městský soud potvrdil rozsudek obvodního soudu v jeho výroku I. o žalobě. Uvedl, že dobu 4 let od zahájení správního řízení do vydání rozhodnutí odvolacího správního orgánu nebylo možno považovat za přiměřenou ve smyslu §13 odst. 1 věty druhé zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Částku 39 581 Kč, kterou vedlejší účastnice vyplatila jako kompenzaci stěžovateli, městský soud považoval za přiměřenou. Městský soud stěžovatele poučil, že proti jeho rozhodnutí lze podat dovolání za podmínek §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.").
4. Soudce zpravodaj, ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti ústavní stížnosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, což zahrnuje i posouzení, zda podání splňuje též podmínku přípustnosti podle §43 odst. 1 písm. e) uvedeného zákona.
5. Dle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Stěžovatel nevyčerpal dovolání, které bylo proti rozsudku městského soudu přípustné. Z tohoto důvodu je jeho ústavní stížnost nepřípustná. Městský soud stěžovatele poučil, že za podmínek §237 o. s. ř. je možno proti jeho rozsudku podat dovolání.
6. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že nemá možnost podat dovolání pro hodnotové omezení přípustnosti dovolání. Je zřejmé, že stěžovatel míní §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dle něhož je dovolání nepřípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč. Poznamenat lze, že stěžovatel nesprávně v ústavní stížnosti odkazoval na §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., ve znění do 31. 12. 2012.
7. Městský soud rozhodoval o odvolání proti rozsudku obvodního soudu, jehož výrokem I. byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 76 800 Kč. Městský soud potvrdil výrok I. rozsudku obvodního soudu v celém rozsahu (tj. ohledně celé částky 76 800 Kč). Z rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o odvolání, žádným způsobem nevyplývá, že by městský soud vyhodnotil, že odvolání směřuje proti rozsudku obvodního soudu v jiném než plném rozsahu. Pro posouzení přípustnosti dovolání z hlediska §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je určující, o čem rozhodoval odvolací soud, a z rozsudku městského soudu napadeného ústavní stížností, je jednoznačně patrné, že městský soud rozhodoval o peněžitém plnění ve výši 76 800 Kč.
8. Jen pro úplnost lze zmínit, že Ústavní soud z vyžádaného soudního spisu zjistil, že stěžovatel na první straně svého odvolání uvedl, že odvolání podává do výroku I. a II. rozsudku obvodního soudu, aniž by jakkoli zmiňoval, že by výrok I. napadl jen v omezeném rozsahu určité částky. V petitu odvolání stěžovatel navrhoval, aby městský soud rozsudek obvodního soudu zrušil a vydal rozhodnutí o tom, že vedlejší účastnice je stěžovateli povinna zaplatit částku 48 544 Kč, in eventum mu přiznal náhradu nemajetkové újmy za průtahy v řízení před správním orgánem druhého stupně ve výši 9 375 Kč. Ústavní soud uvádí, že ani z takto formulovaného petitu nelze dovodit, že by odvolání směřovalo proti výroku I. rozsudku obvodního soudu jen do částky 48 544 Kč, jelikož stěžovatel navrhl rozsudek obvodního soudu zrušit, což se týká mj. celého výroku I. rozsudku obvodního soudu o zamítnutí žaloby o 76 800 Kč.
9. Lze tak shrnout, že dovolání proti rozsudku městského soudu nebylo nepřípustné dle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jak se mylně domnívá stěžovatel. Vyčerpáním všech procesní prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, bylo ve stěžovatelově případě i vyčerpání dovolání, k čemuž však nedošlo.
10. S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. června 2018
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj