ECLI:CZ:US:2018:4.US.3311.18.1
sp. zn. IV. ÚS 3311/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Michala Umy, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Vašíkem, advokátem v Jinačovicích 501, proti usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. července 2018, č. j. 19 Co 114/2018-187, a Městského soudu v Brně ze dne 2. listopadu 2017, č. j. 116 C 23/2013-168, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně shora citovaným usnesením odmítl dovolání stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. srpna 2016, č. j. 19 Co 56/2016-94; odvolací soud napadeným usnesením potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně.
Právně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížností splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), uvádí, že Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 24. září 2015, č. j. 116 C 23/2013-75, zamítl jeho žalobu a toto rozhodnutí potvrdil Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. srpna 2016. Následné dovolání podal stěžovatel dne 19. prosince 2016, Městský soud v Brně je však vyhodnotil jako pozdní.
Stěžovatel nepopírá, že rozsudek Krajského soudu v Brně byl doručen dne 2. října 2016 do datové schránky jeho zástupce, namítá však, že doručená zpráva vykazovala vadu znemožňující provedení ověřovací doložky autorizované konverze dokumentu. Po bezprostřední intervenci byl rozsudek Krajského soudu v Brně doručen znovu dne 22. října 2016, autorizovaná konverze proběhla dne 24. října 2016 a 25. října 2016 byla vyznačena právní moc. Soudy ani na žádost stěžovatele neprovedly důkaz průkazem o novém doručení původního dokumentu v nezměněné podobě z historie odeslané pošty soudu, včetně původní datové zprávy. Stěžovateli se tak nepodařilo dokázat, že původně doručenou datovou zprávu nebylo možno řádně otevřít, a proto soudy vycházely z původního data doručení a jeho dovolání odmítly.
Stěžovatel byl podle svého přesvědčení popsaným postupem zkrácen ve svých základních právech zakotvených v čl. 36 odst. 1, 37 odst. 3 a 38 odst. 2 Listina základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a proto navrhl, aby Ústavní soud napadená usnesení zrušil.
Úkolem Ústavního soudu, coby soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), je rozhodnout, zda postupem soudů (orgánů veřejné moci) nebyl stěžovatel ve svých zaručených právech zkrácen; Ústavní soud není dalším (soudním) orgánem obecné justice, který by měl prověřovat tvrzení účastníků řízení. Tvrdil-li proto stěžovatel před soudy, že datová zpráva, která byla jeho zástupci do datové schránky doručena 2. října 2016, měla vady, jejichž existenci před obecnými soudy neprokázal, nelze jejich postup považovat za nepřípustně zasahující základní práva stěžovatele.
Z napadených rozhodnutí i z ústavní stížnosti je patrné, že stěžovatel nezpochybňuje doručení dne 2. října 2016, lhůtu k podání dovolání odvodil až z druhého doručení rozsudku Krajského soudu v Brně. Opakované doručování ale nemůže, není-li jednoznačně a bez pochyb prokázán opak, znamenat, že původní doručení bylo neplatné. Opakované doručování rozhodnutí na výzvu (žádost) účastníka by nepřípustně sloužilo k prodlužování lhůt (k podání opravných prostředků) a narušovalo by právní jistotu ostatních účastníků řízení.
Stěžovateli se před obecnými soudy nepodařilo prokázat, že původní doručení rozsudku mělo vady; neunesení břemene stěžovatelem proto není možno klást za vinu obecným soudům a dovozovat zásah do jeho zaručených práv. Stěžovatel, zastoupen advokátem, měl ke lhůtě k podání mimořádného opravnému prostředku přistupovat obezřetně, opakované doručování rozhodnutí lze, jak již výše zmíněno, považovat za výjimečný (a v zásadě nadbytečný) krok.
Dvouměsíční lhůtu k podání dovolání (ale i ústavní stížnosti) zákonodárce nestanovil pro obtížnost či nemožnost učinit příslušné podání v kratší lhůtě, ale proto, aby poskytl účastníkovi řízení prostor k důkladnému uvážení, je-li takový krok nezbytný, důvodný a lze-li od jeho užití očekávat změnu původních rozhodnutí. Pokud stěžovatel sice uznává, že mu bylo doručeno již 2. října 2016, ale dovolání podal teprve 19. prosince 2016, spoléhal se na pozdější doručení a předpokládal zachování lhůty, choval se procesně lehkomyslně; soudy, které jeho přístup posoudily jako nesprávný, do jeho práv zaručených v Listině nezasáhly.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. prosince 2018
Jan Musil v. r.
předseda senátu