ECLI:CZ:US:2018:4.US.3009.17.1
sp. zn. IV. ÚS 3009/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o návrhu stěžovatelky P. B., zastoupené JUDr. Adamem Batunou, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 846/1, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2017, č. j. 23 Cdo 4513/2016-155, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení, a obchodní společnosti ČSOB Pojišťovna, a. s., se sídlem v Pardubicích, Masarykovo náměstí 1458, jako vedlejšího účastníka řízení, zastoupené JUDr. Luďkem Krajhanzlem, advokátem se sídlem v Praze 1, V Celnici 5, takto:
Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2017, č. j. 23 Cdo 4513/2016-155, se zamítá.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud napadeným rozsudkem ze dne 20. 6. 2017, č. j. 23 Cdo 4513/2016-155, změnil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 31. 3. 2016, č. j. 27 Co 6/2016-126, tak, že potvrdil zamítavý rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 10. 2015, č. j. 111 C 15/2014-98, a uložil stěžovatelce (žalobkyni) povinnost vedlejšímu účastníkovi nahradit náklady odvolacího a dovolacího řízení.
Ústavní stížností ze dne 25. 9. 2017 se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku Nejvyššího soudu. Společně s replikou k vyjádření dovolacího soudu a vedlejšího účastníka stěžovatelka navrhla odložení vykonatelnosti rozsudku Nejvyššího soudu, uvedla, že pro ni představuje nepoměrně větší újmu, než jaká by odložením jeho vykonatelnosti hrozila ostatním účastníkům řízení, a zároveň odložení vykonatelnosti není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Újma spočívá zejména ve finančních důsledcích - stěžovatelka je invalidou III. stupně a je samoživitelkou nezletilého dítěte, vedení řízení před obecnými soudy a jeho nepříznivý výsledek ji vyčerpává.
Podle ustanovení §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
Podání ústavní stížnosti zásadně není spojeno se suspenzivním účinkem a rozhodnutí, jímž Ústavní soud výjimečně vykonatelnost napadeného rozhodnutí odloží, je vázáno na striktní splnění podmínek zakotvených v ustanovení §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, jež Ústavní soud s ohledem na zásadu minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci a subsidiární povahu ústavní stížnosti vykládá restriktivně. "Povoloval-li" by Ústavní soud odklad vykonatelnosti pravidelně, dostával by se do pozice nikoliv soudního orgánu ochrany ústavnosti, nýbrž do pozice přezkumné instance v rámci soustavy soudů, kteréžto postavení - jak ostatně mnohokrát judikoval - mu nepřísluší. Navíc každé odložení vykonatelnosti již pravomocně ukončené věci se dotýká nejen té strany sporu, v jejíž prospěch je rozhodnutí co do své vykonatelnosti suspendováno, ale také strany druhé, která - vzdor právní moci napadeného rozhodnutí - nemůže se svých práv v důsledku suspenze domoci.
V dané věci má být odložena vykonatelnost rozsudku dovolacího soudu, kterým byla stěžovatelce mj. uložena povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady odvolacího a dovolacího řízení. Stěžovatelka v návrhu na odklad vykonatelnosti sice cituje §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu s tím, že utrpí nepoměrně větší újmu a není zde rozpor s veřejným zájmem, avšak nic dalšího (zejména k nepoměrně větší újmě) neuvádí; z návrhu není zřejmé nic konkrétního o finanční či majetkové situaci stěžovatelky, kromě informace o její invaliditě a vyživovací povinnosti k nezletilému dítěti. Zaplacením jakékoliv finanční částky (v tomto případě 56 658 Kč) dojde k (nějaké) újmě stěžovatelky, v širokém slova smyslu k úbytku finančních prostředků, avšak z návrhu není zřejmé nic konkrétního, nasvědčujícího tomu, že by újma stěžovatelky měla být větší než např. újma způsobená nevyplacením takové částky (na odměně) advokátovi protistrany. Z uvedených důvodů Ústavní soud návrhu nevyhověl, nepředjímaje tím nijak rozhodnutí o samotné ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. ledna 2018
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu