ECLI:CZ:US:2018:4.US.3041.18.1
sp. zn. IV. ÚS 3041/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Gabriely Shejbalové, zastoupené JUDr. Martinou Hrbatovou, advokátkou se sídlem v Prostějově, Karlov 6, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2018, č. j. 26 Cdo 4048/2017-242, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2016, č. j. 20 Co 330/2016-181, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a Městské části Praha 1 se sídlem v Praze 1, Vodičkova 681/18, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka byla v řízení před obecnými soudy žalována vedlejší účastnicí o vyklizení nájemního bytu. Městský soud napadeným rozsudkem změnil zamítavý výrok nalézacího soudu a rozhodl, že stěžovatelka je povinna předmětný byt vyklidit a vedlejší účastnici vyklizený předat. Městský soud se neztotožnil s hodnocením důkazů ani právním posouzením věci ze strany nalézacího soudu a dospěl k závěru, že na stěžovatelku jako vnučku zůstavitelky Augusty Shejbalové, původní nájemnice bytu, nájem bytu ve smyslu §706 odst. 2 obč. zák. nepřešel. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl pro nepřípustnost.
Stěžovatelka spatřuje v napadených rozhodnutích porušení svého práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a žádá jejich zrušení. Stěžovatelka polemizuje s právním posouzením věci ze strany odvolacího soudu a domnívá se, že nelze-li učinit závěr o přechodu nájmu bytu podle §706 obč. zák., pak se v návaznosti na přechodné ustanovení §3074 odst. 1 o. z. mělo uplatnit ustanovení §2238 o. z., podle kterého užívá-li nájemce byt po dobu tří let v dobré víře, že nájem je po právu, považuje se nájemní smlouva za řádně uzavřenou. Uvedeným názorem se však odvolací soud podle stěžovatelky nezabýval. Rozhodnutí odvolacího soudu shledává stěžovatelka také nepředvídatelným a překvapivým, neboť odvolací soud strany neupozornil na svůj odlišný náhled na věc a nedal jim prostor se vyjádřit; své rozhodnutí ani řádně neodůvodnil. Dovolání stěžovatelky bylo přípustné, jelikož Nejvyšší soud otázku aplikace citovaných ustanovení o. z. ve své rozhodovací praxi dosud neřešil. Nejvyšší soud tak pochybil, jestliže dovolání stěžovatelky věcně neprojednal. V důsledku uvedených námitek je stěžovatelka toho názoru, že soudní řízení jako celek nebylo spravedlivé.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že je přípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona, avšak zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti. Může tak učinit jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody. Jestliže tedy obecné soudy nepřisvědčily tvrzením stěžovatele, zmíněné otázky posoudily odlišně od stěžovatelova přesvědčení a svá právní posouzení přiléhavě a dostatečným způsobem odůvodnily, jde o právní závěry ústavně nezávislých soudů, do jejichž rozhodovací činnosti je ingerence Ústavního soudu nepřípustná.
O takový případ jde i ve věci stěžovatelky. Odvolací soud ve svém rozhodnutí podrobně odůvodnil, proč považuje hodnocení důkazů provedené nalézacím soudem i právní závěry z nesprávně zjištěného skutkového stavu za vadné, a odůvodnil přesvědčivě také svůj závěr, na jehož základě původní, pro stěžovatelku příznivý, výrok změnil. K otázce posouzení věci podle §2238 o. z. se stěžovatelce i přes nepřípustnost dovolání vyjádřil dovolací soud a uspokojivě její námitku vyvrátil. Stejně tak se dovolací soud vyslovil i k námitce překvapivosti rozhodnutí odvolacího soudu. Jen z toho, že odvolací soud zaujal odlišný názor, nelze usuzovat na překvapivost jeho rozhodnutí. Za dané situace Ústavnímu soudu nepřísluší se do rozhodovací činnosti obecných soudů vměšovat a nemá, co by nad rámec odůvodnění napadených rozhodnutí dodal.
Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. prosince 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu