ECLI:CZ:US:2018:3.US.1966.17.1
sp. zn. III. ÚS 1966/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti obchodních společností 1) WOLTEX CZ PLUS s. r. o., sídlem 28. října 770/6, Ostrava a 2) AUDITCOM s. r. o., sídlem Těšínská 1100/50a, Havířov, zastoupených Mgr. Beatou Ježowiczovou, advokátkou, sídlem Jablunkovská 2014/40a, Český Těšín, proti příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 5. 2017 sp. zn. 0 Nt 15055/2017 k prohlídce jiných prostor a pozemků a proti postupu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odboru hospodářské kriminality při provádění prohlídky podle uvedeného příkazu, za účasti Okresního soudu v Ostravě a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odboru hospodářské kriminality, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelky domáhaly zrušení v záhlaví uvedeného příkazu a toho, aby Ústavní soud zakázal Policii České republiky pokračovat v porušování základních práv první stěžovatelky a přikázal obnovit stav před porušením tím, že této stěžovatelce vydá věci zabavené při prohlídce jiných prostor provedené dne 25. 5. 2017, a to pro porušení čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 12, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
2. Z ústavní stížnosti, z napadeného příkazu a z protokolu o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků ze dne 25. 5. 2017 č. j. KRPT-73761-22/ČJ-2017-070082 se podává, že napadeným příkazem Okresního soudu v Ostravě (dále jen "okresní soud") byla nařízena prohlídka jiných prostor a pozemků, a to v příkazu specifikovaných nebytových prostor užívaných druhou stěžovatelkou. Okresní soud tento příkaz vydal na základě návrhu státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě, která tak vyhověla žádostem polského orgánu Prokuratura Regionalna Katowice ze dne 14. 3. 2017 zn. RP I Ds. 2.2016 (RP I Oz.w.4.2017) a ze dne 20. 3. 2017 zn. RP I Ds. 2.2016 (RP I Oz.w.5.2017) o právní pomoc v tamní trestní věci vedené u něj pod zn. RP I Ds. 2.2016.
3. Na základě uvedeného příkazu okresního soudu byla dne 25. 5. 2017 provedena prohlídka uvedených nebytových prostor, při níž byly Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odboru hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán") vydány věci specifikované v uvedeném protokolu policejního orgánu, přičemž šlo (souhrnně vyjádřeno) o účetní doklady první stěžovatelky.
II.
Argumentace stěžovatelek
4. V ústavní stížnosti stěžovatelky namítají, že napadený příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků neobsahuje žádné odůvodnění, proč by měla být tato prohlídka považována za neodkladný či neopakovatelný úkon. Podle stěžovatelek je absence tohoto odůvodnění v příkrém rozporu s judikaturou Ústavního soudu, přičemž odkazují zejména na nález sp. zn. Pl. ÚS 47/13 (N 76/73 SbNU 351), a to vzhledem ke skutečnosti, že šlo o úkon učiněný před zahájením trestního stíhání.
5. Stěžovatelky mají dále za to, že v příkazu nejsou dostatečně odůvodněny skutečnosti, na jejichž základě byla prohlídka jiných prostor a pozemků nařízena. Vyjádření pouze obecné obavy ze zničení požadovaných dokumentů, nepodložené žádnými konkrétními důvody, je podle jejich názoru nedostatečné. Domnívají se, že okresní soud pouze bez dalšího převzal odůvodnění obsažené v žádosti polské prokuratury směřující k nařízení prohlídky předmětných prostor.
6. Nezákonnost samotného provedení prohlídky nebytových prostor spatřují v tom, že policejní orgán zabavil veškeré účetnictví první stěžovatelky, aniž by zkoumal, zda se konkrétní doklady týkají kontrahentů obchodujících s palivy, jež byly z pohledu polské prokuratury relevantní. Takový postup policejního orgánu považují za exces, který je v příkrém rozporu se zásadou přiměřenosti.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovatelkami a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelky jsou právně zastoupeny v souladu s §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelky vyčerpaly všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu pravomoc vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
9. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí a postup policejního orgánu z hlediska stěžovatelkami v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
10. Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 90 až 92 Ústavy). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro aplikaci toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě těch nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak pokud by závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.
11. Ústavní soud musí předně odmítnout námitku, že napadený příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků nijak neodůvodňuje neodkladnost či neopakovatelnost této prohlídky. Ústavní soud již dříve vyslovil, že jestliže ze všech okolností případu, jež lze identifikovat na základě příkazu k prohlídce nebo ze spisu, přesvědčivě vyplývá, že podmínky neodkladnosti úkonu byly skutečně dány, potom pouhý případný nedostatek písemného zdůvodnění neodkladnosti úkonu v příkazu k prohlídce nemusí být nutně posuzován jako ústavněprávní pochybení [srov. nález sp. zn. III. ÚS 2260/10 (N 50/64 SbNU 617) nebo usnesení sp. zn. II. ÚS 1517/13, dostupné na http://nalus.usoud.cz]. Zároveň je třeba připomenout, že ústavněprávního rozměru nabývá až takový deficit, kdy neodkladnost úkonu z odůvodnění příkazu není (ani výkladem) jakkoli poznatelná, byť alespoň v minimálním nezbytném rozsahu [srov. nález sp. zn. IV. ÚS 1780/07 (N 147/50 SbNU 297) nebo usnesení sp. zn. II. ÚS 907/13]. Tyto závěry převzal Ústavní soud také do nálezu sp. zn. Pl. ÚS 47/13 (N 76/73 SbNU 351), jehož se samy stěžovatelky dovolávají.
12. Z napadeného příkazu okresního soudu k prohlídce jiných prostor a pozemků zřetelně vyplývá, že tato prohlídka měla být provedena za účelem objasnění rozsáhlé a způsobem provedení velmi komplikované trestné činnosti, které se mělo účastnit větší množství obchodních společností z různých států. Okresní soud v napadeném příkazu citoval část výše zmíněných žádostí polské prokuratury o právní pomoc, v nichž požadovala okamžité provedení prohlídek jiných prostor, a to kvůli obavě z možného odstranění či uschování účetní dokumentace potřebné pro trestní řízení, jež u ní bylo vedeno. V návaznosti na to polská strana rovněž žádala o včasnou informaci o termínu prohlídek provedených na území České republiky tak, aby vzhledem k provázanosti a personálnímu propojení českých a polských firem mohly být obdobné úkony na území Polské republiky koordinovány s těmito úkony v České republice.
13. Ústavní soud dále připomíná, že možnost zničení či odstranění důkazních prostředků patří k typickým důvodům, které činí z domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor a pozemků neodkladný úkon (viz citovaný nález sp. zn. Pl. ÚS 47/13). Ústavní soud proto konstatuje, že z napadeného příkazu okresního soudu k prohlídce jiných prostor a pozemků lze zcela spolehlivě a bez problémů dovodit, že prohlídka předmětných nebytových prostor nepochybně vykazovala charakter neodkladného úkonu.
14. Ústavní soud nemůže stěžovatelkám přisvědčit ani v jejich názoru, že napadený příkaz okresního soudu k prohlídce jiných prostor a pozemků nedostatečně odůvodnil potřebnost samotného provedení této prohlídky. Z §82 odst. 1 a 2 trestního řádu vyplývá, že prohlídku jiných prostor (tj. prostor nesloužících k bydlení) a pozemků lze vykonat tehdy, jestliže se v nich nachází věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení.
15. Napadený příkaz velmi podrobně vysvětluje charakter trestné činnosti vyšetřované polskou prokuraturou, jakož i propojení s českými obchodními společnostmi, včetně první stěžovatelky. V příkazu je dále zřetelně vyjádřena důležitost účetní dokumentace uvedené stěžovatelky vztahující se k předmětné trestné činnosti, která se podle zjištěných informací (jež se následně ukázaly jako pravdivé) nachází v nebytových prostorách užívaných druhou stěžovatelkou. Ústavní soud proto považuje odůvodnění potřeby nařízení prohlídky nebytových prostor druhé stěžovatelky za adekvátní a plně vyhovující.
16. Ústavní soud konečně neshledal žádné vady ani v postupu policejního orgánu při samotném provádění prohlídky předmětných nebytových prostor. Namítají-li stěžovatelky, že policejní orgán zajistil veškeré účetnictví první stěžovatelky, aniž by zjišťoval, které konkrétní doklady se mohou vztahovat k trestné činnosti vyšetřované polskou prokuraturou, Ústavní soud považuje tento postup policejního orgánu vzhledem k dané situaci za oprávněný.
17. Z protokolu o provedené prohlídce předmětných nebytových prostor vyplývá, že v jejím průběhu došlo k vydání rozsáhlé účetní dokumentace. Jestliže by měl policejní orgán přímo v průběhu této prohlídky podrobně procházet všechny účetní doklady a zjišťovat, které z nich se mohou vztahovat k trestné činnosti vyšetřované polskou prokuraturou, nepochybně by taková činnost vyžadovala značný čas, po který by stále trval zásah do domovní svobody v důsledku prohlídky nebytových prostor. Taková činnost by byla navíc o to obtížnější, že vyšetřování dané trestné činnosti nevedly české orgány činné v trestním řízení, nýbrž orgány polské, tudíž policejní orgán měl jen omezené informace potřebné k posouzení relevance jednotlivých účetních dokladů. Zajištění celé účetní dokumentace první stěžovatelky tak lze považovat za postup, při němž policejní orgán proporcionálně omezil zásah do domovní svobody na nezbytnou míru.
18. Ústavní soud tedy uzavírá, že neshledal, že by v důsledku vydání napadeného příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků nebo při provádění prohlídky došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelek.
19. Na základě těchto skutečností Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. července 2018
Radovan Suchánek v.r.
předseda senátu