ECLI:CZ:US:2018:4.US.2042.18.1
sp. zn. IV. ÚS 2042/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti L. Š., t. č. ve Věznici Valdice, zastoupeného Mgr. Pavlem Rufferem, advokátem se sídlem v Hostivicích, Husovo nám. 1702, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 3. 2018, č. j. 25 Co 23/2018-218, a rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 8. 9. 2017, č. j. 111 C 13/2014-156, ve znění opravného usnesení ze dne 9. 10. 2017, č. j. 111 C 13/2014-160, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Jičíně jako účastníků řízení, a manželů F. N. a R. N., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas a řádně podanou ústavní stížností napadá stěžovatel výše uvedená rozhodnutí, kterými podle něj bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na ochranu majetku ve smyslu čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a dále též jeho právo na spravedlivý proces, zaručené mu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy.
Vedlejší účastníci se před obecnými soudy proti stěžovateli domáhali zaplacení částky 49 280 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, jež stěžovateli vzniklo užíváním pozemků ve vlastnictví vedlejších účastníků bez právního důvodu. Nalézací soud přiznal vedlejším účastníkům částku 7 991,70 Kč s příslušenstvím, ve zbytku žalobu po uplatnění korektivu dobrých mravů zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud uvedené rozhodnutí změnil a přiznal vedlejším účastníkům částku 41 067 Kč s příslušenstvím. Náhledem krajského soudu nebylo možné korektiv dobrých mravů tak, jak učinil nalézací soud, uplatnit s ohledem na předvídatelnost soudního rozhodování ve smyslu §13 občanského zákoníku; existovalo totiž dřívější soudní rozhodnutí, jímž byl vedlejším účastníkům nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve stejném základu za dřívější časové období přiznán v plné výši.
Po prostudování ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je sice přípustná, avšak zjevně neopodstatněná.
Stěžovatel sám uvádí, že si je vědom úlohy Ústavního soudu jakožto ochránce ústavnosti, kterému nepřísluší revidovat rozhodnutí obecných soudů bez relevantního tvrzení o porušení základních práv a svobod. Dále však nepředkládá žádnou ústavně právní argumentaci, ve stručné ústavní stížnosti pouze rekapituluje průběh řízení před obecnými soudy a polemizuje s jejich závěry.
Je-li předmětem sporu žalovaná částka, která zakládá důvod nepřípustnosti dovolání pro svou bagatelnost podle §238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, je věc standardně shledávána bagatelní i ze strany Ústavního soudu. Z této zásady existují po přihlédnutí k jedinečným okolnostem každého případu výjimky. I kdyby však Ústavní soud v projednávané věci nepřijal závěr o bagatelnosti věci, nespatřuje v postupu obecných soudů náznak pochybení, který by odůvodnil meritorní ústavně právní přezkum.
Obecné soudy provedly dokazování odpovídající tvrzením a návrhům stran, provedené důkazy zhodnotily v souladu s §132 občanského soudního řádu a právní závěry přijaté v napadených rozhodnutích řádně odůvodnily. Obecné soudy správně uzavřely, že v případě stěžovatele nemohlo být rozhodné, že dotčené pozemky z důvodu výkonu trestu odnětí svobody fakticky neužíval, stála-li na nich stavba v jeho vlastnictví, která vedlejším účastníkům bránila v řádném užívání jejich pozemků. Již okresní soud správně upozornil, že otázka platnosti nabytí vlastnictví k pozemkům, které dříve vlastnil stěžovatel, dražebním příklepem v rámci exekučního řízení, nemohla být v daném řízení posuzována.
Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. července 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu