ECLI:CZ:US:2018:4.US.2903.18.1
sp. zn. IV. ÚS 2903/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele Antonína Kletečky, bez právního zastoupení, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. července 2018 č. j. UL 14/2018-14 a proti postupu Okresního soudu v Karlových Varech ve věci vedené pod sp. zn. 10 C 28/2018, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 27. 8. 2018, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, jímž Krajský soud v Plzni odmítl návrh stěžovatele na určení lhůty podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, a dále toho, aby Okresnímu soudu v Karlových Varech bylo uloženo nepokračovat v průtazích při projednávání žaloby stěžovatele vedené tímto soudem pod sp. zn. 10 C 28/2018.
2. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“). V nyní posuzované věci přitom Ústavní soud shledal, že tomu tak není.
3. Ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Dle §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu v plné moci k zastupování podle §29 a §30 odst. 1 citovaného zákona musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem.
4. Stěžovatel při podání ústavní stížnosti nebyl a ani nyní není řádně zastoupen advokátem na základě plné moci splňující náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a ústavní stížnost nesplňuje ani další náležitosti stanovené v §34 a §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu.
5. Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že stěžovatel podal dosud již značné množství ústavních stížností a v mnoha případech nebyl od počátku řízení zastoupen advokátem. V těchto případech pak byl vyzýván k odstranění vad podání a poučen o nutnosti zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti s tím, že jinak bude jeho ústavní stížnost odmítnuta. Řada ústavních stížností byla odmítnuta pro neodstranění vad z důvodu, že stěžovatel nebyl v řízení před Ústavním soudem zastoupen právním zástupcem z řad advokátů.
6. Z mnoha řízení vedených Ústavním soudem vyplývá, že stěžovatel byl opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučen (např. usnesení ze dne 18. 7. 2013 sp. zn. II. ÚS 1842/13, usnesení ze dne 10. 1. 2017 sp. zn. III. ÚS 3708/16, usnesení ze dne 11. 4. 2017 sp. zn. IV. ÚS 427/17, usnesení ze dne 3. 8. 2017 sp. zn. IV. ÚS 1923/17 a další, všechna usnesení jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
7. Stěžovatel je tedy již dostatečně poučen o tom, jaké náležitosti zákon pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Bylo proto ve vlastním zájmu stěžovatele, aby vady odstranil, resp. aby jeho další podání již tyto vady neobsahovalo. Přístup stěžovatele, který v rozporu s poučením, které se mu opakovaně ze strany Ústavního soudu dostalo, podal novou ústavní stížnost, aniž by byl řádně zastoupen advokátem, přičemž vyjádřil přesvědčení, že k vyřízení jeho ústavní stížnosti není třeba, aby byl před Ústavním soudem zastoupen advokátem, neboť to „ústavní zákon“ nepožaduje, nesvědčí o pečlivém zájmu stěžovatele o ochranu svých vlastních práv.
8. Podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
9. Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v obdobných případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se s ústavní stížností nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
10. Za těchto okolností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků za přiměřeného použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. října 2018
Jaroslav Fenyk v. r.
soudce Ústavního soudu