ECLI:CZ:US:2018:4.US.1046.18.1
sp. zn. IV. ÚS 1046/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti JUDr. Jaromíra Kubise, advokáta, se sídlem Generála Hlaďo 155/35, 741 01 Nový Jičín, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. ledna 2018 č. j. 8 Cmo 47/2017-497, za účasti Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníka řízení, a za účasti 1. Krajského soudu v Ostravě a 2. města Nový Jičín, sídlem Masarykovo nám. 1, 741 01 Nový Jičín, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu bylo dne 21. března 2018 doručeno podání, kterým JUDr. Jaromír Kubis (dále též "stěžovatel" nebo "žalovaný") brojil proti rozhodnutí výše uvedenému.
Stěžovatel má za to, že napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci porušilo jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; porušen měl být také čl. 4 a čl. 90 Ústavy České republiky.
Spolu s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na zrušení ustanovení §238 odst. 1 písm. k) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.").
II.
Z obsahu ústavní stížnosti a z obsahu napadeného rozhodnutí se zjišťuje:
U Krajského soudu v Ostravě (dále jen "prvoinstanční soud") je pod sp. zn. 11 Cm 122/2009 veden civilní spor mezi žalobcem městem Nový Jičín (dále jen "žalobce) a žalovaným o zaplacení částky 3.044.630,36 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody. Škoda měla žalobci vzniknout tím, že žalovaný jako advokát - právní zástupce Bytového podniku města Nový Jičín zavinil vydání rozsudku pro uznání ve sporu vedeném u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 13 C 343/2005.
Prvoinstanční soud rozsudkem ze dne 11. listopadu 2016 č. j. 11 Cm 122/2009-475 žalobu zamítl.
O odvolání žalobce rozhodl Vrchní soud v Olomouci (dále jen "odvolací soud") usnesením ze dne 9. ledna 2018 č. j. 8 Cmo 47/2017-497 tak, že rozsudek prvoinstančního soudu zrušil a věc se vrátil prvoinstančnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud prvoinstančnímu soudu uložil, aby přihlédl k výsledkům řízení vedeného u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 13 C 343/2005, v němž byl rozsudek pro uznání vydán a poté znovu posoudil důvodnost žaloby.
Toto rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 9. ledna 2018 je napadeno ústavní stížností.
III.
Předtím, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Obecným účelem právní úpravy formálních náležitostí a lhůt v zákoně o Ústavním soudu je zajištění řádného chodu soudnictví a zejména zachování právní jistoty.
Ústavní soud konstatuje, že podaná ústavní stížnost je nepřípustná.
Ústavní soudnictví v České republice a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (srov. ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jež hovoří o "pravomocném rozhodnutí"), v nichž skutečnost, že soudní rozhodnutí zasahuje do základních práv a svobod stěžovatele, nelze napravit v rámci soustavy obecných soudů, tj. procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení [srov. nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 62/95 (N 78/4 SbNU 243)].
Nelze rovněž opominout, že jedním ze základních znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita; ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, pokud stěžovatel již vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. V opačném případě může být jeho ústavní stížnost posouzena jako nepřípustná.
V projednávaném případě je evidentní, že ve věci stěžovatele jako žalovaného, dosud nebylo v civilním řízení pravomocně rozhodnuto a řízení bude dále probíhat před prvoinstančním soudem. K ochraně proti tvrzeným zásahům do základních práv tak stěžovatel má, resp. bude mít k dispozici zákonné procesní prostředky, a teprve po jejich vyčerpání se může s ústavní stížností obrátit na Ústavní soud, bude-li i nadále přesvědčen, že k tomu má důvody.
S ohledem na výše uvedené tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Akcesorický návrh na zrušení §238 odst. 1 písm. k) o. s. ř. podle ustálené judikatury Ústavního soudu sdílí osud ústavní stížnosti; proto byl i tento návrh odmítnut.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. dubna 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu