infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 11.10.2018, sp. zn. IV. ÚS 3119/18 [ usnesení / FENYK / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2018:4.US.3119.18.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2018:4.US.3119.18.1
sp. zn. IV. ÚS 3119/18 Usnesení Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Jany Hubené, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. prosince 2015 č. j. 26 Cdo 4922/2015-92 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. července 2015 č. j. 1 Nc 2070/2015-77, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavnímu soudu byla dne 17. 9. 2018 doručena ústavní stížnost brojící proti shora nadepsanému usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo pro nedostatek podmínek řízení, který nelze odstranit (nedostatek funkční příslušnosti Nejvyššího soudu), zastaveno řízení o dovolání stěžovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 22. 7. 2015 č. j. 1 Nc 2070/2015-77. Stěžovatelka svou ústavní stížností napadla rovněž právě uvedené usnesení městského soudu, jímž tento soud rozhodl o tom, že soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") Mgr. Eva Ševčíková není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u obvodního soudu pod sp. zn. 73 EXE 367/2014. 2. Podaná ústavní stížnost však nesplňovala všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). 3. V souladu s ustanovením §30 a §31 zákona o Ústavním soudu totiž musí být účastník v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (včetně sepsání samotné ústavní stížnosti), a to na základě plné moci, v níž je výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem. 4. Stěžovatelka však při podání ústavní stížnosti nebyla a ani nyní není řádně zastoupena advokátem na základě plné moci splňující náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a její ústavní stížnost nesplňuje ani další náležitosti stanovené v §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu. 5. Jakkoliv platí, že podle stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015 (sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15) "je-li účastníkem nebo vedlejším účastníkem řízení před Ústavním soudem advokát, nemusí být podle ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zastoupen jiným advokátem", zjistil Ústavní soud v nyní projednávané věci, že podle aktuálního seznamu advokátů vedeného Českou advokátní komorou (viz http://vyhledavac.cak.cz/) stěžovatelka advokátkou není, neboť byla z tohoto seznamu vyškrtnuta. Proto se na ni plně vztahuje povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem. 6. Z elektronické databáze ústavních stížností bylo dále zjištěno, že stěžovatelka se obrací na Ústavní soud opakovaně, přičemž byla již mnohokrát vyzývána k odstranění vad svých návrhů a poučena o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, jakož i o skutečnosti, že její ústavní stížnost může být soudcem zpravodajem bez věcného projednání odmítnuta podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, pokud vady podání nebudou odstraněny. Stěžovatelka tedy byla řádně seznámena s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem, a to již při podání této ústavní stížnosti. Za této situace dospěl Ústavní soud k závěru, že by poskytování poučení o povinném zastoupení poskytované totožné stěžovatelce v každém individuálním případě bylo postupem neefektivním a formalistickým. Ústavní soud nemá pochybnosti o tom, že stěžovatelce byla v předchozích řízeních objektivně sdělena zásada, že v řízení před Ústavním soudem musí být zastoupena advokátem. 7. Ústavní soud tedy v tomto případě, shodně jako ve věcech téže stěžovatelky vedených např. pod sp. zn. IV. ÚS 3959/16, sp. zn. II. ÚS 396/17, sp. zn. III. ÚS 923/17, sp. zn. III. ÚS 1887/17, sp. zn. I. ÚS 3836/17 a sp. zn. II. ÚS 1980/18, shledal důvod pro aplikaci ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. října 2018 Jaroslav Fenyk v. r. soudce Ústavního soudu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2018:4.US.3119.18.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 3119/18
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 11. 10. 2018
Datum vyhlášení  
Datum podání 17. 9. 2018
Datum zpřístupnění 31. 10. 2018
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - NS
SOUD - MS Praha
Soudce zpravodaj Fenyk Jaroslav
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro neodstraněné vady
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy  
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení  
Věcný rejstřík  
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-3119-18_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 104062
Staženo pro jurilogie.cz: 2018-11-02