ECLI:CZ:US:2018:4.US.1316.18.1
sp. zn. IV. ÚS 1316/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jaromíra Jirsy o společné ústavní stížnosti stěžovatelů 1. J. T. a 2. R. B., oba zastoupeni JUDr. Darinou Anderlovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Tulešická 458/2, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2018 č. j. 32 Co 25/2018-163 a proti usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 9. 11. 2017 č. j. 43 Nc 2931/2017-89, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kladně, jako účastníků řízení, a za účasti Statutárního města Kladno, se sídlem v Kladně, náměstí starosty Pavla 77, bez právního zastoupení, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ve společné ústavní stížnosti ze dne 13. 4. 2018 1. J. T. a 2. R. B., rodiče nezletilé V. B. (dále též jen "rodiče" nebo "stěžovatelé") navrhli, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí, vydaná v řízení o úpravu poměrů a o návrhu na vydání předběžného opatření.
II.
Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.
Nařízení předběžného opatření.
Dne 17. 10. 2017 usnesením č. j. 43 Nc 2931/2017-20 Okresní soud v Kladně (dále jen "okresní soud") k návrhu statutárního města Kladna podle §452 z. ř. s. v souvislosti s fyzickým ublížením nezletilé, kterého se měl dopustit její otec, nařídil předběžné opatření, kterým se nezletilá V. B. umísťuje do pěstounské péče na přechodnou dobu manželům D. Z. a J. Z. Okresní soud konstatoval, že v době rozhodování o předběžném opatření nebyla zjištěna jiná vhodná osoba, která by mohla péči o nezletilou dočasně převzít.
Dne 16. 11. 2017 usnesením č. j. 32 Co 427/2017-96 Krajský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání rodičů usnesení okresního soudu ze dne 17. 10. 2017 č. j. 43 Nc 2931/2017-20 potvrdil.
Dne 23. 11. 2017 usnesením č. j. 43 Nc 2931/2017-28 okresní soud usnesení o nařízení předběžného opatření ze dne 17. 10. 2017 č. j. 43 Nc 2931/2017-20 zrušil.
Dne 1. 8. 2018 usnesením sp. zn. II. ÚS 536/18 Ústavní soud ústavní stížnost rodičů proti výše uvedeným usnesením okresního soudu ze dne 17. 10. 2017 a odvolacího soudu ze dne 16. 11. 2017 zamítl jako zjevně neopodstatněnou.
Řízení o návrhu na zrušení předběžného opatření.
Dne 9. 11. 2017 usnesením č. j. 43 Nc 2931/2017-89 okresní soud ve věci nezletilé V. B. návrh rodičů na zrušení předběžného opatření zamítl.
Dne 22. 1. 2018 usnesením č. j. 32 Co 25/2018-163 odvolací soud k odvolání rodičů usnesení okresního soudu ze dne 9. 11. 2017 č. j. 43 Nc 2931/2017-89 potvrdil, "byť toto rozhodnutí je již pouze formální, když v mezidobí bylo předběžné opatření usnesením soudu prvního stupně ze dne 23. 11. 2017 zrušeno."
III.
Ve společné (v pořadí již druhé) ústavní stížnosti stěžovatelé tvrdili, že napadenými rozhodnutími obecných soudů, stejně jako jim předcházejícím usnesením okresního soudu o nařízení předběžného opatření ze dne 17. 10. 2017 č. j. 43 Nc 2931/2017-20, bylo porušeno základní právo na rodinný život dle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatelé poukázali na svoji předchozí výše již zmíněnou ústavní stížnost a uvedli, že argumenty v ní uvedené platí i pro tuto druhou ústavní stížnost, jež opakovali.
Podle stěžovatelů nebyly splněny zákonné důvody pro vydání předběžného opatření dle §452 z. ř. s., čímž bylo zasaženo do práv na rodinný život; byla porušena rovněž zásada rovnosti účastníků řízení dle čl. 96 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
Stěžovatelé se i za situace, kdy předběžné opatření soudu ze dne 17. 10. 2017 již bylo zrušeno, cítí být postupem obou soudů "silně poškození na svých právech", a cestou ústavní stížnosti hodlají dosáhnout alespoň morálního očištění a domoci se tak spravedlnosti, čímž se jim může otevřít prostor k uplatnění dalších prostředků nápravy, konkrétně zadostiučinění za újmu jim způsobenou nezákonným rozhodnutím.
IV.
Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s požadavky §29 až §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a vyčerpali zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
V.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podstatu ústavní stížnosti Ústavní soud shledal v opakovaném tvrzení stěžovatelů o porušení základního práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do rodinného života dle čl. 10 odst. 2 Listiny, a jemu korespondujícího práva na respektování rodinného života dle článku 8 Úmluvy, a to za situace, kdy primární rozhodnutí, tj. usnesení o předběžném opatření ze dne 17. 10. 2017 již bylo dne 23. 11. 2017 okresním soudem zrušeno, a shora citovaným usnesením Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2018, stejně jako shora citované potvrzující usnesení odvolacího soudu ze dne 16. 11. 2017 bylo shledáno ústavně souladným.
Za dané procesní situace Ústavní soud neshledal jakýkoliv důvod se od závěrů vyslovených ve svém dřívějším odmítavém usnesení ze dne 1. 8. 2018 sp. zn. II. ÚS 536/18 odchýlit.
Podle názoru Ústavního soudu nyní napadenými rozhodnutími okresního soudu a odvolacího soudu, stejně jako rozhodnutími jim předcházejícími, v důsledku nichž došlo k odebrání nezletilé z rodičovské péče stěžovatelů, nedošlo k protiústavnímu zásahu do základních práv stěžovatelů chráněných čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 Úmluvy. Napadená soudní rozhodnutí byla vydána v souladu se zákonem a sledovala legitimní cíle podle článku 8 odst. 2 Úmluvy (k nimž nepochybně náleží i ochrana zájmů nezletilých dětí).
V projednávaném případě Ústavní soud nepochybuje, že usnesení o nařízení předběžného opatření ze dne 17. 10. 2017 bylo vydáno na základě zákona, tj. na základě §924 obč. zákoníku a §452 zákona o zvláštních řízeních soudních, že bylo podloženo dostatečnými důvody, a že s přihlédnutím k možnosti uvážení orgány veřejné moci ve věci rozhodující byly rozumně oprávněny dospět k závěru, že bylo nezbytné dočasně odebrat nezletilou z péče rodičů. Z tohoto stavu bylo nutno vycházet i při posuzování ústavnosti nynější ústavní stížností napadených rozhodnutí.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud společnou ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. října 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu