ECLI:CZ:US:2018:4.US.2524.17.1
sp. zn. IV. ÚS 2524/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti obchodních společností Pražská izolační s. r. o., se sídlem Bílenecké náměstí 6/4, 184 00 Praha 8, IČ: 25089803, a Rears Investment s. r. o., se sídlem tamtéž, IČ: 63469090, obou zastoupených JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem, se sídlem Karlovo náměstí 28, 120 00 Praha 2, proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 15. června 2017 č. j. KZN 1076/2016-116, za účasti Krajského státního zastupitelství v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní soud obdržel dne 9. srpna 2017 návrh podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž se obchodní společnosti Pražská izolační s. r. o. a Rears Investment s. r. o. (dále jen "stěžovatelky" nebo "poškozené") domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť mají za to, že jím byly porušeny článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, článek 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a článek 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
II.
Z obsahu ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil:
1) Usnesením ze dne 11. května 2017 č. j. KRPS-178160-101/TČ-2016-010083, Policie České republiky, Krajského ředitelství Policie Středočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán") odložila dle §159a odst. 1 tr. řádu trestní věc podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit podezřelý J. B. jako jednatel obchodní společnosti XXX. Policejní orgán tak učinil, protože dospěl k závěru, že ve věci nešlo o podezření z trestného činu a nebylo namístě věc vyřídit jinak. Předmětné usnesení bylo zmocněnci stěžovatelek (poškozených) doručeno do datové schránky dne 22. května 2017.
2) Proti usnesení policejního orgánu podaly poškozené dne 25. května 2017 stížnost, kterou odeslal jejich zmocněnec ze své emailové adresy na emailovou adresu e-podatelny Policejního prezidia České republiky. Dle potvrzení o převzetí podání byla stížnost doručena do e-podatelny dne 25. května 2017 ve 20:54 hod. a bylo jí přiděleno evidenční číslo 32665/2017. Jako datum evidence podání byl uveden 26. květen 2017 s časem 7:24 hod.
3) Usnesením ze dne 15. června 2017 č. j. KZN 1076/2016-116, státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze stížnost poškozených podle §148 odst. 1 písm. b) tr. řádu zamítl, jako opožděnou. Státní zástupce uvedl, že dle obsahu trestního spisu byla stížnost poškozených vložena do elektronické pošty až dne 26. května 2017, tedy po uplynutí zákonné třídenní lhůty ode dne oznámení usnesení policejního orgánu jejich zmocněnci. Zároveň státní zástupce dodal, že napadené usnesení bylo v rámci dozoru nad činností policejního orgánu přezkoumáno a shledáno v souladu se zákonem.
4) Dne 16. června 2017 obdrželo Vrchní státní zastupitelství v Praze podání poškozených, jež vyhodnotilo jako podnět k výkonu dohledu nad postupem státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze dle §12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Vyrozuměním ze dne 28. července 2017 č. j. 1 VZN 1781/2017-14 státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze poškozené informoval, že po přezkoumání postupu státního zástupce a seznámení s příslušným spisovým materiálem neshledal v dané věci porušení zákona. Stran posouzení včasnosti podané stížnosti státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze konstatoval, že dle obsahu spisového materiálu policejního orgánu byla stížnost odeslána policejnímu orgánu až dne 26. května 2017, prostřednictvím e-podatelny. Danou námitku poškozených proto shledal nedůvodnou. Co se týkalo námitek proti usnesení policejního orgánu, připomněl státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, že v dané věci nebylo prokázáno, že by podezřelý, jakožto jednatel obchodní společnosti XXX, byl alespoň srozuměn s tím, že dodaný materiál a stavební práce nebudou jednotlivým obchodním partnerům uhrazeny. Současně však dodal, že nadále panuje důvodné podezření, že podezřelý v minulosti nakládal s majetkem uvedené obchodní společnosti způsobem, který by mohl naplňovat skutkovou podstatu některého z tzv. úpadkových trestných činů, přičemž prověřování podezřelého v tomto směru nadále pokračuje.
III.
Stěžovatelky v ústavní stížnosti namítají, že jejich zmocněnec ještě večer dne 25. května 2017 zaslal stížnost proti usnesení policejního orgánu prostřednictvím elektronické pošty, přičemž tuto podepsal svým ověřeným elektronickým podpisem. Z tohoto důvodu má za to, že stížnost byla odeslána v poslední den lhůty a ještě tentýž den byla i doručena, což se prý dostatečně podává z potvrzení o převzetí podání. Závěrem stěžovatelky poukázaly na nález Ústavního soudu ze dne 26. listopadu 2015 sp. zn. IV. ÚS 118/15, v němž se Ústavní soud zabýval skutkově podobnou věcí, přičemž zamítnutí včasně podaného podání označil za zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele.
IV.
Poté, co Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je přípustná, byla podána včas osobami oprávněnými a splňuje také ostatní zákonné náležitosti, vyžádal si dle §42 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu vyjádření Krajského státního zastupitelství v Praze a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jakož i spis vedený u policejního orgánu pod sp. zn. KRPS-178160/TČ-2016-010083.
Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze se k ústavní stížnosti vyjádřil v tom směru, že v jeho spisovém materiálu není založen žádný dokument, který by potvrzoval tvrzení stěžovatelek. V rámci řízení o stížnosti pak byl policejním orgánem státnímu zástupci předložen trestní spis, obsahující jediný doklad o doručení stížnosti proti usnesení policejního orgánu na elektronickou podatelnu Policejního prezidia České republiky až dne 26. května 2017. Z těchto důvodů považuje státní zástupce zamítnutí podané stížnosti za důvodné a navrhuje odmítnutí ústavní stížnosti.
Vrchní státní zástupkyně v Praze ve svém vyjádření k ústavní stížnosti předně připomněla výsledek vykonaného dohledu nad postupem státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze. Dále konstatovala, že zmocněnec poškozených podal stížnost proti usnesení policejního orgánu již dne 25. května 2017, kterou doručil na adresu e-podatelny, kterážto je však adresou Policejního prezidia České republiky. Takový postup vrchní státní zástupkyně nepovažovala za souladný s §143 odst. 1 tr. řádu a odpovídajícím poučením stěžovatelek, dle něhož se stížnost podává u orgánu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Teprve dne 26. května 2017 v 9:12 hod. byla stížnost doručena příslušnému policejnímu orgánu. Vrchní státní zástupkyně je přesvědčena, že potvrzení o doručení podání nebylo způsobilé zvrátit závěr o opožděnosti podané stížnosti, neboť se týkalo doručení nepříslušnému subjektu. Závěrem vrchní státní zástupkyně uvedla, že existovaly jiné možnosti učinění podání příslušnému policejnímu orgánu, z nichž se nabízí možnost elektronické komunikace prostřednictvím systému datových schránek či zasláním zprávy na emailovou adresu policejního orgánu. Možnost učinit podání prostřednictvím Policejního prezidia České republiky se však z internetových stránek příslušného policejního orgánu nepodává. Z těchto důvodů námitky stěžovatelek považuje vrchní státní zástupkyně za nedůvodné.
S ohledem na obsah vyjádření státních zastupitelství nepovažoval Ústavní soud jejich zaslání stěžovatelkám k případné replice za jakkoliv přínosné.
V.
Ústavní soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí a seznámení s příslušným spisovým materiálem shledal, že ústavní stížnost stěžovatelek je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není však součástí soustavy obecných soudů (článek 91 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Do jejich rozhodovací činnosti je tak Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, pokud by postup těchto orgánů byl natolik extrémní, že by překročil meze ústavnosti (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 8. července 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98, jenž je veřejnosti dostupný, stejně jako ostatní rozhodnutí Ústavního soudu, na webové stránce http://nalus.usoud.cz).
V projednávané věci jde o otázku posouzení včasnosti doručení stížnosti proti usnesení policejního orgánu, přičemž uvedenou problematiku regulují níže uvedená ustanovení trestního řádu.
Podle §143 odst. 1 věty první tr. řádu platí, že stížnost se podává u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení (§137).
Ustanovení §59 odst. 1 věta druhá tr. řádu stanoví, že podání lze učinit písemně, ústně do protokolu, v elektronické podobě, telegraficky, telefaxem nebo dálnopisem.
Podle §60 odst. 4 tr. řádu platí, že lhůta je zachována též tehdy, jestliže podání bylo ve lhůtě podáno jako poštovní zásilka adresovaná soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout [písm. a)], učiněno ústně do protokolu u kteréhokoli okresního soudu nebo okresního státního zástupce [písm. e)].
V případě stěžovatelek se jejich zmocněnci nabízelo několik možností, jak učinit své podání ještě dne 25. května 2017 tak, aby lhůta pro podání stížnosti byla zachována. Předně zmocněnec stěžovatelek mohl podání učinit písemně, prostřednictvím poštovní zásilky adresované příslušnému policejnímu orgánu, anebo přímo na podatelně policejního orgánu. Dále se nabízela možnost učinit podání ústně do protokolu, a to buďto u příslušného policejního orgánu, anebo u kteréhokoliv okresního soudu nebo okresního státního zástupce [§60 odst. 4 písm. e) tr. řádu]. Další variantou bylo učinit podání v elektronické podobě, a to buďto do datové schránky příslušného policejního orgánu (dle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů), anebo v elektronické podobě (e-mailem) podepsaným uznávaným elektronickým podpisem [srov. zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění zákona č. 183/2017 Sb.], odeslaným na elektronickou adresu příslušného policejního orgánu. Konečně zmocněnec stěžovatelek mohl učinit podání i některým z jiných způsobů uvedených v §59 odst. 1 větě druhé tr. řádu.
V projednávané věci však zmocněnec poškozených odeslal stížnost v elektronické podobě (s uznávaným elektronickým podpisem) na elektronickou adresu Policejního prezidia České republiky, které však není orgánem, jenž napadené usnesení vydal (§143 odst. 1 věta první tr. řádu). Jakkoliv se z internetových stránek Policejního prezidia podává, že elektronická adresa "epodatelna.policie@pcr.cz" slouží pro komunikaci s útvary Policie České republiky, je třeba říci, že ze shora uvedených ustanovení trestního řádu neplyne, že by doručení podání Policejnímu prezidiu České republiky (tedy jinému orgánu, resp. útvaru Policie České republiky, než který napadené usnesení vydal) mělo účinky doručení příslušnému policejnímu orgánu, zde Krajskému ředitelství Policie Středočeského kraje, Službě kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality.
Ústavní soud si je vědom toho, že informace na internetových stránkách Policejního prezidia (rubrika nazvaná "Pravidla pro příjem podání", jenž je veřejnosti dostupná na stránce http://www.policie.cz/clanek/pravidla-pro-prijem-podani.aspx) může působit zavádějícím dojmem, že by snad doručení podání Policejnímu prezidiu prostřednictvím e-podatelny mělo tytéž účinky jako doručení podání příslušnému policejnímu orgánu, avšak zde Ústavní soud upozorňuje na skutečnost, že takový závěr postrádá nezbytný zákonný podklad. Toho si ostatně měl být vědom i zmocněnec stěžovatelek - advokát, který však místo možnosti zaslat elektronické podání přímo příslušnému policejnímu orgánu (ať již prostřednictvím datové zprávy nebo e-mailem podepsaným uznávaným elektronickým na e-mailovou adresu příslušného policejního orgánu), z neznámých důvodů stížnost zaslal na elektronickou adresu e-podatelny, která je centrální podatelnou pro příjem podání v rámci Policie České republiky (jak je zřejmé ze shora uvedené internetové stránky).
Na tomto místě nezbývá, než apelovat na Policejní prezidium, aby upřesnilo údaje uveřejněné na citovaných internetových stránkách v tom směru, že zaslání podání na elektronickou adresu e-podatelny negarantuje doručení podání příslušnému policejnímu orgánu tentýž den, a že v takovém případě má podatel své podání adresovat přímo příslušnému policejnímu orgánu (na jeho vlastní elektronickou adresu). Nadále totiž platí, že stížnost se zásadně podává u orgánu, proti jehož usnesení směřuje; za podmínek §60 odst. 4 tr. řádu ji lze podat a dodržet tak zákonnou lhůtu i jinde (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád: komentář. II, §1-156. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1769.).
Ústavní soud, vědom si toho, že postup zmocněnce stěžovatelek mohl dílem snad vycházet i z údajů obsažených na internetových stránkách Policejního prezidia České republiky, dále se zabýval i výsledky přezkumné činnosti státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze a dohledové činnosti Vrchního státního zastupitelství v Praze ve vztahu k usnesení policejního orgánu o odložení věci.
Pouze na okraj Ústavní soud zdůrazňuje, že v projednávané věci jde v podstatě o ochranu práva oznamovatelů trestných činů na účinné vyšetřování, které však nepředstavuje absolutní právo na policejní vyšetření všech soukromých, újmu na právech způsobujících záležitostí, nýbrž má, zejména z hlediska své efektivnosti, finanční náročnosti a přiměřenosti ochrany zájmů třetích osob, subsidiární povahu ve vztahu k ostatním způsobům ochrany individuálních zájmů.
Obzvláště u trestné činnosti, způsobující zásah pouze v rovině majetkových práv, je nutné vždy zkoumat, zda existuje efektivní možnost ochrany poškozené osoby např. uplatněním občanskoprávní žaloby (srov. zejména nález Ústavního soudu ze dne 12. srpna 2017 sp. zn. I. ÚS 3196/12, bod 19.). Trvat na nutnosti vynaložení všech možných prostředků pro trestní vyšetřování lze z ústavněprávního hlediska pouze v případech újmy ohrožující či poškozující zpravidla nenahraditelné individuální zájmy (život, zdraví, svobodu, důstojnost, apod.), v nichž poškození nemohou z právních či faktických důvodů zajistit spravedlivou nápravu sami, resp. jim dostupnými právními prostředky (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 12. srpna 2014 sp. zn. I. ÚS 3196/12, ze dne 2. března 2015 sp. zn. I. ÚS 1565/14, či ze dne 9. srpna 2016 sp. zn. III. ÚS 1716/16, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 27. srpna 2015 sp. zn. III. ÚS 1594/15). Stěžovatelky se však v rámci nynějšího trestního řízení domáhaly pouze ochrany svých majetkových práv.
Stran odůvodnění ústavní stížností napadeného usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze je třeba říci, že (vzhledem k důvodu zamítnutí podané stížnosti) obsahuje toliko obecné konstatování zákonnosti a důvodnosti postupu policejního orgánu. Za rozhodné v tomto směru proto Ústavní soud považuje vyrozumění státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze o výsledcích provedeného dohledu. Z jeho obsahu je zřejmé, že na podkladu podnětu poškozených byl přezkoumán jak postup nižšího státního zastupitelství, tak i policejního orgánu, přičemž v dané věci nebyly shledány důvody pro přijetí některého z dohledových opatření dle zákona o státním zastupitelství.
Z hlediska postupu policejního orgánu v dané trestní věci bylo stěžejním zjištění, opírající se o dva znalecké posudky z oboru ekonomiky, odvětví účetnictví, že obchodní společnost XXX až do prohlášení konkursu na její majetek (11. března 2014) disponovala finančními prostředky - byť ve velmi omezené míře -, a současně vyvíjela obchodní činnost a některé ze svých závazků nadále hradila. Dle policejního orgánu na základě těchto zjištění nebylo možné, bez dalšího, dovozovat, že podezřelý smlouvy se svými obchodními partnery uzavíral již s vědomím, že za dodaný materiál a provedené stavební práce nebude v plném rozsahu zaplaceno. Ačkoliv se orgány činné v trestním řízení v tomto směru explicitně nevyjádřily i ve vztahu k zakázce spočívající v rekonstrukci objektu základní školy, je zřejmé, že uvedený závěr se týkal i uvedené zakázky obchodní společnosti, jíž byl podezřelý jednatelem.
Ústavní soud připomíná, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem. S ohledem na doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci je možnost ingerence Ústavního soudu do přípravného řízení pojímána restriktivně, s omezením jen na ta vybočení z hranic podústavního práva, jež jsou povahy extrémní (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 28. března 2007 sp. zn. II. ÚS 336/06, či usnesení Ústavního soudu ze dne 30. května 2013 sp. zn. III. ÚS 1549/13, anebo ze dne 27. června 2017 sp. zn. I. ÚS 1426/17). Ústavní soud však žádné takové pochybení, které by v dané věci ospravedlňovalo jeho kasační zásah i v případě pravomocně neskončené věci nacházející se v počáteční fázi přípravného řízení, nezjistil.
V návaznosti na shora uvedené nezbývá než doplnit, že usnesení o odložení věci ani opatření o odevzdání věci nepředstavují meritorní rozhodnutí, jež by případně zakládala překážku věci pravomocně rozhodnuté (exceptio rei iudicatae). Proto je možné v řízení pokračovat i v případě, pokud nebyly zrušeny z podnětu stížnosti poškozeného proti usnesení o odložení věci nebo postupem dozorového státního zástupce podle §174 odst. 2 písm. e) tr. řádu. V řízení se pak pokračuje na základě pokynu státního zástupce, případně z jiného podnětu nebo z vlastní iniciativy policie (pak je namístě znovu sepsat záznam o zahájení úkonů trestního řízení podle §158 odst. 3 tr. řádu). Původní usnesení nebo opatření se neruší, nicméně po skončení prověřování je třeba vydat nové rozhodnutí podle §159a tr. řádu nebo zahájit trestní stíhání podle §160 odst. 1 tr. řádu (viz DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád: komentář. I. díl, (§1 až 179h). Praha: Wolters Kluwer, 2017, s. 1210).
Dlužno dodat, že dle vyrozumění státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze v projednávané věci prověřování podezřelého stran možného spáchání některého z tzv. úpadkových trestných činů nadále pokračuje a případné rozhodnutí o nároku stěžovatelek na náhradu škody proto postupem orgánů činných v trestním řízení není nijak dotčeno.
Ústavní soud proto uzavírá, že v projednávané věci nezjistil, že by policejní orgán či státní zastupitelství svým postupem zasáhly do některého z dotčených základních práv stěžovatelek. Z tohoto důvodu byl proto nucen ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. června 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu