ECLI:CZ:US:2018:3.US.1537.18.1
sp. zn. III. ÚS 1537/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Miroslava Proška, zastoupeného Mgr. Lukášem Votrubou, advokátem sídlem Moskevská 637/6, Liberec IV - Perštýn, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. listopadu 2015 č. j. 28 Cdo 2274/2015-139, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. října 2013 č. j. 70 Co 377/2013-92 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 24. května 2013 č. j. 6 C 186/2011-75, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, a České republiky - Státního pozemkového úřadu, sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 - Žižkov, a České republiky - Ministerstva zemědělství, sídlem Těšnov 17/65, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 2. 5. 2018 doručenou Ústavnímu soudu následujícího dne domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Nejvyšší soud usnesením ze dne 3. 11. 2015 č. j. 28 Cdo 2274/2015-139 odmítl dovolání stěžovatele (žalobce) proti usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 12. 2. 2015 č. j. 70 Co 22/2015-131, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud") ze dne 23. 10. 2014 č. j. 6 C 186/2011-113, jímž obvodní soud zamítl žalobu na obnovu řízení. Řízení o zaplacení částky ve výši 848 618,20 Kč s příslušenstvím, u něhož se stěžovatel domáhal povolení obnovy, bylo skončeno rozsudkem obvodního soudu ze dne 24. 5. 2013 č. j. 6 C 186/2011-75 ve spojení s rozsudkem městského soudu ze dne 24. 10. 2013 č. j. 70 Co 377/2013-92 tak, že žalobě stěžovatele bylo vyhověno toliko do částky 9 381,80 Kč; ve zbytku tj. co do částky 839 236,40 Kč byla žaloba zamítnuta.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že zaplacení částky ve výši 848 618,20 Kč se domáhal z titulu finanční náhrady za pozemky, které byly jeho otci v roce 1966 odebrány a následně v rámci uplatnění restitučního nároku nebyly vydány. Stěžovatel připouští, že promeškal veškeré lhůty pro podání ústavní stížnosti, avšak domnívá se, že v důsledku změny výkladu rozhodných ustanovení (konkrétně §28a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů) Ústavním soudem, by Ústavní soud nyní neměl trvat na dodržení lhůty a měl by tuto ústavní stížnost posoudit. Stěžovatel proto žádá o prominutí lhůty pro podání ústavní stížnosti, když její počátek odvozuje od okamžiku, kdy se dověděl o nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2017 sp. zn. II. ÚS 4139/16.
4. Před posouzením ústavní stížnosti je povinností Ústavního soudu zkoumat, zda jsou splněny zákonné požadavky kladené na takový návrh zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V posuzované věci Ústavní soud shledal, že tomu tak není, neboť ústavní stížnost je zčásti opožděná a zčásti nepřípustná.
5. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu má právo podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba, pokud tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní stížnost musí být podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, se kterým je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
6. Posledním opravným prostředkem v řízení o obnově řízení bylo jeho dovolání proti usnesení městského soudu ze dne 12. 2. 2015 č. j. 70 Co 22/2015-131. Jak se podává z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh, bylo usnesení Nejvyššího soudu doručeno právnímu zástupci stěžovatele dne 2. 12. 2015. Posledním dnem lhůty k podání ústavní stížnosti bylo tedy úterý 2. 2. 2016. Pokud však stěžovatel podal ústavní stížnost k poštovní přepravě až dne 2. 5. 2018, je zcela zjevné, že tak učinil po uplynutí zákonem stanovené lhůty, což ostatně sám připustil. Ústavní soud musí konstatovat, že uvedená dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti, podmiňující vedle dalších požadavků možnost jejího věcného projednání, je nepřekročitelná a marné uplynutí této lhůty zákon o Ústavním soudu neumožňuje jakkoliv zhojit či prominout.
7. Vůči rozsudku městského soudu ze dne 24. 10. 2013 č. j. 70 Co 377/2013-92 a rozsudku obvodního soudu ze dne 24. 5. 2013 č. j. 6 C 186/2011-75, o jejichž obnovu stěžovatel usiloval, je třeba konstatovat, že ústavní stížnost je nepřípustná. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Zmíněnými procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se potom ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Stěžovatel v ústavní stížnosti sám uvádí, že proti výše uvedeným rozsudkům nepodal dovolání, přičemž uvedenou skutečnost potvrzuje i databáze Ministerstva spravedlnosti České republiky (viz http://infosoud.justice.cz). Jeho podání je ovšem podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti.
8. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout zčásti podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako opožděně podanou a zčásti podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. května 2018
Jiří Zemánek
soudce zpravodaj