ECLI:CZ:US:2018:4.US.3242.18.1
sp. zn. IV. ÚS 3242/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti P. K., zastoupeného JUDr. Radkem Foralem, advokátem v Napajedlích, Masarykovo nám. 220, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. července 2018, č. j. 4 Tdo 831/2018-34, a rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 20. března 2018, č. j. 6 To 19/2018-492, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 18. května 2017, č. j. 26 T 67/2016-387, byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání desíti měsíců podmíněně odloženému na zkušební dobu osmnácti měsíců. Současně byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit poškozené 8304 Kč a poškozenému 3962 Kč, se zbytkem byl poškozený odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Shora citovaným rozsudkem Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně k odvolání stěžovatele zrušil jen výrok o náhradě škody poškozenému, znovu o něm rozhodl a uložil stěžovateli povinnost nahradit škodu 3842 Kč, ve zbytku byl poškozený odkázán na civilní řízení. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání stěžovatele odmítl.
Právně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), nesouhlasí se závěry odvolacího a dovolacího soudu o správnosti postupu soudu nalézacího. Podle stěžovatele okresní soud neprovedl navržené důkazy objektivizující jeho schopnost udeřit poškozeného, provedené důkazy hodnotil ve prospěch poškozeného a skutečně objektivní důkazy bagatelizoval. Soudy nepřihlédly k výpovědím přivolaných policistů, kteří mohli poskytnout objektivní pohled. Znalec ve svém posudku vycházel ze zápisů a nikoliv z prohlídky poškozeného, přesto připustil i jiný způsob vzniku zranění. Postup a provedené zhodnocení důkazů neodpovídá ustanovení §2 odst. 5 a 6 trestního řádu - stěžovatel byl zkrácen v právu na spravedlivý proces zakotveném v čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a domáhá se zrušení napadených rozhodnutí.
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti a jeho zásah připadá v úvahu jen při zjištění nejzávažnějších pochybení, představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé a vykazují-li znaky svévole či libovůle, což se v tomto případě nestalo.
Okresní soud v Uherském Hradišti důkladně popsal okolnosti, za nichž stěžovatel na sporné hranici pozemků udeřil poškozeného, vzájemnou nevraživost obou stran i dlouhodobé spory. Soud konstatuje, že "obvyklá" míra nevraživosti byla v projednávaném případě překročena, stěžovatel "přestřelil" a je namístě věc řešit v trestním řízení. Jak vyplývá z rozsudku, soud vyslechl svědky i policisty a pro posouzení konfliktu zohlednil i audiozáznam pořízený poškozeným. Stěžejní pro právní hodnocení věci byl posudek znalce, který sice připustil, že zranění, jež měl stěžovatel poškozenému způsobit, se obtížně objektivizují a jsou založena na subjektivních pocitech, avšak v projednávané věci existují stopy potvrzující výpověď poškozeného. Okresní soud slyšel znalce rovněž ke zdravotní způsobilostí stěžovatele fyzicky poškozeného napadnout. Z provedeného dokazování je patrné, že nalézací soud se věcí důkladně zabýval a krajský soud vyhověl správně odvolání jen proti výroku o náhradě škody. Okresní soud postupoval v souladu s trestním řádem a řádně (§2 odst. 5 a 6) svůj rozsudek řádně odůvodnil; rovněž krajský soud přezkoumal odvolací námitky a vypořádal se s nimi. Námitku opomenutých důkazů stěžovatel předestřel i v dovolání, Nejvyšší soud se jí podrobně zabýval, a proto lze na jeho závěry odkázat.
Jak odvolací tak i dovolací soud v odůvodnění napadených rozhodnutí uvedly, že stěžovatel v opravných prostředcích zpochybňuje závěry nalézacího soudu a polemizuje s jeho právním hodnocením. Ústavní soud považuje stěžovatelovy námitky jen za polemiku se závěry obecných soudů, která není způsobilá založit její opodstatněnost. Zaručené právo na spravedlivý proces nezajištuje účastníkovi řízení rozhodnutí (výsledek), který odpovídá jeho představě, ale představuje záruku, že soudní řízení proběhne podle předem stanovených pravidel. Stěžovatel se dopustil jednání, které trestní zákoník považuje za přečin, byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty, a proto byl stěžovateli uložen trest.
Lze částečně pochopit nespokojenost stěžovatele, který byl pravomocně potrestán za jednání vůči sousedovi, s nímž má letité spory a kterému byla poskytnuta "munice" v nekončících sporech, což konstatoval soud prvního stupně s odkazem na závěrečnou řeč státního zástupce: "pokud obžalovaný a poškozený do budoucna nenaleznou společnou řeč, pak se budou u soudu či jiných státních orgánů potkávat stále, aniž své konflikty vyřeší v zájmu alespoň korektního mezilidského soužití ... v konfliktu nikdy nikdo nevyhraje, což platí pro obžalovaného i poškozeného" (viz odůvodnění rozsudku okresního soudu strana 16, prostřední odstavec). Ústavní soud s tím zcela souhlasí.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu byl ze všech uvedených důvodů návrh odmítnut jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. prosince 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu