ECLI:CZ:US:2018:4.US.3286.18.1
sp. zn. IV. ÚS 3286/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti Vinařství U Kapličky s. r. o., se sídlem Vinařská 484, Zaječí, zastoupené JUDr. Vojtěchem Mihalíkem, advokátem se sídlem Brněnská 154/32, Mikulov, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. srpna 2018 č. j. 7 As 217/2018-25, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ve stručně odůvodněné ústavní stížnosti stěžovatelka (dále rovněž "žalobkyně") navrhuje, aby Ústavní soud zrušil označený rozsudek Nejvyššího správního soudu pro údajné porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), tedy právo stěžovatelky na spravedlivý proces, právo podnikat (čl. 26 odst. 1 Listiny) a právo vlastnit majetek (čl. 11 Listiny).
II.
Z napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu se zjišťuje, že rozhodnutím Státní zemědělské a potravinářské inspekce, Inspektorátu v Brně ze dne 14. 1. 2016 č. j. SZPI/AO787-29/2015 (jako správního orgánu I. stupně), byla žalobkyně shledána vinnou ze spáchání správního deliktu podle §39 odst. 1 písm. f) zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství, ve znění účinném do 31. 3. 2017 a byla jí uložena pokuta ve výši 2 100 000,- Kč a povinnost uhradit náklady laboratorního rozboru ve výši 86 420,- Kč. Správního deliktu se měla žalobkyně dopustit tím, že uváděla do oběhu vína z Moldavska, která byla vyrobena nepovolenými enologickými postupy, a to včetně přidávání exogenní vody a syntetického glycerolu. Tím žalobkyně porušila čl. 80 odst. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013, resp. čl. 80 odst. 2 písm. c) citovaného nařízení. Státní zemědělská a potravinářská inspekce, ústřední inspektorát (dále rovněž "žalovaná") zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2018 č. j. 31 A 103/2016-107 bylo rozhodnutí žalované zrušeno a věc jí byla vrácena k dalšímu řízení.
Na základě kasační stížnosti žalované Nejvyšší správní soud (dále jen "kasační soud") rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Kasační soud konstatoval, že žalobkyně se své odpovědnosti za správní delikt nezprostila, neboť v průběhu řízení neprokázala liberační důvody, které by k takovému závěru vedly.
III.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že podává ústavní stížnost ve smyslu ustanovení §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů [v návaznosti na čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR], tedy že podává ústavní stížnost proti rozsudku kasačního soudu, který podle jejího názoru porušil výše uvedená základní práva. Podrobnější odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelka hodlá podat do třiceti dnů ode dne jejího podání.
IV.
Aniž by Ústavní soud považoval za nutné vyčkávat dalšího odůvodnění předmětné ústavní stížnosti, dospěl k závěru, že návrh nesplňuje podmínku uvedenou v ustanovení §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť zrušující rozsudek kasačního soudu není posledním procesním prostředkem, který zákon k ochraně práva stěžovatelce poskytuje za situace, v níž byla projednávaná věc vrácena Krajskému soudu v Brně k dalšímu projednání a rozhodnutí.
Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
V daném případě byl ústavní stížností napaden rozsudek kasačního soudu ze dne 16. srpna 2018 č. j. 7 As 217/2018-25, jímž byl zrušen předcházející rozsudek správního soudu ze dne 26. 4. 2018 č. j. 31 A 103/2016-107. Vydáním citovaného zrušovacího rozsudku kasačního soudu řízení neskončilo, ve věci stěžovatelky nebylo meritorně pravomocně rozhodnuto, nýbrž řízení bude dále probíhat u správního soudu. Za této procesní situace k nápravě stěžovatelkou tvrzeného zásahu do základního práva na spravedlivý proces podle výše citovaných článků Listiny není zásadně příslušný Ústavní soud.
Stěžovatelce jsou nadále k dispozici prostředky soudního řádu správního a teprve po jejich vyčerpání, pokud by se stěžovatelka nadále domnívala, že jí tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, by se jí otevřela cesta k zásahu Ústavního soudu.
Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak to ostatně vyplývá i z rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. usnesení ze dne 8. 3. 2017 sp. zn. IV. ÚS 2676/16, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. října 2018
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj