ECLI:CZ:US:2018:4.US.3188.18.1
sp. zn. IV. ÚS 3188/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti obchodní korporace ARMEX ENERGY, a. s. se sídlem v Děčíně, Folknářská1246/21, zastoupené Mgr. et Mgr. Milanem Svobodou, advokátem se sídlem v Děčíně, Tyršova 1434/4, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 31. 5. 2018, č. j. 23 Co 66/2018-320, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích jako účastníka řízení a Mgr. Jitky Bobkové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti navrhuje stěžovatelka zrušit rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 31. 5. 2018, č. j. 23 Co 66/2018-320, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 25. 10. 2017, č. j. 12 C 293/2014-256. Podle uvedených rozhodnutí je ve výsledku vedlejší účastnice povinna zaplatit stěžovatelce za dodávku elektřiny 2 101,80 Kč. V případě rozsudku Okresního soudu ve Svitavách jde již o v pořadí druhé rozhodnutí, neboť první rozsudek ze dne 23. 11. 2015, č. j. 12 C 293/2014-114, jímž bylo vyhověno žalobě stěžovatelky o zaplacení částky 21 182 Kč, byl zrušen Krajským soudem v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích usnesením ze dne 5. 5. 2016, č. j. 23 Co 68/2016-172.
Stěžovatelka namítá, že bylo porušeno její právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) a právo podnikat podle čl. 26 odst. 1, 2 Listiny. Vedle toho mělo být dotčeno i její právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 90 Ústavy České republiky.
Ústavní soud není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti; jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky) a jeho zásah připadá v úvahu toliko při zjištění nejzávažnějších pochybení, představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé a vykazují-li znaky svévole či libovůle – nic takového Ústavní soud v projednávané věci nezjistil.
Především je třeba zdůraznit, že předmětná kauza je z hlediska dovolacího řízení tzv. bagatelní věc, k nimž obecně Ústavní soud přistupuje obzvlášť zdrženlivě. V případě bagatelních částek je totiž evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitými, a v nichž hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatele. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti by v případech, kdy je spor o bagatelní částky, bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod. Bagatelní částky totiž – často jen pro svou výši – nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod. Výklad přijatý Ústavním soudem nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice (k tomu viz např. usnesení ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. II. ÚS 3878/13).
V projednávaném případě odvolací soud, jehož rozhodnutí je napadeno, svůj rozsudek zákonným způsobem odůvodnil a srozumitelně vysvětlil jeho důvody. Takzvané právo na spravedlivý proces nezaručuje nikomu úspěch ve věci, ale „jen“ projednání jeho kauzy podle procesních pravidel, což se v tomto případě stalo.
Za dané situace a s ohledem na konkrétní okolnosti nezjistil Ústavní soud, že by obecné soudy, které se věcí zabývaly opakovaně a důkladně, zasáhly do základních práv stěžovatele způsobem, který v ústavní stížnosti předestřel. Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. prosince 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu