ECLI:CZ:US:2018:4.US.1287.18.1
sp. zn. IV. ÚS 1287/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Patrika Homoly, zastoupeného Mgr. Janou Gebauerovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Dlouhá 3355/6, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2018, č. j. 29 NSČR 40/2016-B-130, Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. září 2015, č. j. 1 VSOL 323/2015-B-116, a Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. prosince 2014, č. j. KSOS 25 INS 4921/2009-B-99, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchní soud v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, přesvědčen, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Výše uvedeným usnesením Krajský soud v Ostravě zamítl návrh stěžovatele (dlužníka) na osvobození od placení pohledávek věřitelů. Vrchní soud v Olomouci usnesení soudu prvního stupně potvrdil a Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání stěžovatele odmítl.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti odkazuje na ustanovení §414 a 415 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "insolvenční zákon"), podle kterých, plní-li dlužník řádně své povinnosti a jsou-li splněny i další podmínky, může soud osvobodit dlužníka od placení dosud neuspokojených pohledávek. Stěžovatel podal návrh na osvobození s odkazem na pohledávku, kterou jeho dlužník popřel, a soud o jeho žalobě na určení ze dne 12. ledna 2011 doposud nerozhodl; přiznáním této pohledávky by stěžovatel splnil zákonné požadavky pro osvobození od placení pohledávek věřitelům. V mezidobí, od podání incidenční žaloby, uplynula doba splátkového kalendáře dlužníka stěžovatele a byla podána konečná zpráva. Stěžovatel shrnul svůj přístup k placení pohledávek, svoji (ne)zaměstnatelnost v jeho oboru, což jsou okolnosti, které správkyně nezohlednila, ač měla. Stěžovatel je přesvědčen o splnění podmínek §415 insolvenčního zákona, považuje napadená rozhodnutí za zásah do svých zaručených práv a navrhuje jejich zrušení.
Námitky stěžovatele v ústavní stížnosti jsou jen opakováním jeho návrhu na osvobození (položky B-93, 94 a 95), obsahově shodné s odvoláním (položky B-101, 102; B-104, 105) i dovoláním (položky B-123 a 125) - aniž by stěžovatel blíže uvedl, jakým způsobem měla být porušena jeho základní práva. Ústavní soud není soudem dalšího stupně, ale soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), který reaguje jen na pochybení mající reálně negativní dopady na ústavně zaručená základní práva.
Soudy v napadených rozhodnutích konstatovaly účel institutu oddlužení podle §414 a 415 insolvenčního zákona, požadavek splacení alespoň 30 % dluhů v průběhu 60 měsíců - coby projev jednání (chování) povinného, které dává předpoklady pro daný postup. Stěžovatel však neplnil splátkový kalendář a ve stanoveném (neprodloužitelném) termínu uhradil pouze 21 % dluhů nepravidelnými platbami. Soudy srozumitelně vysvětlily, proč u stěžovatele nenastaly důvody pro oddlužení a proč zamítly jeho návrh na osvobození od placení pohledávek věřitelům.
Prosté opakování okolností, za nichž by na stěžovatele mohlo být aplikováno dobrodiní zákona, které však reálně nenastaly, není způsobilé založit důvodnost ústavní stížnosti - tím spíše, neuvedl-li stěžovatel, v čem měly soudy jeho tvrzená práva zkrátit. Naopak soudy svá rozhodnutí řádně odůvodnily a vysvětlily, proč stěžovatel nesplnil zákonem předvídané požadavky.
Za daného stavu není možné ústavní stížnosti přisvědčit. Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. července 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu