ECLI:CZ:US:2018:3.US.1524.18.1
sp. zn. III. ÚS 1524/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Bartheldiho, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. dubna 2018 č. j. 55 Co 111/2018-30, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Městského soudu v Praze s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva na spravedlivý proces a na ochranu vlastnictví. Stěžovatel dále žádá o umožnění euthanasie.
2. Napadeným usnesením bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 3. 2018 č. j. 29 C 197/2017-25, kterým soud zamítl stěžovatelovu žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
3. Stěžovatelovo podání nesplňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť stěžovatel není pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (viz §30, §31 zákona o Ústavním soudu).
4. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a určení lhůty podle §41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se vytčený nedostatek podání odstranit, jsou vůči stěžovateli vyvozeny nepříznivé právní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
5. V posuzované věci však Ústavní soud shledává, že stěžovatel se na Ústavní soud obrací opakovaně, přičemž byl již mnohokrát vyzýván k odstranění vad ústavní stížnosti, včetně poučení o nezbytnosti právního zastoupení advokátem a upozornění na následky spojené s neodstraněním vad (viz např. poučení ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 3759/15, sp. zn. II. ÚS 292/16, sp. zn. I. ÚS 879/16, sp. zn. I. ÚS 1778/16, sp. zn. II. ÚS 1779/16).
6. Stěžovatel tak již byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem o Ústavním soudu na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení zastoupen advokátem již při podání ústavní stížnosti. V řízení o Ústavní stížnosti přitom není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli v každé jeho věci, jestliže se tak stalo v mnoha předchozích případech. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud (stejně jako v řízeních o jiných ústavních stížnostech stěžovatele - viz usnesení ze dne 17. 1. 2017 sp. zn. II. ÚS 114/17, ze dne 3. 2. 2017 sp. zn. III. ÚS 304/17, ze dne 20. 4. 2017 sp. zn. I. ÚS 1053/17, ze dne 19. 10. 2017 sp. zn. II. ÚS 3273/17, ze dne 17. 1. 2018 sp. zn. IV. ÚS 138/18, ze dne 29. 1. 2018 sp. zn. II. ÚS 334/18 a další, dostupná na http://nalus.usoud.cz) přiměřeně použil ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. června 2018
Jiří Zemánek v. r.
soudce zpravodaj