ECLI:CZ:US:2018:3.US.1708.18.1
sp. zn. III. ÚS 1708/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti obchodních společností 1) DOMA Czech s. r. o., sídlem U Trojice 1042/2, Praha 5 - Smíchov, a 2) Eggproduct, a. s., sídlem Petrovanská 34, Prešov, Slovenská republika, zastoupených JUDr. Andreou Považanovou, advokátkou, sídlem Elišky Peškové 735/15, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. února 2018 č. j. 23 Cdo 576/2018-575, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti ADLER EI, s. r. o., sídlem Jaselská 202/19, Brno, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky stěžovatelky žádají o zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího soudu, neboť jím měl být porušen čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Ústavní stížností napadeným usnesením odmítl Nejvyšší soud dovolání stěžovatelek proti rozsudku Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 23. 5. 2017 č. j. 3 Cmo 234/2016-528, jímž byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2016 č. j. 15 Cm 10/2013-448, ve znění opraveného výroku II., kterým byla stěžovatelkám uložena povinnost zdržet se dovozu, distribuce, nabízení a prodeje ve výroku specifikovaného zboží (označeného v různých variantách slovy "Shmaky Eggcheese"), jež podle názoru vedlejší účastnice spadá do rozsahu jejího patentu č. 300209.
3. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelek proto, že v dovolání nevymezily konkrétní právní otázku, na jejímž řešení by napadené rozhodnutí vrchního soudu záviselo a která by splňovala jedno z kritérií přípustnosti uvedených v §237 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), resp. neuvedly, v čem konkrétně spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
II.
Argumentace stěžovatelek
4. Uvedenému závěru Nejvyššího soudu stěžovatelky v ústavní stížnosti oponují, když zdůrazňují, že v dovolání definovaly tři právní otázky, jejichž posouzení vrchním soudem považovaly za chybné, a jež současně v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny nebo mají být vyřešeny jinak. Tři formulované právní otázky přitom stěžovatelky v ústavní stížnosti citují, přičemž rovněž uvádějí skutkové okolnosti věci, jež tyto právní otázky determinují. Nadto s odkazem na závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013 sp. zn. III. ÚS 772/13 (U 5/68 SbNU 541) stěžovatelky zdůrazňují, že jejich dovolání bylo přípustné již z toho důvodu, že v něm argumentovaly porušením základních práv a svobod. Podle mínění stěžovatelek tedy jejich dovolání splňovalo požadavky stanovené v §241a o. s. ř. ve spojení s §237 o. s. ř., a Nejvyšší soud tak porušil jejich právo na soudní ochranu (a konsekventně i právo vlastnit majetek), když nerespektoval ústavní zákaz libovůle, pakliže předmětné dovolání odmítl pro údajné vady.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovatelkami, jež byly účastnicemi řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelky jsou zastoupeny v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelky před jejím podáním vyčerpaly veškeré dostupné zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Vlastní posouzení věci
6. Dovolání stěžovatelek bylo odmítnuto jako vadné proto, že v něm stěžovatelky podle Nejvyššího soudu neuvedly, v čem spatřují splnění předpokladů jeho přípustnosti, což je podle §241a odst. 2 o. s. ř. podstatná náležitost tohoto mimořádného opravného prostředku; podle Nejvyššího soudu totiž stěžovatelky neuvedly, v čem přesně spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, když pouze citovali znění §237 o. s. ř.
7. Stěžovatelky s tímto hodnocením Nejvyššího soudu nesouhlasí, přičemž v ústavní stížnosti uvádějí tři právní otázky, jež ve svém dovolání formulovaly, a to včetně odkazu na příslušné stránky předmětného dovolání.
8. Ze samotného textu dovolání, jehož kopii stěžovatelky k ústavní stížnosti přiložily, nicméně jednoznačně vyplývá, že stěžovatelky jimi v ústavní stížnosti "citované" právní otázky ve svém dovolání v žádném případě neformulovaly, čemuž ostatně koresponduje i dikce na str. 4 ústavní stížnosti, kde stěžovatelky zdůrazňují, že tyto (až v ústavní stížnosti formulované) právní otázky z jejich dovolání "vyplývaly".
9. Postačí proto konstatovat, že stěžovatelky - přes opačné tvrzení v ústavní stížnosti - nedostály své procesní povinnosti, když ve svém dovolání řádně nevymezily předpoklady, na jejichž základě spatřují jeho přípustnost podle §237 o. s. ř., a proto nelze na postup dovolacího soudu, jenž na tomto základě dovolání odmítl, hledět jako na postup, který by nebyl ústavně souladný. Neobsahovalo-li totiž dovolání stěžovatelek žádnou konkrétně formulovanou právní otázku zakládající přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., v rozhodném znění, nemohl Nejvyšší soud postupovat jinak, než jejich dovolání odmítnout.
10. Na výše uvedeném nic nemění ani odkaz stěžovatelek na závěry usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 772/13, neboť skutečnost, že dovolání obsahuje relevantní dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. (jmenovitě tvrzené porušení základních práv nebo svobod), nemá bez dalšího žádný vliv na posouzení otázky přípustnosti dovolání. Jinými slovy řečeno, vadu spočívající - tak jako v posuzované věci - v absenci řádného vymezení předpokladů přípustnosti dovolání, nemůže zhojit samotná námitka (byť podřaditelná pod způsobilý dovolací důvod), že napadeným rozhodnutím došlo k porušení základního práva či svobody.
11. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. července 2018
Radovan Suchánek v.r.
předseda senátu