ECLI:CZ:US:2018:3.US.3457.17.1
sp. zn. III. ÚS 3457/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti Ing. Jiřího Beka, zastoupeného Mgr. Peterem Olejárem, advokátem, sídlem Vinohrady 794/45, Brno, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. srpna 2017 č. j. 55 Co 200/2017-309, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. května 2016 č. j. 55 Co 542/2012-280 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. února 2017 č. j. 24 C 51/2011-294, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a 1) MgA. Rudolfa Tesáčka, 2) Ludmily Tesařové, 3) Ing. Jana Tesaře, 4) Ing. Mariána Dolínského a 5) České republiky - Ministerstva zemědělství, sídlem Těšnov 65/17, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stručné vymezení věci
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky stěžovatel žádá o zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť jimi měla být porušena ustanovení čl. 36 odst. 1 a 3, čl. 37 odst. 2 a 3 a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") ústavní stížností napadeným usnesením - v řízení, ve kterém se stěžovatel a první čtyři vedlejší účastníci domáhali na páté vedlejší účastnici zaplacení částky 604 031 201 Kč s příslušenstvím - potvrdil rubrikované usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud"), kterým obvodní soud odmítl jako opožděné dovolání stěžovatele proti rozsudku městského soudu, taktéž napadenému ústavní stížností.
II. Argumentace stěžovatele
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti - sepsané po výzvě Ústavního soudu k odstranění vad podání advokátem - žádné konkrétní námitky proti napadeným rozhodnutím nevznáší, toliko cituje výše uvedená ustanovení Listiny, jež měla být těmito rozhodnutími dle jeho názoru porušena.
4. Absence konkrétní argumentace nicméně nemá sama o sobě z dále uvedených důvodů žádný vliv na skutečnost, že ústavní stížnost nemůže být věcně posouzena.
III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je totiž povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tedy se v prvé řadě musí zabývat otázkou, zda je ústavní stížnost přípustná. V posuzované věci k takovému závěru nedospěl.
6. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Ústavní stížnost tedy může, nestanoví-li zákon jinak, směřovat toliko proti pravomocnému rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
7. Podle §229 odst. 4 občanského soudního řádu přitom platí, že: "Žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost."
8. Je tedy zřejmé, že stěžovateli - před podáním ústavní stížnosti - byla k dispozici žaloba pro zmatečnost, tedy mu byl k dispozici (mimořádný) opravný prostředek, který před podáním ústavní stížnosti nevyčerpal.
9. Ústavní soud proto ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2018
JUDr. Radovan Suchánek v.r.
soudce zpravodaj