ECLI:CZ:US:2018:3.US.1816.18.1
sp. zn. III. ÚS 1816/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti Oldřicha Mrózka, zastoupeného JUDr. Milenou Novákovou, advokátkou, sídlem třída Míru 146, Český Krumlov, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. března 2018 č. j. 3 Afs 36/2017-85, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. listopadu 2016 č. j. 22 Af 121/2014-59, rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 6. října 2014 č. j. 26430/14/5000-14102-711138, č. j. 26432/14/5000-14102-71138 a č. j. 26433/14/5000-14102-711138 a rozhodnutí Finančního úřadu v Kopřivnici ze dne 12. dubna 2011 č. j. 46475/11/376920806066, č. j. 46604/11/376920806066 a č. j. 46631/11/376920806066, spojené s návrhem na zrušení slova "dosavadní" a písmen b), c) a d) v §148 odst. 2 a slov "a před Ústavním soudem" v §148 odst. 4 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, části §41 ve slovech "o lhůtách pro zánik práva ve věcech daní, cel, poplatků, odvodů, záloh na tyto příjmy a odvodů za porušení rozpočtové kázně, které jsou příjmem státního rozpočtu, státních finančních aktiv nebo rezervních fondů organizačních složek státu, rozpočtů územních samosprávných celků, nebo státních fondů nebo Národního fondu" a §109 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Ostravě, Odvolacího finančního ředitelství a Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj - Územní pracoviště v Kopřivnici, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Stručný popis věci
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, jimiž měl být porušen čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 1 Dodatkového protokolu č. 12 k Úmluvě a čl. 90 Ústavy. Ústavní stížnost spojil stěžovatel s návrhem na zrušení shora uvedených ustanovení (res. jejich částí) daňového řádu a soudního řádu správního.
2. Nejvyšší správní soud ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl kasační stížnost Odvolacího finančního ředitelství proti rubrikovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud"), jímž byla zrušena veškerá výše identifikovaná rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
II.
Argumentace stěžovatele
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti předkládá obsáhlou argumentaci, již z níže rozvedeného důvodu netřeba podrobněji rekapitulovat, ve které - stručně řečeno - primárně zpochybňuje správnost orgány veřejné moci provedeného výkladu institutu prekluze v daňovém řádu.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost však z níže uvedených důvodů není přípustná.
5. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Ústavní stížnost tedy může, nestanoví-li zákon jinak, směřovat toliko proti pravomocnému rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní.
6. Výjimky z uvedených pravidel lze připustit v případě nemeritorních rozhodnutí, která jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatelů a která tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo [srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2005 sp. zn. III. ÚS 441/04 (N 6/36 SbNU 53)]; posuzovaná věc však do kategorie takových zcela výjimečných případů zjevně nespadá.
7. Jak patrno z výše uvedeného, Nejvyšší správní soud v posuzované věci zamítl kasační stížnost Odvolacího finančního ředitelství proti rozsudku krajského soudu, jímž byla napadená rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství zrušena a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Je tak zjevné, že stěžovatel podává ústavní stížnost proti rozhodnutím vydaným v dosud neskončeném řízení. Žádný důvod, pro který by jeho ústavní stížnost měla být přípustná, ostatně stěžovatel v ústavní stížnosti ani neuvádí; stěžovatel sice v ústavní stížnosti poukazuje na §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, tvrzený přesah vlastních zájmů však ničím nedokládá, a ani Ústavní soud žádný takový přesah neshledal.
8. Ústavní soud proto podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl stěžovatelovu ústavní stížnost jako nepřípustnou a spolu s ní podle §43 odst. 2 písm. b) téhož zákona odmítl - aniž by se jím mohl věcně zabývat - i stěžovatelův návrh na zrušení výše uvedených zákonných ustanovení, neboť takový návrh sdílí osud věcně neprojednatelné ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. září 2018
Radovan Suchánek v.r.
předseda senátu