ECLI:CZ:US:2018:4.US.2609.18.1
sp. zn. IV. ÚS 2609/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Mgr. Martina Šaška, zastoupeného JUDr. Zuzanou Pospíšilovou, advokátkou se sídlem v Berouně, Drašarova 958, proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2018, č. j. 2 As 264/2017-30, a Krajského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2017, č. j. 51 A 20/2015-46, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Praze jako účastníků řízení a Krajského úřadu Středočeského kraje jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se měl dopustit přestupku podle §125c odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 19. 2. 2016 (dále jen "zákon o silničním provozu), tím, že dne 14. 5. 2015 ve 23:10 hodin v obci B., řídil osobní motorové vozidlo pod vlivem alkoholického nápoje s prokázanou hladinou 0,03 ‰ alkoholu v krvi. Městský úřad v Berouně rozhodnutím ze dne 22. 7. 2015, č. j. MBE/47126/2015/SPR-MaF, uložil stěžovateli za uvedený přestupek pokutu 2500 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu šesti měsíců a povinnost nahradit náklady řízení 1000 Kč. Vedlejší účastník rozhodnutím ze dne 13. 10. 2015, č. j. 105331/2015/KUSK-DOP/HRO, zamítl stěžovatelovo odvolání a potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.
Stěžovatelovu žalobu proti výše uvedeným správním rozhodnutím zamítl jako nedůvodnou Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 6. 2017, č. j. 51 A 20/2015-46. Nejvyšší správní soud zamítl stěžovatelovu kasační stížnost jako nedůvodnou rozsudkem ze dne 31. 5. 2018, č. j. 2 As 264/2017-30. Správní soudy shodně dospěly k závěru o dostatečně zjištěném skutkovém stavu ze strany správních orgánů a zákonnosti obou správních rozhodnutí, zdůraznily platnost zásady tzv. nulové tolerance alkoholu za volantem na území České republiky a uloženou sankci nepovažovaly za nepřiměřenou.
Proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu a krajského soudu se stěžovatel brání ústavní stížností podanou dne 1. 8. 2018 a navrhuje jejich zrušení. Namítá porušení svého ústavně zaručeného práva na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 a 2 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), porušení presumpce neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny, zásah do práva na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a ochrany jména podle čl. 10 odst. 1 Listiny a porušení čl. 2 odst. 2 Listiny.
V podstatné míře stěžovatel opakuje argumentaci vznesenou již v žalobě a kasační stížnosti. Zásah spatřuje zejména v tom, že se jej při kontrole, při které mu byla zjištěna hodnota alkoholu v krvi 0,03 ‰ po odečtení odchylky, příslušníci Policie České republiky nedotázali, zda před jízdou neužil ústní sprej, lékařské preparáty či kapky s obsahem alkoholu. Stěžovatel odmítá, že by před jízdou požil alkoholický nápoj. Obsah alkoholu v krvi stěžovatel vysvětluje užitím léků s obsahem alkoholu. Obecné soudy podle stěžovatele nedostatečně zjistily skutkový stav a nerespektovaly zásadu vyšetřovací a zásadu in dubio pro reo. Stěžovatel podpisem sjetin výsledků dechové zkoušky nesouhlasil s jejich následným použitím v přestupkovém řízení a správní rozhodnutí jsou pro něj překvapivá.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je řádně zastoupen advokátkou v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona, je však zjevně neopodstatněná. Podle čl. 83 Ústavy je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti a k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, nebyl-li z jejich strany dodržen ústavní rámec při rozhodovací činnosti - žádné takové pochybení v projednávané věci nezjistil.
Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy učinily dostatečná skutková zjištění, vypořádaly se s argumentací stěžovatele a dospěly k logickým právním závěrům, které odůvodnily ústavně konformním způsobem. Stěžovatel se svojí argumentací, jejíž podstatnou část vznesla již v řízení před obecnými soudy, snaží učinit z Ústavního soudu další instanci obecné justice, kterou není. Krajský soud i Nejvyšší správní soud vyčerpávajícím způsobem odůvodnily zákonnost napadených správních rozhodnutí a vypořádaly se s argumentací vznesenou stěžovatelem.
V České republice platí tzv. nulová tolerance alkoholu v krvi při řízení motorových vozidel. Z provedeného dokazování zcela zjevně vyplynulo, že stěžovatel před jízdou alkohol požil, a to bez ohledu zdroj alkoholu. Z příbalových letáků léků, které měl stěžovatel užít před jízdou, plyne, že obsahují alkohol (Sinupret a Dr. Theiss Echinacea) a nejsou vhodné pro řidiče (Bromhexin a Stoptussin). Pro naplnění skutkové podstaty přestupku podle §125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu není podstatné, do jaké míry byl řidič ovlivněn, nýbrž je rozhodné, že ovlivněn byl, a to tím, že se v jeho těle nacházel alkohol. Stěžovatel si měl být vědom, že se může užitím uvedených léků bezprostředně před jízdou uvedeného přestupku dopustit.
S ohledem na shora uvedené proto dospěl Ústavní soud k závěru, že rozsudky Nejvyššího správního soudu a krajského soudu nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele; proto na základě výše uvedených důvodů ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. října 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu