ECLI:CZ:US:2018:4.US.2446.18.1
sp. zn. IV. ÚS 2446/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti obchodní společnosti Mfirm s. r. o., sídlem Zábřežská 69/41, Šumperk, zastoupené JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem, sídlem Šaldova 34/466, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, Územního odboru Šumperk, Oddělení hospodářské kriminality ze dne 18. května 2018 č. j. KRPM-66236-195/TČ-2017-140981, za účasti Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, Územního odboru Šumperk, Oddělení hospodářské kriminality, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, Územního odboru Šumperk, Oddělení hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán"), jímž došlo dle jejího tvrzení k porušení jejích ústavních práv vyplývajících z čl. 90 Ústavy, čl. 2 odst. 2, čl. 10 odst. 1, čl. 26 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobody, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
2. Z obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že v záhlaví uvedeným usnesením byla podle §159a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), odložena trestní věc vedená proti stěžovatelce a jejímu jednateli pro podezření ze spáchání přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákoník"). Po vyhodnocení všech významných skutkových okolností dospěl policejní orgán k závěru, že stěžovatelka a její jednatel skutečně zahrnuli do daňového přiznání i náklady, které nesouvisely s jejich ekonomickou činností. Nešlo však o fiktivní plnění. Ovšem vzhledem k tomu, že krátce poté, co bylo pravomocně o jejich daňových povinnostech rozhodnuto orgány finanční správy, uhradili obvinění všechny vyměřené částky, došlo dle policejního orgánu k naplnění podmínek zániku trestnosti v důsledku tzv. účinné lítosti podle §33 trestního zákoníku. Proto policejní orgán rozhodl o odložení dané trestní věci.
3. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka stížnost, kterou Okresní státní zastupitelství v Šumperku (dále jen "okresní státní zastupitelství") zamítlo, neboť byla podaná osobou neoprávněnou. Proti usnesení o odložení věci může stížnost podat pouze poškozený. Tím však stěžovatelka není. Nad rámec toho okresní státní zastupitelství uvedlo, že policejní orgán řádně odůvodnil naplnění podmínek tzv. účinné lítosti.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka spatřuje porušení svých práv v tom, že policejní orgán dospěl k závěru o stěžovatelčině úmyslném trestném jednání, jehož trestnost však zanikla projevením účinné lítosti. O vině a trestu může však dle stěžovatelky rozhodnout jedině soud. V dané věci k závěru o vině dospěl policejní orgán, proti němuž se však stěžovatelka nemůže nijak bránit. Policejní orgán přitom stěžovatelka nepovažuje za dostatečně nestranný a nezávislý orgán, aby mohl rozhodovat o vině. Navíc dle stěžovatelky postupoval v rozporu se zákonem, neboť §159a odst. 1 trestního řádu lze aplikovat pouze v situaci, kdy se trestný čin vůbec nestal. Odůvodnění usnesení policejního orgánu je dle stěžovatelky zmatečné, a tedy nepřezkoumatelné. Na jedné straně policejní orgán dovozuje úmyslné jednání stěžovatelky, a na straně druhé označil předmětná plnění, hodnocená správcem daně jako sporná, za nikoliv fiktivní. Rozhodnutí o odložení trestní věci není pro stěžovatelku pozitivní, neboť vzhledem k výše uvedenému jsou její jméno a pověst nenávratně poškozeny. Výroková část napadeného usnesení policejního orgánu navíc stále obsahuje i plnění, jejichž oprávněnost později uznaly i orgány finanční správy. Ze všech uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
7. Zásah Ústavního soudu není namístě zejména z toho důvodu, že napadeným rozhodnutím nebylo nikterak zasaženo do stěžovatelčiných práv v trestním řízení. Napadeným usnesením se trestní řízení ukončilo, aniž by došlo k jakémukoliv omezení stěžovatelčiných práv aplikací některého z institutů trestního práva. Odůvodnění napadeného usnesení nechápe Ústavní soud jako jednoznačný závěr o vině stěžovatelky (resp. jejího jednatele), k němuž není policejní orgán příslušný, ale jako vyjádření nemožnosti policejního orgánu pokračovat smysluplně v trestním řízení, neboť ani potvrzení původního podezření by z důvodů uvedených v usnesení nemohlo vyústit v jiný závěr, než zastavení trestního stíhání pro zánik trestnosti uvedeného skutku. K takovému závěru je policejní orgán dle Ústavního soudu plně kompetentní. Stejně tak z ústavněprávního hlediska nic nebrání tomu, aby na uvedenou situaci byl aplikován §159a odst. 1 trestního řádu, neboť slovní spojení "nejde-li o podezření z trestného činu" lze ústavně konformně interpretovat rovněž na jednání, jejichž trestnost zanikla. Je-li v odůvodnění napadeného usnesení vyjádřeno přesvědčení konkrétních policistů, že stěžovatelka s největší pravděpodobností v jistý okamžik naplnila znaky uvedeného trestného činu, ani tato skutečnost nemůže být důvodem pro zásah Ústavního soudu. Kromě zjevné nehospodárnosti takového postupu, který by vedl k opětovnému vydání rozhodnutí s totožnými právními následky, stále nelze odhlédnout od toho, že napadené rozhodnutí se v trestním řízení nikterak negativně neprojevilo v právní sféře stěžovatelky. Nehledě na skutečnost, že zásah Ústavního soudu by jí zmíněné přesvědčení vyšetřujících policistů mohl jen stěží nějak změnit. Konečně napadenému rozhodnutí nelze vytknout ani to, že ve své výrokové části uvádí i některá dílčí jednání (podnikatelská plnění), jejichž oprávněnost se potvrdila v řízení před orgány finanční správy. Zejména v rovině procesního práva platí, že orgány činné v trestním řízení nejsou vázány závěry ostatních orgánů veřejné moci (zásadně platí opak). Zároveň je však z hlediska právní jistoty žádoucí, aby se tzv. výroková část rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení měnila co možná nejméně, a bylo tak zcela zřejmé, kterého jednání se daná trestní věc týká.
8. Namítá-li stěžovatelka, že došlo k porušení jejích osobnostních práv (práva na dobré jméno), pak se nejedná o nárok, který by Ústavní soud mohl přezkoumat v řízení o kontrole rozhodnutí vydaného v trestním řízení. Stěžovatelka má možnost obrátit se v občanskoprávním řízení na soud s tvrzením o poškození jejích osobnostních práv a teprve následnou rozhodovací činnost bude možné přezkoumat v řízení o ústavní stížnosti.
9. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. září 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Jitka Štíchová