ECLI:CZ:US:2018:4.US.1528.18.1
sp. zn. IV. ÚS 1528/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. F., zastoupeného JUDr. Martinem Krumichem, advokátem, sídlem Politických vězňů 427/19, Kolín, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. dubna 2018 sp. zn. 8 To 30/2018 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. března 2018 sp. zn. 9 To 8/2018, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, jimiž došlo dle jeho tvrzení k porušení jeho ústavně zaručených práv vyplývajících z čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 90 Ústavy.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatel brojí proti nevyloučení soudkyně Mgr. Boženy Maříkové z vykonávání úkonů v trestní věci stěžovatele.
3. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost, splňující jinak podmínky pro její projednání, je nepřípustná.
4. V případech, kdy je podle trestního řádu rozhodnuto o dílčích aspektech vedení trestního řízení, nelze k přezkumu rozhodnutí obecného soudu z pohledu ústavněprávního přistoupit zásadně dříve, než budou vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně stěžovatelova práva poskytuje [§72 odst. 1 písm. a), §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Je tomu tak proto, že jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených práv a svobod, je i její subsidiarita, z níž vyplývá též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, včetně rozhodování obecných soudů. Konstantní judikatuře Ústavního soudu tak odpovídá, že ústavní soudnictví je především vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případná protiústavnost již není napravitelná jiným způsobem, tj. procesními prostředky, jež se podávají z právních předpisů, jež upravují příslušné (soudní) řízení. Ústavnímu soudu nepatří obcházet pořad práva již proto, že stojí vně systému ostatních orgánů veřejné moci, a není ani součástí obecných soudů (čl. 81 a 90 Ústavy).
Právě o takovou situaci v dané věci jde, neboť stěžovatel se domáhá zásahu Ústavního soudu v otázce, kterou již ex lege musí soudní orgány řešit, bude-li vznesena v rámci prostředků ochrany, které stěžovateli v řízení před obecnými soudy náleží v dalších fázích trestního řízení. Podobný postup odpovídá ustálené judikatuře Ústavního soudu [z poslední doby viz např. usnesení ze dne 17. 4. 2018 sp. zn. I. ÚS 1219/18 nebo ze dne 19. 6. 2018 sp. zn. III. ÚS 76/18 a v nich uvedenou judikaturu (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)].
5. Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. července 2018
Jan Filip v. r.
soudce zpravodaj