ECLI:CZ:US:2018:4.US.2044.18.1
sp. zn. IV. ÚS 2044/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti P. T., zastoupeného Mgr. Beatou Ježowiczovou, advokátkou se sídlem Jablunkovská 2014/40a, 737 01 Český Těšín, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31 ledna 2018 č. j. 13 Co 298/2017-534 a proti jinému zásahu veřejné moci, spočívajícímu v průtazích v řízeních vedených u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 0 P 140/2015 a u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 13 Co 298/2017, za účasti 1) Krajského soudu v Ostravě a 2) Okresního soudu ve Frýdku - Místku, jako účastníků řízení, a za účasti A. T. T., B. nezl. P. T. a C. Magistrátu města Ostravy, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatel se včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví tohoto usnesení označeného rozsudku odvolacího soudu a dále napadá postup Okresního soudu ve Frýdku - Místku a Krajského soudu v Ostravě. Tvrdí, že rozsudek odvolacího soudu porušil základní právo stěžovatele na rodičovskou výchovu a péči ve smyslu čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, (dále jen "Listina"). Postupem obecných soudů, zejména průtahy v řízení, mělo být také porušeno stěžovatelovo právo na spravedlivý proces, garantované článkem 38 odst. 2 Listiny a článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
II.
Z obsahu ústavní stížnosti a z obsahu napadených soudních rozhodnutí se podává:
Stěžovatel je otcem nezletilého P. T. (dále jen "nezletilý"). Matka nezletilého zemřela v jeho útlém věku a nezletilý se poté nacházel v péči svého otce a své zletilé sestry T. T. Přechodně se nezletilý nacházel také v péči své tety A. D. Mezi pečujícími osobami a nezletilým dochází k neshodám, a tyto osoby se opakované obracejí na opatrovnický soud. Ve věci rodinné výchovy také opakovaně intervenoval orgán sociálně právní ochrany dětí - Magistrát města Ostravy.
V opatrovnické věci nezletilého, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku (dále jen "okresní soud") pod sp. zn. 0 P 140/2015, bylo již mnohokrát rozhodováno formou předběžných opatření a meritorních rozhodnutí o svěření nezletilého do výchovy a do pěstounské péče, o stanovení dohledu, o stanovení výživného a o uložení tzv. zvláštního opatření. Proti vydaným soudním rozhodnutím podávají účastníci opravné prostředky.
Komplikovaný průběh opatrovnického řízení lze dokumentovat řadou soudních rozhodnutí, vydaných v poslední době:
Okresní soud rozsudkem ze dne 21. 2. 2017 č. j. 0 P 140/2015-421 o návrhu T. T. na svěření do péče jiné osoby a pěstounství a o uložení zvláštního opatření při výchově dítěte rozhodl tak, že návrh zamítl a nad nezletilým stanovil dohled; řízení o svěření nezletilého do péče navrhovatelů K. T. a P. T. okresní soud zastavil.
K odvolání navrhovatelky T. T. (dále rovněž jen "navrhovatelka") Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 31. 1. 2018 č. j. 13 Co 298/2017-534 rozsudek okresního soudu v odstavci II výroku potvrdil (výrok I) a ve zbývající napadené části, tj. v odstavci I výroku rozsudek okresního soudu změnil tak, že nezletilého svěřil do péče T. T., přičemž vyslovil, že navrhovatelka je oprávněna a povinna o nezletilého osobně pečovat, v běžných záležitostech ho zastupovat a ve věcech, které nejsou běžnou záležitostí, je povinna si vyžádat souhlas otce; dále krajský soud uložil otci platit na výživu nezletilého nejprve částku 6 000,- Kč a později částku 3 000,-Kč měsíčně a vyčíslil i dlužné výživné (výrok II).
Krajský soud shledal skutková zjištění okresního soudu správnými a z tohoto důvodu je přejal i pro řízení odvolací. Doplnil dokazování zejména o výslechy účastníků, o pohovor s nezletilým, doplňkem znaleckého posudku PhDr. Ludmily Mrkvicové, zprávami opatrovníka a Centra psychologické pomoci.
Krajský soud konstatoval, že nezletilý je ve faktické péči navrhovatelky od 23. 6. 2015. Zároveň krajský soud konstatoval, že trvá předběžné opatření okresního soudu ze dne 30. 3. 2016 č. j. 0 P 140/2015-169 ve znění usnesení krajského soudu ze dne 3. 8. 2016 č. j. 13 Co 406/2016-323, jímž byla navrhovatelce uložena povinnost odevzdat nezletilého ke styku s otcem ve stanovenou dobu.
Krajský soud zjistil, že nezletilý žil s otcem po smrti matky v roce 2012 až do roku 2015, avšak v současné době nezletilý dlouhodobě odmítá otce a v průběhu řízení se situace vyhrotila natolik, že nezletilý si vůbec nedovedl představit, že by se vrátil do péče otce. Vztah otce s nezletilým je natolik narušený, že až do nedávné doby nebyl nezletilý schopen odjet k otci. Krajský soud konstatoval, že zcela lze vyloučit představu otce, že by se spolu s nezletilým P. vrátila do jeho domácnosti i dcera T. Současný stav považuje krajský soud za spíše přechodný, přičemž vyslovuje úsudek, že není vhodné, aby starší sourozenec dlouhodobě přebíral roli jednoho z rodičů.
III.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí zejména tyto námitky:
Ve vztahu k tvrzení o porušení jeho rodičovských práv stěžovatel namítá, že nezletilý byl odebrán z jeho péče přesto, že prý nebyly prokázány objektivní důvody, pro které by on sám nemohl nezletilého vychovávat.
Podle názoru stěžovatele řízení ve věci svěření do péče jiné osoby a pěstounství trvalo neúměrnou dobu, neboť od zahájení řízení až do rozhodnutí krajského soudu uplynula doba téměř tří let. V důsledku uplynutí této, údajně nepřiměřené doby, došlo k vyhrocení rodinné situace, k jejíž nápravě povede velmi dlouhá cesta. Stěžovatel uvádí, že v průběhu řízení nebyly potvrzeny výhrady odůvodňující odebrání nezletilého z jeho péče, tedy že by nezletilého stěžovatel týral ať již fyzicky či psychicky. Poukazuje na to, že znaleckým posudkem PhDr. Mrkvicové nebylo prokázáno, že by jeho výchovné schopnosti byly natolik sníženy, že by nemohl nezletilého sám vychovávat.
Odmítavý postoj nezletilého ke styku s otcem bez přítomnosti třetí osoby stěžovatel přisuzuje negativnímu působení jeho sestry T., která v možnosti pečovat o nezletilého soupeří s otcem.
Krajskému soudu stěžovatel vytýká, že neprověřoval, zda existovaly objektivní důvody pro odebrání nezletilého z péče otce; nebyl prý dán důvod zkoumat lepší výchovné předpoklady rodiče či třetí osoby a názor nezletilého, s kým chce nadále bydlet. V daném případě měla být preferována ochrana práva rodiče na výchovu a péči o nezletilého před zájmem osoby blízké. Stěžovatel poukazuje na závěry znaleckého posudku PhDr. Mrkvicové ze dne 31. 10. 2015, který jako nejvhodnější variantu výchovy nezletilého uvádí ponechání v péči otce.
Stěžovatel zdůrazňuje, že o jeho návrhu na zrušení předběžného opatření ze dne 23. 6. 2016 bylo rozhodnuto až téměř po čtyřech měsících, a poté, co právní zástupkyně otce podala na průtahy v řízení stížnost. Tato stížnost ze dne 29. 2. 2016 byla předsedou Okresního soudu ve Frýdku-Místku shledána důvodnou a bylo přijato opatření ke sledování spisu v dvouměsíčních intervalech. Přes toto opatření prý docházelo k dalším průtahům.
IV.
Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální a obsahové náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
V.
Ústavní soud se zabýval námitkami stěžovatele a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především konstatuje, že v projednávané věci bylo rozhodováno o svěření nezletilého do péče jiné osoby, než rodiče (§953 až §957 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění změn a doplňků). Tento institut je podle své formy i obsahu institutem náhradní rodinné výchovy. Tato péče je podle svého charakteru péčí pouze dočasnou a může trvat jen tak dlouho, dokud otec nezletilého nebude schopen a ochoten (za dodržení všech aspektů řádně fungujícího rodinného vztahu) nezletilého sám řádně vychovávat.
Důvodem svěření nezletilého do péče jiné osoby bylo sledování nejlepšího zájmu dítěte, tedy nikoli zájmu stěžovatele.
Nejlepší zájem dítěte zakotvený v čl. 3 Úmluvy o právech dítěte je princip, který by měl být přítomen při jakékoli činnosti týkající se dětí. Podle Výboru pro práva dítěte je nejlepší zájem dítěte komplexním konceptem a je nutno ho posoudit případ od případu. Jde tedy o flexibilní koncept, který by měl být přizpůsoben a definován na individuálním základě, podle zvláštní situace dítěte, při zohlednění jeho osobního kontextu, situace a potřeb (shodně viz usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 6. 2014 sp. zn. I. ÚS 791/14, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Ústavní soud navíc pokládá za potřebné znovu zdůraznit, že přistupuje velmi zdrženlivě k přezkumu rodinně právních věcí, do nichž zasahuje jen v případech skutečně extrémních. Rozhodování v této navýsost citlivé oblasti je zásadně doménou obecných soudů, které, se znalostí spisu a vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a s orgánem sociálně právní ochrany dětí, mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit konečné rozhodnutí, jež bude odrážet nejen zájmy rodičů, ale zejména zájmy nezletilých dětí.
Ústavní soud v posuzované věci nezjistil žádné protiústavní porušení zákonných zásad, ovládajících postup soudů v soudním řízení, ani vybočení z pravidel ústavnosti, obsažených v judikatuře Ústavního soudu, jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah.
Žádné protiústavní deficity nezjistil Ústavní soud ani v postupu obecných soudů při zjišťování skutkového stavu věci. Konstatuje, že zejména krajský soud při zvažování aktuálního stavu správně vycházel nejen z dodatku znaleckého posudku PhDr. Mrkvicové, ale i ze všech dalších ve věci provedených důkazů, včetně výsledků doplněného dokazování. Krajský soud si sám utvořil závěr o možnosti navrácení nezletilého do péče otce z vlastního pohovoru s nezletilým v průběhu odvolacího řízení.
Ústavní soud považuje za vhodné připomenout, že následně bude povinností nejen opatrovníka, ale i soudů, aby velmi pečlivě sledovaly, zda členové rodiny, včetně nezletilého, aktivně přistupují k nápravě dosud značně narušených rodinných vztahů. Předpokladem pro další pozitivní vývoj je skutečnost, že stěžovatel má i nadále zachovánu rodičovskou zodpovědnost za výchovu nezletilého, neboť je oprávněn ho zastupovat ve všech nikoli běžných záležitostech, přičemž při výkonu rodičovské zodpovědnosti je omezen jen v rozsahu, ve kterém tato práva a povinnosti z ní vyplývající (vymezená soudním rozhodnutím) náležejí jiné osobě.
Ústavní soud neshledal opodstatněnou ani stěžovatelovu námitku o průtazích v řízení před obecnými soudy. Posuzované soudní řízení je svou povahou atypické a komplikované. Zjištění skutkového stavu vyžadovalo obsáhlé dokazování, při němž bylo potřebné objektivně posoudit stávající situaci v rodinných vztazích, jakož i schopnosti a výchovné předpoklady osob, u nichž péče přichází v úvahu, a aktuální psychický stav dítěte. V nyní projednávané věci postupovaly obecné soudy standardním způsobem.
Z hlediska celkové délky řízení lze rovněž zmínit, že na jeho zdlouhavém průběhu se podílelo i chování stěžovatele, který zpočátku zcela "sabotoval" nařízenou rodinnou terapii.
Ústavní soud nezjistil, že by průtahy v řízení došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivé řízení.
Ze všech důvodů výše vyložených proto Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavně zaručená práva stěžovatele napadeným rozhodnutím a postupem obecných soudů porušena nebyla. Proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. července 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu