ECLI:CZ:US:2018:3.US.1501.17.1
sp. zn. III. ÚS 1501/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) J. Z. a 2) J. H., obou zastoupených JUDr. Radkou Konárovou, advokátkou, sídlem Mírová 533, Podbořany, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. února 2017 č. j. 13 Co 761/2016-932 a rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 23. září 2016 č. j. 15 P l4/2012-814, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Teplicích, jako účastníků řízení, a a) nezletilé N. B., a b) nezletilého J. B., c) nezletilého Š. B., a d) nezletilého M. B., e) D. B., f) L. K. a g) V. K., h) M. K. a ch) J. K., i) M. B. a j) P. B. a k) P. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 32 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že rozsudkem ze dne 23. 9. 2016 č. j. 15 P l4/2012-814 Okresní soud v Teplicích (dále jen "okresní soud") rozhodl o svěření nezletilých vedlejších účastníků a) a b) [dále též "nezletilí"] do společné pěstounské péče manželů - vedlejších účastníků f) a g) [dále též "pěstouni"] (výrok I.). Byla určena práva a povinnosti pěstounů s tím, že pěstouni jsou oprávněni a povinni o nezletilé osobně pečovat a při výchově dětí vykonávat přiměřeně práva a povinnosti matky; jsou oprávněni a povinni rozhodovat jen v běžných záležitostech nezletilých, v těchto záležitostech nezletilé zastupovat a spravovat jejich jmění, mají povinnost informovat matku o jejich podstatných záležitostech. Dále jsou oprávněni zastupovat nezletilé při vyřizovaní cestovních a osobních dokladů, v řízení o dávkách státní sociální podpory, v řízení týkajících se lékařské péče a povinné školní docházky a v řízení o dávkách důchodového pojištění. Pěstouni mají právo za nezletilé přijímat sirotčí důchody a s těmito hospodařit (výrok II.). Vedlejší účastníci c) a d) [dále též "nezletilí"], byli svěřeni do předpěstounské péče vedlejšího účastníka k) [dále též "pěstoun"] na dobu šesti měsíců od právní moci rozsudku (výrok III.). Pěstounovi byla určena práva a povinnosti s tím, že je oprávněn a povinen o vedlejší účastníky c) a d) osobně pečovat a při výchově dětí vykonávat přiměřeně práva a povinnosti matky; je oprávněn a povinen rozhodovat jen v běžných záležitostech nezletilých, v těchto záležitostech nezletilé zastupovat a spravovat jejich jmění, má povinnost informovat matku o jejich podstatných záležitostech. Dále je oprávněn zastupovat nezletilé při vyřizování cestovních a osobních dokladů, v řízení o dávkách státní sociální podpory, v řízení týkajících se lékařské péče a povinné školní docházky a v řízení o dávkách důchodového pojištění. Pěstoun za nezletilé přijímá sirotčí důchody a s těmito hospodaří (výrok IV.). Návrh Magistrátu města Teplice na svěření nezletilých vedlejších účastníků c) a d) do pěstounské péče na přechodnou dobu manželům - vedlejším účastníkům i) a j), byl zamítnut (výrok V.). Návrh manželů - vedlejších účastníků h) a ch) na svěření nezletilých do jejich péče jako 3. osoby byl zamítnut (výrok VI.). Návrh matky na svěření nezletilých dětí do její péče byl zamítnut (výrok VII.). Návrh stěžovatele na svěření nezletilých dětí do jeho péče byl zamítnut (výrok VIII.). Návrh manželů - vedlejších účastníků h) a ch) na úpravu styku s nezletilými byl zamítnut (výrok IX.). Okresní soud jmenoval vedlejším účastníkům a), b), c) a d) opatrovníka pro řízení o úpravu styku matky s nezletilými dětmi a o úpravu styku stěžovatelů s nezletilými dětmi, a to Městský úřad P. (dále jen "opatrovník") [výrok X.]. Vedlejší účastnici e), matce nezletilých (dále též "matka") byl upraven styk s nezletilými tak, že je oprávněna stýkat se s vedlejšími účastníky a) a b) každou první sudou sobotu v měsíci v době od 13,00 hodin do 18,00 hodin a s vedlejšími účastníky c) a d) každou první sudou sobotu v měsíci v době od 15,00 hodin do 18,00 hodin s tím, že si matka nezletilé děti převezme a opět předá v místě bydliště pěstounů (výrok XI.). Dále byl upraven styk stěžovatelů s vedlejšími účastníky a) a b) s tím, že jsou oprávněni stýkat se s nimi každou druhou sudou sobotu v měsíci v době od 13,00 hodin do 18,00 hodin s tím, že si děti převezmou a opět předají v místě bydliště vedlejších účastníků f) a g), návrh na úpravu styku s vedlejšími účastníky c) a d) byl zamítnut (výrok XII.). Pěstounům byla uložena povinnost nezletilé děti na styk s matkou a stěžovateli řádně připravit (výrok XIII.). České republice nebyla přiznána náhrada nákladů řízení spočívající ve znalečném (výrok XIV.). Tím byl změněn rozsudek okresního soudu ze dne 17. 10. 2014 č. j. 15 P 14/2012-265 (výrok XV.). O nákladech řízení rozhodl okresní soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok XVI.).
3. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel, vedlejší účastníci f) a g) a opatrovník odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") ze dne 21. 2. 2017 č. j. 13 Co 761/2016-932 byl rozsudek okresního soudu v napadených výrocích I., II., III., IV., VI., VIII., XI. a XV. potvrzen; v napadených výrocích XII. a XIII. byl rozsudek změněn tak, že návrh stěžovatelů na úpravu jejich styku s vedlejšími účastníky a), b), c) a d) se zamítá (výrok I.). Výrokem II. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
II.
Argumentace stěžovatelů
4. V ústavní stížnosti stěžovatelé namítají, že celé řízení, započaté faktickým odebráním dětí z rodiny stěžovatelů, je vedeno tak, že nejsou na předním místě zohledněny zájmy nezletilých dětí. Stěžovatelé namítají, že soudy rozhodly nepředvídatelným způsobem, neboť alespoň u vedlejších účastníků a) a b) měly dát přednost péči stěžovatele, neboť by se děti vrátily do jim známého prostředí. Stěžovatelé jsou toho názoru, že ze strany syna stěžovatele nemůže v budoucnu žádný další útok hrozit.
5. Stěžovatelé nesouhlasí s postupem okresního soudu, který svěřil vedlejší účastníky c) a d) do péče vedlejšího účastníka k), a to pouze na základě neověřené výpovědi samotného tohoto vedlejšího účastníka.
6. Proti rozsudku krajského soudu stěžovatelé namítají, že tento soud nejenže potvrdil rozsudek okresního soudu, ale navíc zamítl stanovený styk stěžovatelů s vedlejšími účastníky a) a b).
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou zastoupeni v souladu s §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
9. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovateli v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
10. Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití, jsou při řešení konkrétního případu v zásadě záležitostí obecných soudů a Ústavní soud, jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), není možno považovat za "superrevizní" instanci v systému obecného soudnictví, jejímž úkolem je přezkum celkové zákonnosti či věcné správnosti vydaných rozhodnutí. Zásah Ústavního soudu do této činnosti, konkrétně jde-li o výklad a použití zákona, připadá v úvahu, jestliže obecné soudy v daném hodnotícím procesu vycházely ze zásadně nesprávného posouzení dopadu ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatel dovolává, na posuzovaný případ, eventuálně kdyby v něm byl obsažen prvek libovůle či dokonce svévole, např. v podobě nerespektování jednoznačné kogentní normy či přepjatého formalismu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98, N 98/15 SbNU 17).
11. V posuzované věci se krajský soud ztotožnil se závěry okresního soudu ohledně svěření nezletilých dětí do nových pěstounských rodin. Krajský soud poukázal na to, že vzhledem k situaci, která nastala v důsledku vzniklé tragické události v rodině stěžovatelů, by ponechání dětí v původní rodině, kde probíhala pěstounská péče, nebylo v nejlepším zájmu dětí s ohledem na jejich psychický vývoj. Krajský soud považoval za prokázané, že původní pěstouni péči o své děti a děti svěřené jim do pěstounské péče nezvládli předimenzováním možností pěstounů při zajištění péče o všechny děti. Návrat dětí do této rodiny nebyl doporučen ani na základě znaleckého zkoumání, což lze vztáhnout i na výlučnou péči stěžovatele. Návrat dětí do faktické péče stěžovatelů, tedy do rodiny původních pěstounů, by nebyl v dané situaci vhodným řešením. Rozdělení dětí do dvou nových pěstounských rodin bylo podle názoru krajského soudu ve prospěch dětí. Zvolená separace, kdy spolu zůstaly dvě starší a dvě mladší děti, se krajskému soud jeví jako vhodná, děti si rozumějí, vzájemně po sobě neteskní. V rámci odvolacího řízení nebylo stejně tak jako před okresním soudem zjištěno, že by nebylo v zájmu nezletilých jejich svěření do nových pěstounských rodin. V řízení bylo prokázáno, že děti v nových rodinách prospívají, je o ně řádně postaráno, adaptační fáze zejména vedlejších účastníků a) a b) proběhla a nabývá na síle ukotvení v rodině. Nezletilí jsou v péči nových pěstounů spokojeni. Podle názoru krajského soudu je zřejmé, že matka stále nemůže aktuálně poskytovat nezletilým řádnou péči. Krajský soud přisvědčil okresnímu soudu, že podmínky pro svěření nezletilých dětí do péče vedlejších účastníků h) a ch) nebyly shledány jako prospěšné pro nezletilé děti. Rozhodnutí o svěření nezletilých do pěstounských rodin vedlejších účastníků f) a g) a vedlejšího účastníka k) je podle názoru krajského soudu zákonné a učiněné jednoznačně v zájmu nezletilých dětí. Jako velmi citlivou hodnotil krajský soud otázku úpravy styku stěžovatelů s dětmi. Krajský soud se ztotožnil se závěry okresního soudu o zamítnutí styku stěžovatelů s mladšími dětmi. Děti jsou útlého věku a v péči pěstounů byly v době, kdy potřebovaly zejména osobní péči a vlastní citový vztah si teprve začaly vytvářet. S ohledem na jejich dlouhodobé odebrání z rodiny stěžovatelů, kdy byly umístěny u pěstounů na přechodnou dobu a nyní jsou v péči vedlejšího účastníka k), je jejich vztah ke stěžovatelům narušen takovým způsobem, že pro ně není újmou, když nebude realizován pravidelný styk na základě soudního rozhodnutí. V případě vedlejších účastníků a) a b) se krajský soud neztotožnil se závěry okresního soudu o potřebě úpravy styku dětí se stěžovateli. Krajský soud poukázal na to, že v nové pěstounské rodině jsou již rok a půl a nové vazby navázaly také v této rodině. Nebylo zjištěno, že by si děti vytvořily ke stěžovatelům takový citový vztah, který by nešlo označit za jen přechodný, když ani současně nebylo prokázáno, že nedostatek tohoto styku je pro děti újmou. Nyní se jeví jako silně narušující podporování styku nezletilých se stěžovateli s ohledem na novou pěstounskou rodinu. Krajský soud dovodil, že děti byly svěřeny do péče pěstounů, kteří s ohledem na profesionální přístup a podstatu samotné pěstounské péče museli být předem srozuměni, že může kdykoliv dojít k ukončení pěstounské péče v jejich rodině s vědomím, že nejde o biologický vztah, ale pouze o vztah výchovný, v němž vždy bude upřednostňován zájem dětí nad zájmem pěstounů. Uvedeným závěrům obecných soudů nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout.
12. Ústavní soud konstatuje, že postup obecných soudů byl řádně odůvodněn a jejich rozhodnutí odpovídají zjištěnému skutkovému ději. Argumentaci soudů, tak jak je rozvedena v jejich rozhodnutích vydaných v předmětné věci, považuje Ústavní soud za ústavně konformní a srozumitelnou a jejich úvahy neshledal nikterak nepřiměřenými. Soudy rozhodovaly v souladu s ustanoveními Listiny, jejich rozhodnutí nelze označit jako svévolná, neboť jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti. Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelů.
13. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. září 2018
Radovan Suchánek v.r.
předseda senátu