ECLI:CZ:US:2018:3.US.2032.18.1
sp. zn. III. ÚS 2032/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky V. H., t. č. Věznice Olomouc, zastoupené Mgr. Milošem Janáčkem, advokátem, sídlem Kalinovo nábřeží 605, Havlíčkův Brod, proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 6. června 2018 č. j. 2 T 287/2015-4261 za účasti Okresního soudu v Olomouci, jako účastníka řízení, a Okresního státního zastupitelství v Olomouci, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka napadla v záhlaví uvedená rozhodnutí, neboť je přesvědčena, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 8 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil. Rovněž navrhuje, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí dle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Okresního soudu v Olomouci (dále jen "okresní soud") ze dne 6. 6. 2018 č. j. 2 T 287/2015-4261 bylo rozhodnuto, že dle §323 odst. 1 trestního řádu a contrario se stěžovatelčina žádost ze dne 4. 6. 2018 o odklad nástupu výkonu trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, uloženému rozsudkem okresního soudu dne 23. 11. 2016 č. j. 2 T 287/2015-3967 ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 26. 4. 2018 č. j. 55 To 47/20178-4226, zamítá. Daný trest jí byl uložen za zločin podvodu dle §209 odst. 1 a 4 písm. d), přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle §254 odst. 1 a přečin neoprávněného podnikání dle §251 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "trestní zákoník"). Soud zamítl stěžovatelčinu žádost s tím, že požadovaný odklad trestní řád vůbec nepřipouští.
II.
Argumentace stěžovatelky
3. Stěžovatelka je přesvědčena, že podmínky pro omezení osobní svobody v čl. 8 odst. 1 Listiny musí být vykládány vždy tak, aby účelu trestního řízení bylo dosaženo při minimálním zásahu do ústavou chráněných práv. To však nebylo v řízení respektováno. Ve své žádosti o odklad výkonu trestu uvedla, že je zaměstnána v právní kanceláři, studuje Právnickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, řádně se zdržuje na adrese svého bydliště, pečuje o svého nezletilého syna a podle svých možností se snaží uspořádat i své majetkové poměry související s její předchozí podnikatelskou činností. Okresní soud však toliko bez bližšího přezkumu její žádost zamítl s tím, že právní úprava jiný postup neumožnuje. Nezohlednil přitom usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2018 sp. zn. II. ÚS 999/18 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), které podle jejího názoru lze, za použití určité analogie, vztáhnout i na její situaci.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, přičemž stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5. Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 90 až 92 Ústavy). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a použití jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro použití toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě těch nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak kdyby závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.
6. Jak zcela korektně uvážil již okresní soud, výkon trestu odnětí svobody lze dle trestního řádu odložit, pouze kdyby jinak byl ohrožen život nebo zdraví dané osoby (§322), což však stěžovatelka ani netvrdila, nebo v případě trestu odnětí svobody nepřevyšujícího jeden rok i z jiných důležitých důvodů (§323), avšak stěžovatelce byl uložen trest delšího trvání. Právní úprava tedy okresnímu soud neumožňuje rozhodnout jinak, než jak učinil. V tom tkví také nepřenositelnost závěrů usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2018 sp. zn. II. ÚS 999/18, kterým Ústavní soud rozhodl o odkladu vykonatelnosti rozhodnutí obecných soudů do "právní moci" rozhodnutí Ústavního soudu o příslušné ústavní stížnosti, na věc stěžovatelčinu. Ústavní soud tak totiž rozhodl v rámci zákonné úpravy zakotvené v §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, zatímco obecný soud v trestním řízení takto širokou možnost rozhodovat o odkladu výkonu rozhodnutí k dispozici nemá.
7. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
8. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, sdílí její osud i akcesorický návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2018
Radovan Suchánek v.r.
předseda senátu