ECLI:CZ:US:2018:3.US.3356.17.1
sp. zn. III. ÚS 3356/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) JUDr. Michala Vostrého a 2) Heleny Vostré, obou zastoupených Mgr. Jaroslavem Marténkem, advokátem se sídlem Brno, Slavíčkova 827/1a, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2017, č. j. 1 Nc 2781/2017-58, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 26. 10. 2017 napadli stěžovatelé v záhlaví uvedené rozhodnutí, kterým Městský soud v Praze vyslovil, že soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 6 JUDr. Ladislava Mišková není vyloučena z projednávání a rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 48/2017. Namítli, že tímto rozhodnutím Městský soud v Praze porušil ústavně garantovaný zákaz libovůle ve smyslu čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i právo stěžovatelů na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, zásadu rovnosti účastníků soudního řízení dle čl. 37 odst. 3 Listiny a konečně též i zásadu vázanosti soudu zákonem podle čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky, když v napadeném rozhodnutí při posuzování otázky podjatosti soudkyně soudu prvního stupně nevyšel ze správných skutkových zjištění a nerozhodl ve věci spravedlivě a v souladu s ústavně konformním výkladem zákonů.
2. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
3. Ústavním soudem bylo z jeho úřední evidence v této souvislosti zjištěno, že nyní posuzovaná ústavní stížnost byla pojata jako opakovaná ústavní stížnost, když totéž rozhodnutí Městského soudu v Praze bylo již stěžovateli napadeno ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 10. 2017, o níž bylo Ústavním soudem rozhodnuto usnesením ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3084/17, kdy Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelů odmítl pro její předčasnost jako nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Ústavním soudem bylo dále zjištěno, že toto rozhodnutí bylo zástupci stěžovatelů doručeno dne 23. 10. 2017. Dne 26. 10. 2017 byla Ústavnímu soudu doručena nová ústavní stížnost, která je téměř identická s ústavní stížností evidovanou pod sp. zn. II. ÚS 3084/17 (s výjimkou části, v níž stěžovatelé předestírají vlastní argumentaci stran domnělé přípustnosti jejich ústavní stížnosti) a jejímž prostřednictvím stěžovatelé usilují o vydání nového, pro ně příznivějšího rozhodnutí Ústavního soudu. Taková ústavní stížnost je však pro překážku ne bis in idem nepřípustná rovněž, neboť směřuje proti témuž rozhodnutí obecného soudu, přičemž Ústavním soudem o ní již bylo rozhodnuto (shodně viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 246/07 ze dne 29. 3. 2007, dostupné na www.nalus.usoud.cz).
4. S přihlédnutím k právě uvedenému proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost odmítnout.
5. Ústavní soud pro úplnost dodává, že stěžovatele nevyzýval k doručení kopie ústavní stížností napadeného rozhodnutí, která nebyla k nyní posuzované stížnosti přiložena, neboť kopie tohoto rozhodnutí je součástí spisu vedeného Ústavním soudem pod sp. zn. II. ÚS 3084/17, a Ústavní soud se proto s jeho obsahem mohl seznámit.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. ledna 2018
Jaroslav Fenyk v. r.
soudce Ústavního soudu