ECLI:CZ:US:2018:4.US.1787.18.1
sp. zn. IV. ÚS 1787/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti T. R., proti usnesení Okresního soudu Praha - západ sp. zn. 14 T 7/2014 a usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 10 To 26/2018, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena dne 22. 5. 2018, přičemž stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených usnesení Okresního soudu pro Prahu - západ (dále jen "okresní soud") a Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud"), a to z toho důvodu, že ve věci u obou soudů rozhodovali vyloučení soudci, čímž byl stěžovatel odňat svému zákonnému soudci. Stěžovatel také uvedl, že ústavní stížnost podává za H. R., na základě plné moci, která není přiložena, a dále za B. R. a T. R.
II.
Přípustnost ústavní stížnosti
2. Před samotným věcným posouzením ústavní stížnosti, je Ústavní soud povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky projednání ústavní stížnosti stanovené Ústavou České republiky a zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Po přezkoumání stěžovatelova podání, soud shledal, že ústavní stížnost trpí mnohými vadami.
3. Dle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu platí, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
4. Předmětná ústavní stížnost přitom nespecifikuje data, kdy měla být napadená usnesení vydána a ani neuvádí, o čem jimi bylo rozhodnuto. Ústavní soud v elektronické databázi infoSoud (dostupné na http://infosoud.justice.cz) zjistil, že stížnostní řízení bylo pod sp. zn. 10 To 26/2018 u krajského soudu vedeno od 17. 1. 2018 do 23. 1. 2018, přičemž ke dni vyřízení stížnostního řízení byl také vrácen spis okresnímu soudu. Tyto informace byly dále ověřeny dotazem na okresní soud podle spisové značky odvolacího soudu, kdy bylo zjištěno, že v dané věci okresní soud rozhodoval o žádosti obviněného (stěžovatele) o propuštění z vazby. Proti usnesení soudu prvního stupně podal obviněný stížnost, o níž pak bylo rozhodnuto dne 23. 1. 2018, a to jejím zamítnutím.
5. Ústavní soud vyžádal od okresního soudu informaci o tom, kdy bylo dané usnesení krajského soudu ze dne 23. 1. 2018 č. j. 10 To 26/2018-3142 stěžovateli doručeno. Okresní soud v odpovědi zaslal Ústavnímu soudu protokol o hlavním líčení ze dne 24. 1. 2018, z něhož plyne, že usnesení krajského soudu bylo stěžovateli doručeno přímo na tomto hlavním líčení, tedy tzv. krátkou cestou.
6. Z výše uvedeného tedy plyne, že stěžovateli bylo doručeno rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, dne 24. 1. 2018. Aby byla zachována zákonná lhůta k včasnému podání ústavní stížnosti v souladu s §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, musela by tedy být podána nejpozději dne 26. 3. 2018. Předmětné podání však bylo soudu doručeno až dne 22. 5. 2018, tedy zjevně opožděně.
7. Nad rámec opožděnosti, která je v této věci nejzávažnější a nezhojitelnou překážkou projednání ústavní stížnosti, Ústavní soud uvádí, že stěžovatel také proti stejným usnesením okresního soudu a krajského soudu již jednou neúspěšně brojil (věc vedená pod sp. zn. IV. ÚS 1110/18, ústavní stížnost odmítnuta usnesením ze dne 9. 4. 2018), a dále také, že podání vykazuje i další vady. Zejména není ústavní stížnost sepsána advokátem a nebyla k ní připojena kvalifikovaná plná moc osvědčující zastoupení pro řízení před Ústavním soudem (§29, §30 odst. 1 a §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Uvedená podmínka je přitom stěžovateli známa, neboť byl o povinnosti zastoupení advokátem opakovaně poučen v minulosti. Stěžovatel sice v podání uvedl, že podal žádost o určení advokáta České advokátní komoře, telefonickým dotazem však bylo zjištěno, že tyto návrhy stěžovatele byly zamítnuty. I z těchto důvodů by tedy ústavní stížnost bylo nutné odmítnout, avšak s ohledem na opožděnost podání zkoumal soud tyto důvody pouze okrajově.
8. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, neboť se jedná o návrh podaný po lhůtě stanovené §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. června 2018
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj