ECLI:CZ:US:2018:4.US.2771.18.1
sp. zn. IV. ÚS 2771/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti D. D., zastoupeného Mgr. Davidem Macháčkem, advokátem se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka 108, proti usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. května 2018, č. j. 17 Co 62/2018-999, a Okresního soudu v Prostějově ze dne 27. března 2018, č. j. 0 Nc 7044/2016-913, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Prostějově jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Výše uvedeným usnesením Okresní soud v Prostějově zamítl návrh stěžovatele na ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení a pro řízení o ústavní stížnosti; Krajský soud v Brně svým napadeným usnesením potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně.
Stěžovatel ve své včas podané ústavní stížností splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), především podrobně popisuje okolnosti vlastního řízení o omezení jeho svéprávnosti a ustanovení opatrovníka, které považuje za nedůvodné a zasahující do jeho zaručených práv [čl. 7 odst. 2 a 10 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")]. Rozhodnutími o neustanovení právního zástupce měly obecné soudy odepřít stěžovateli možnost přístupu k Ústavnímu soudu a tím jej zkrátit v právu zakotveném v čl. 36 odst. 1 Listiny.
Z napadeného usnesení krajského soudu je patrné, že stěžovatel podal k okresnímu soudu nejprve žádost o ustanovení advokáta k podání ústavní stížnosti, následně pak i k podání dovolání, aniž by přiložil jakýkoliv, byť blanketní, návrh ústavní stížnosti či dovolání.
Podobné návrhy jsou podle závěrů soudů zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva (ve vztahu k dovolání). Obecný soud neustanovuje zástupce k podání ústavní stížnosti. Stěžovatel byl přitom poučen, a z řady podání k Ústavnímu soudu je patrné, že si i byl vědom možnosti požádat o ustanovení zástupce k podání ústavní stížnosti Českou advokátní komoru. Jak je přitom z příloh zaslaných stěžovatelem v projednávané věci patrné, pomíjí stěžovatel i skutečnost, že takovou žádost musí učinit sám a nikoliv prostřednictvím jiné (právnické) osoby.
Proto není možné dovozovat zkrácení stěžovatele v jeho zaručených právech ze zákonného postupu obecných soudů. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny se může každý domáhat svého práva u nezávislého soudu zákonným postupem, soudy pak podle čl. 90 Ústavy České republiky poskytují ochranu právům zákonem stanoveným způsobem. Za dané situace Ústavní soud stěžovatelem tvrzený zásah neshledal.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Dodatečně stěžovatel navrhl projednat věc mimo pořadí podle ustanovení §39 zákona o Ústavním soudu; s ohledem na charakter podání neměl Ústavní soud důvod odkládat rozhodnutí o věci, a proto ji vyřídil bezodkladně.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. září 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu