ECLI:CZ:US:2018:4.US.1771.18.1
sp. zn. IV. ÚS 1771/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele T. R., ze dne 21. 5. 2018, proti průtahům řízení, jež je vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 77 INS 4140/2016, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky ze dne 21. 5. 2018, směřující proti "ničím neodůvodněným svévolným a dlouhotrvajícím průtahům v řízení ze strany soudů všech stupňů obecných soudů pod sp. zn.: MSPH 77 INS 4140/2016, Městského soudu v Praze", stěžovatel tvrdil, že v daném řízení mělo dojít k nesplnění základních procesních podmínek řízení a k porušení základního ústavního práva na zákonného soudce, popř. i k tomu, že účastníci řízení byli odňati svému zákonnému soudci a že tak mělo dojít k porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda návrh na zahájení řízení (o ústavní stížnosti, jak možno vyvodit z jeho obsahu) splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a zda jsou (tak) dány procesní podmínky řízení před Ústavním soudem. Dospěl přitom k závěru, že stěžovatelův návrh tyto požadavky nesplňuje, jelikož (v prvé řadě) nebyl formálně ani materiálně naplněn požadavek obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem (§30 a 31 zákona o Ústavním soudu). Stalo se tak i přesto, že stěžovatel byl opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu.
3. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu přitom platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení - zejména o povinném zastoupení - dostávalo stěžovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích; lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než prostřednictvím advokáta, jeví se setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým; takto se již Ústavní soud opakovaně vyjádřil např. v řízeních ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 1520/15, IV. ÚS 588/14, II. ÚS 70/15, II. ÚS 492/15, III. ÚS 1521/15, IV. ÚS 2098/17, IV. ÚS 4084/16, II. ÚS 3687/16 a dalších - všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
4. Požádal-li stěžovatel v ústavní stížnosti, aby mu Ústavní soud poskytl lhůtu 60 dnů k doplnění ústavní stížnosti advokátem, Ústavní soud tomuto návrhu nevyhověl, neboť stěžovatel měl - zvláště s ohledem na to, co je předmětem ústavní stížnosti (viz výše) - k zajištění právního zastoupení dostatečný časový prostor. Současně s ohledem na množství takto vadných podání, která stěžovatel Ústavnímu soudu stále adresuje, si musí být vědom toho, že k podání ústavní stížnosti je zákonem stanovena lhůta dvou měsíců a její faktické prodlužování takovými opakovanými žádostmi je možné jen v odůvodněných případech (viz k tomu již usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2006 sp. zn. I. ÚS 676/06), což však s ohledem na obsah podání stěžovatele není tento případ. Nicméně soudce zpravodaj vyčkal dostatečně dlouho na to, aby mnohokrát poučený stěžovatel mohl vady svého podání napravit.
5. Vzhledem k těmto skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že v dané věci jsou splněny podmínky pro přiměřené použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a ústavní stížnost z výše uvedeného důvodu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. června 2018
Jan Filip v. r.
soudce zpravodaj