ECLI:CZ:US:2018:4.US.1961.18.1
sp. zn. IV. ÚS 1961/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Marie Radoňové, zastoupené JUDr. Danielem Novotným, advokátem se sídlem v Jičíně, Valdštejnovo nám. 76, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2018, č. j. 20 Cdo 279/2018-194, Krajského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2017, č. j. 20 Co 648/2016-159, a Okresního soudu v Nymburce ze dne 20. 9. 2016, č. j. 8 E 20/2015-79, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Nymburce jako účastníků řízení, a) Květoslavy Kuklíkové, b) Růženy Pokorné, jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro porušení jejího práva na soudní ochranu, ochranu vlastnictví a práva na rovné zacházení. Ústavní stížnost obsahuje také návrh na odložení vykonatelnosti usnesení Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Nymburce spojený s návrhem na vydání předběžného opatření ve vztahu k rozhodnutí soudu I. stupně.
V řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí v podílovém spoluvlastnictví povinné stěžovatelky a oprávněných vedlejších účastnic vydal nalézací soud usnesení, jímž určil cenu nemovitých věcí. Odvolací soud nepřisvědčil námitkám stěžovatelky ohledně vad znaleckého posudku, z něhož nalézací soud vycházel, a návrh na vyhotovení revizního znaleckého posudku neshledal důvodným; dovolací soud odmítl podání stěžovatelky pro neodstraněné vady.
Podle §75 odst. 1 je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky k ochraně svých práv. Tyto prostředky stěžovatel nevyčerpal mj. tehdy, pokud je uplatnil vadným způsobem, jako se stalo v projednávané věci. Ústavní stížnost je proto s odkazem na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, v části, v níž směřuje proti usnesením nalézacího a odvolacího soudu, nepřípustná (v důsledku čehož je nepřípustný také návrh na odklad vykonatelnosti těchto rozhodnutí); v části napadající rozhodnutí dovolacího soudu je pak zjevně neopodstatněná.
Nepřípustným je také návrh na vydání předběžného opatření proti rozhodnutí Okresního soudu v Nymburce, neboť podle §80 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud za podmínek zde stanovených vydat předběžné opatření pouze tehdy, směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí - o takový případ v projednávané věci nejde.
K přípustnému, avšak zjevně neopodstatněnému návrhu na zrušení rozhodnutí dovolacího soudu Ústavní soud uvádí, že je orgánem ochrany ústavnosti, nikoli další přezkumnou instancí. Nepřísluší mu přehodnocovat závěry obecných soudů, nezasahují-li do základních práv stěžovatele.
Napadené rozhodnutí dovolacího soudu obsahuje sice jen stručné odůvodnění, je z něj však patrné, že dovolání nemělo dostatečné náležitosti ohledně předpokladů jeho přípustnosti. S ohledem na obsah dovolání citovaný v ústavní stížnosti tomuto závěru Ústavní soud nemá čeho vytknout. Dovolací soud se i ve stručném odůvodnění vypořádal s tvrzením stěžovatelky ohledně přípustnosti dovolání v případě zmatečnostní vady řízení podle §229 odst. 3 občanského soudního řádu opakovaném v ústavní stížnosti. Otázce procesních vad řízení se věnuje dovolací soud pouze tehdy, shledá-li dovolání přípustným, což se v projednávané věci nestalo. Přípustnost dovolání nebyla dovolacím soudem vůbec posuzována, neboť dovolání nesplňovalo zákonné náležitosti.
Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) jako návrh zčásti nepřípustný a podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zčásti zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. července 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu