ECLI:CZ:US:2018:4.US.1988.18.1
sp. zn. IV. ÚS 1988/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Ing. Jiřího Pavelky, zastoupeného Mgr. Klárou Tvrdou, advokátkou v Praze 1, Palackého 715/15, proti příkazu k domovní prohlídce Okresního soudu v Lounech dne 4. dubna 2018, sp. zn. 0 Nt 116/2018, a proti provedení prohlídky jiných prostor Policií České republiky, Národní centrálou proti organizovanému zločinu SKPV, č. j. NCOZ-8601/TČ-2016-417301, za účasti Okresního soudu v Lounech a Policie České republiky jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Lounech nařídil dne 4. 4. 2018 prohlídku jiných prostor - kanceláře (pracoviště) stěžovatele v OLYMP CENTRU SPORTU MINISTERSTVA VNITRA, v administrativní části specifikované stavby, kterou provedl policejní orgán dne 24. 4. 2018.
Stěžovatel v ústavní stížnosti, splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), popisuje okolnosti (trestní řízení proti skupině osob) vedoucí k vydání příkazu. Odkazem na nález sp. zn. Pl. ÚS 3/09 poukazuje na nutnost posuzování prohlídek jiných prostor stejně přísně jako domovních prohlídek, a v tomto ohledu je přesvědčen o zásahu do práva na nedotknutelnost svého soukromí zakotveného v čl. 7 a 10 Listiny základních práv a svobod, jak příkazem, tak i provedením prohlídky.
S odkazem na nález sp. zn. I. ÚS 3369/10 namítá stěžovatel nedodržení vysokých požadavků pro nařízení (domovní) prohlídky - nestačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení, ale je třeba uvést konkrétní důvody; příkaz musí být formálně i materiálně perfektní a musí být odůvodněn tím, že jde o úkon neodkladný a neopakovatelný. Podle stěžovatele není jasné, proč se vůči němu mělo jednat o takový úkon, možné důvody v návrhu státního zástupce pak nemohou být relevantní (viz nález sp. zn. I. ÚS 2787/13) a ani odůvodnění napadeného příkazu takové požadavky nesplňuje. Podle stěžovatele není v příkazu nic, co by ospravedlňovalo zásah orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených práv a svobod, a proto navrhl zrušit příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků a obnovit stav předcházející jeho provedení vrácením věcí, které mu byly odebrány.
Ústavní soud musí zůstat zdrženlivý v zasahování do činnosti ostatních orgánů veřejné moci a činit tak výjimečně v případech, kdy dojde k porušení základních práv, což platí pro domovní prohlídku i prohlídku jiných prostor a pozemků, protože právě nadměrné formalizování počáteční fáze řízení může znemožnit účel celého trestního řízení. To však na druhou stranu vyvažují přísné dodržení požadavků na správnost a důvodnost příslušného rozhodnutí (viz usnesení sp. zn. I. ÚS 3279/13). Jakkoliv i judikatura, na kterou stěžovatel odkazuje, do jisté míry stírá rozdíl mezi domovní prohlídkou a prohlídkou jiných prostor (§83 a 83a trestního řádu), a konečně i právní úprava prohlídky jiných prostor stran nařízení a provedení odkazuje na §83 trestního řádu, stále existuje jistá odlišnost v uvedených právních institutech. To je konečně patrné i z rozhodnutí, na které stěžovatel odkazuje (nález sp. zn. I. ÚS 2787/13), v němž Ústavní soud jinak posoudil naplnění požadavků zákona pro domovní prohlídku (příkaz zrušil) a prohlídku jiných prostor (návrh zamítl), přestože odůvodnění rozhodnutí se v zásadě nelišila; proto nelze zcela automaticky přirovnat domovní prohlídku k prohlídce jiných prostor.
V projednávaném případě je podstatnou okolností i fakt, že se příkaz týkal prohlídky kanceláře zaměstnance v místě jeho pracoviště, jímž je samostatná organizační složka, která sídlí v areálu Ministerstva vnitra, svého zřizovatele. Stěžovatel se domáhá ochrany soukromí, které mělo být porušeno prohlídkou kanceláře zaměstnance v objektu Ministerstva vnitra České republiky. K tomu lze odkázat na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2209/15, podle kterého je zaměstnanec organizační složky, na jehož pracovišti je provedena prohlídka podle §83a trestního řádu, oprávněn domáhat se zásahu do svých práv výhradně k osobním věcem (v dané věci elektronická komunikace), což stěžovatel nenamítá.
Napadený příkaz k prohlídce splňuje zákonem stanovené požadavky: místo výkonu prohlídky je specifikováno přesně, soud uvádí důvody pro nařízení, vztah stěžovatele k šetřené věci, i pro jaké konkrétní podezření tak soud činí. Popisuje, jaké věci jsou v souvislosti s šetřenou činností hledány, jak se vztahují ke stěžovateli a jeho práci, že pro existenci nebezpečí zničení (úmyslného zničení nebo ztráty důkazu) nesnese prohlídka odkladu a je nutné ji provést podle §160 odst. 4 trestního řádu, tedy jako neodkladný a neopakovatelný úkon. Z protokolu o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků zaslaného s ústavní stížností je patrné, že stěžovatel policejnímu orgánu dobrovolně vydal v seznamu uvedené předměty - věci tedy nebyly odňaty (§78 a 79 trestního řádu).
Se shora uvedených důvodů Ústavní soud nesdílí přesvědčení stěžovatele, že bylo porušeno jeho právo na nedotknutelnost soukromí. Jakkoliv lze prohlídku orgánu činného v trestním řízení vnímat jako nepříjemný zásah do subjektivně osobní sféry, v projednávaném případě ani soud nařízením, ani policejní orgán provedením prohlídky, nezasáhly do zaručených základních práv stěžovatele. Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. července 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu