ECLI:CZ:US:2018:3.US.3240.18.1
sp. zn. III. ÚS 3240/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. F., zastoupeného Mgr. PhDr. Petrem Fojtíčkem, advokátem, sídlem Úvoz 446/118, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. srpna 2018 sp. zn. 7 Tdo 901/2018, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. srpna 2016 sp. zn. 8 To 314/2016 a rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 21. dubna 2016 sp. zn. 3 T 132/2015, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu Brno-venkov, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Brně a Okresního státního zastupitelství Brno-venkov, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Návrh na odklad vykonatelnosti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. srpna 2018 sp. zn. 7 Tdo 901/2018, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. srpna 2016 sp. zn. 8 To 314/2016 a rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 21. dubna 2016 sp. zn. 3 T 132/2015, se zamítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení, neboť je názoru, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 37, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. S ústavní stížností stěžovatel spojil návrh na odložení vykonatelnosti rubrikovaných rozhodnutí. Uvedl, že takový postup není v rozporu s žádným důležitým veřejným zájmem a výkon rozhodnutí by pro něj zcela nepochybně představoval nepoměrně větší újmu, než jaká hrozí při odložení vykonatelnosti.
3. Podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
4. Ústavní soud předesílá, že podání ústavní stížnosti zásadně není spojeno s odkladným účinkem a rozhodnutí, jímž výjimečně vykonatelnost napadeného rozhodnutí odloží, je vázáno na striktní splnění podmínek zakotvených v §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, jež Ústavní soud s ohledem na zásadu minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci a subsidiární povahu ústavní stížnosti vykládá restriktivně. Je tomu tak proto, že když by Ústavní soud svým benevolentním přístupem odklad vykonatelnosti pravidelně "povoloval", dostával by se do pozice nikoliv soudního orgánu ochrany ústavnosti, nýbrž do pozice přezkumné instance v rámci soustavy soudů, kteréžto postavení - jak ostatně mnohokrát judikoval - mu nepřísluší.
5. Ústavní soud představuje ultima ratio, institucionální mechanismus, který nastupuje v případě selhání všech ostatních. Řízení o ústavních stížnostech tedy významně ovládá zásada subsidiarity, podle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky podle §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Tato zásada se mutatis mutandis uplatní při rozhodování o odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
6. V dané věci mají být předmětem ústavněprávního přezkumu soudní rozhodnutí vydaná v trestním řízení vedeném proti stěžovateli.
7. Stěžovatel v návrhu na odklad vykonatelnosti cituje §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu s tím, že utrpí nepoměrně větší újmu a není zde rozpor s veřejným zájmem, přičemž odkazuje na svůj zdravotní stav, který označuje za nepříznivý. Stěžovatel uvádí, že využil dispozic daných v §322 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), který obsahuje speciální úpravu odkladu výkonu trestu odnětí svobody ze zdravotních důvodů, avšak nedoložil výsledek tohoto svého procesního postupu. Připomenout lze též §325 odst. 1 tr. řádu, který stanoví, že je-li odsouzený, na němž se vykonává trest odnětí svobody, stižen těžkou nemocí, může předseda senátu výkon trestu na potřebnou dobu přerušit.
8. Z uvedených důvodů Ústavní soud návrhu nevyhověl, nepředjímaje tím (případné) rozhodnutí odvíjející se z §322 tr. řádu (eventuálně z §325 odst. 1 tr. řádu) a ani rozhodnutí o samotné ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. října 2018
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu