ECLI:CZ:US:2018:4.US.1109.18.1
sp. zn. IV. ÚS 1109/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele T. R., t. č. ve Vazební věznice Praha 614 - Ruzyně, ze dne 24. 3. 2018, proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 15 To 13/2018 a Okresního soudu Praha-západ sp. zn. 14 T 7/2014, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky stěžovatel brojil proti shora uvedeným soudním rozhodnutím, a to z důvodu porušení svého ústavně zaručeného základního práva na zákonného soudce.
2. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda návrh na zahájení řízení (o ústavní stížnosti) splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a zda jsou (tak) dány procesní podmínky řízení před Ústavním soudem. Dospěl přitom k závěru, že stěžovatelův návrh tyto požadavky nesplňuje, jelikož (v prvé řadě) nebyl formálně ani materiálně naplněn požadavek obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem (§30 a 31 zákona o Ústavním soudu). Stalo se tak i přesto, že stěžovatel byl opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu.
3. Ve své již ustálené judikatuře dospěl Ústavní soud k závěru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení - zejména o povinném zastoupení - dostávalo stěžovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích; lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než prostřednictvím advokáta, jeví se setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým; takto se již Ústavní soud opakovaně vyjádřil např. v řízeních ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 1520/15, IV. ÚS 588/14, II. ÚS 70/15, II. ÚS 492/15, III. ÚS 1521/15, IV. ÚS 2098/17, IV. ÚS 4084/16, II. ÚS 3687/16 a dalších).
4. Vzhledem k těmto skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že v dané věci jsou splněny podmínky pro přiměřené použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a předmětný návrh proto z výše uvedeného důvodu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. dubna 2018
Jan Filip v. r.
soudce zpravodaj