ECLI:CZ:US:2018:4.US.2233.18.1
sp. zn. IV. ÚS 2233/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu Petra Bartheldiho, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2018 č. j. 11 Co 140//2018-61, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
I.
V návrhu, doručeném Ústavnímu soudu dne 28. 6. 2018, napadá navrhovatel (dále rovněž "žalobce") v záhlaví usnesení označené rozhodnutí, kterým Městský soud v Praze (dále též "odvolací soud") k odvolání žalobce potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") ze dne 27. února 2018 č. j. 4 C 108/2017-55. Obvodní soud v řízení ve věci žalobce proti žalované Kláře Bartheldiové a zaplacení částky 460 000,- Kč (z titulu náhrady škody a zadostiučinění za údajně vzniklou zdravotní a psychickou újmu) nevyhověl žádosti žalobce a neustanovil mu zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, s odůvodněním, že ze strany žalobce jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Žalobce v žalobě neuvedl ani základní skutkové okolnosti, z nichž by bylo možné zjistit, čeho a na jakém základě se podanou žalobou domáhá. Žalobce navíc dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohačetných návrhů na zahájení řízení, které však nijak blíže neodůvodňuje.
S výše uvedeným závěrem se ve svém potvrzujícím usnesení ztotožnil i odvolací soud.
II.
Podání navrhovatele není možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, neboť trpělo řadou procesních a obsahových nedostatků (§34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Pro řízení před Ústavním soudem nebyl navrhovatel zastoupen advokátem (§30, §31 citovaného zákona).
III.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě jemu k tomu určené.
Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení §41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vůči stěžovateli vyvozeny nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
V nyní projednávané věci však Ústavní soud konstatuje, že se navrhovatel obrací na Ústavní soud opakovaně, přičemž byl již mnohokrát vyzýván k odstranění vad svých návrhů a byl též poučen o nezbytnosti právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (jen v poslední době byl navrhovatel takto poučen např. ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 1778/16, II. ÚS 1779/16, II. ÚS 1616/16, I. ÚS 879/16, II. ÚS 293/16, III. ÚS 3876/16, III. ÚS 3759/15 a II. ÚS 1941/17). Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že navrhovatel byl již řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem o Ústavním soudu na návrh na zahájení řízení, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.
Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
Ústavní soud proto v předmětné věci shledal důvody pro aplikaci ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. července 2018
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj