ECLI:CZ:US:2018:3.US.3673.17.1
sp. zn. III. ÚS 3673/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Blažka, zastoupeného Mgr. Ladislavem Jedličkou, advokátem, sídlem Čs. armády 1181, Ústí nad Orlicí, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. března 2017 č. j. 3 Afs 62/2016-44, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. února 2016 č. j. 30 Af 29/2014-55 a proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 3. dubna 2014 č. j. 9077/14/5000-14102-702767, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Brně a Odvolacího finančního ředitelství, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že dodatečným platebním výměrem ze dne 16. 11. 2010 č. j. 60602/10/284921700746, vydaným Finančním úřadem v Boskovicích, byla stěžovateli doměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2007 ve výši 148 608 Kč. Současně mu byla uložena povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 29 721 Kč. Proti uvedenému rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které Finanční ředitelství v Brně rozhodnutím ze dne 9. 5. 2011 č. j. 5816/11-1102-702767 zamítlo. Uvedené rozhodnutí odvolacího orgánu napadl stěžovatel žalobou, kterou Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 29. 8. 2012 č. j. 30 Af 89/2011-44 zamítl. Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, které Nejvyšší správní soud vyhověl rozsudkem ze dne 11. 12. 2013 č. j. 9 Afs 76/2012-34 a zrušil napadené rozhodnutí krajského soudu i rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně a věc vrátil Finančnímu ředitelství v Brně k dalšímu rozhodnutí. Na základě zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, rozhodovalo jako odvolací orgán v dalším řízení Odvolací finanční ředitelství namísto Finančního ředitelství v Brně. Odvolací finanční ředitelství rozhodnutím ze dne 3. 4. 2014 č. j. 9077/14/5000-14102-702767 změnilo dodatečný platební výměr tak, že daň byla doměřena ve výši 147 296 Kč a penále stanoveno ve výši 29 459 Kč. V pořadí druhá žaloba podaná proti Odvolacímu finančnímu ředitelství byla zamítnuta rozsudkem krajského soudu ze dne 18. 2. 2016 č. j. 30 Af 29/2014-55. Uvedený rozsudek krajského soudu napadl stěžovatel kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 22. 3. 2017 č. j. 3 Afs 62/2016-44 zamítl.
II.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
3. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda v předmětné věci jsou splněny všechny procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a dospěl k závěru, že tomu tak není.
4. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
5. V předmětné věci Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 22. 3. 2017 č. j. 3 Afs 62/2016-44 kasační stížnost stěžovatele zamítl. Uvedené rozhodnutí bylo posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytoval. Dotazem u Nejvyššího správního soudu Ústavní soud zjistil, že rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2017 č. j. 3 Afs 62/2016-44 byl právnímu zástupci stěžovatele JUDr. Janovi Paroulkovi doručen dne 5. 4. 2017.
6. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost stěžovatele byla podána k poštovní přepravě dne 24. 11. 2017, je zřejmé, že ústavní stížnost byla podána až po uplynutí zákonem stanovené dvouměsíční lhůty. Na uvedeném nemůže nic změnit ani argumentace stěžovatele uvedená v doplnění ústavní stížnosti, že "rozhodnutí o kasační stížnosti stěžovateli, jako klientovi JUDr. Jana Paroulka bylo předáno až 10. 11. 2017 se sdělením, že se v dané věci nedá již nic dalšího dělat".
7. Na základě těchto skutečností Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2018
JUDr. Radovan Suchánek v.r.
soudce zpravodaj